Začalo to nenápadně. Z kraje tohoto roku jsem přisel k nějakým penězům. Nebylo to dost na to, aby to bez dalšího zadlužení stačilo na nákup nějaké rozumné nemovitosti nebo aby to pokrylo zásadnější rekonstrukci naší chalupy, ale zase to bylo až příliš na to, aby to člověk jen tak roztočil s rodinnou na nějaké exotické dovolené, nacpal do nových prsou manželky (nebo nedej bože milenky), nebo to jen tak minul za pomíjivé kraviny (i když k tomu taky došlo). Nicméně něco s těmi penězi bylo potřeba udělat, protože inflace byla tou dobou tak hrůzostrašná, že ačkoli jsem to ihned přesunul na relativně slušně úročený spořicí účet, tak pro úspěšný boj s inflací to zdaleka nestačilo. Zvažoval jsem investování do akcií nebo něco podobného, ale nikdy jsem na tohle nebyl, nevyznám se v tom, a nakonec jsem se po zvážení svojí situace a nasátí zkušeností a názorů mého okolí pro tuto moznost nerozhodl.
Začal jsem to tedy řešit podle svého – ihned jsem si objednal nové kolo.
To sice nebylo levné, ale peněz zbývalo ještě dost, takže “problém” zůstal nevyřešen. A protože autíčkář ve mě stále žije, nakonec jsem se rozhodl, že za účelem ochrany úspor rozšíříme rodinný vozový park. Vozidlo na běžné ježdění máme díky služebnímu VW ještě na pár let vyřešené, navíc chránit hotovost před inflací nákupem konfekčního daily driveru nedává moc smysl. Rychlou víkendovku máme taky víc než dobrou. Začal jsem tedy koukat po autech, která by většinu času stála v garáži a víc nebo míň zhodnocovala peníze do nich vložené, a zároveň po autech, která mám tak nějak podvědomě zastrčená v sekci “to jsem vždycky chtěl” a se kterýma bych měl radost párkrát za rok (ale ne moc často) vyjet a jízdu v nich si užít.
Takže co by to mělo být? Ve flotile nám chybí něco do terénu a na všech srazech trošilinku závidím naší klubové offroad sekci, jakou míru zábavy a adrenalinu si se svýma zvednutýma autama užívají. Začal jsem tedy hledat teréňáka.
Druhoválečný jeep Willys MB – úplně první auto, co si pamatuju, že jsem po něm jako malý kluk toužil. Trochu dražší legrace, ale rozpočet by na něj snad byl, nějaké (asi 2) pěkné kousky v nabídce byly, dokonce mám v širší sociální síti někoho, kdo by mi to uměl pomoct vybrat a udržovat. Jenže moje velikost se opět ukázala být problémem – za volant Willysu nemám šanci se vejit, a ačkoli existují nějaké kity na změnu pozice sedačky, do veterána z 2. Světové by se mi takhle zasahovat nechtělo. A jedna věc je sedačka, druhá věc je ergonomie všeho ostatního. Takže jeepák to být nemůže, bohužel.
Tak tedy snad dojde na zbožňovaný Land Rover Defender? Def je moje další dream kára, o které jsem se zmiňoval i zde, na úplném začátku mého STI vlákna. Vejít se do něj, tak snad nikdy STI ani nemáme, místo Subaristů bychom byli Defenderisti. Rozpočet by na +/- pěkného a ne úplně starého Defendra ve velikosti 110 byl, k mání také nějaké byly (ikdyž ne moc), ale ačkoli jsem se díky zhubnutí o dost zmenšil na šířku, tak na délku a v ramenou jsem vlastně pořád stejný a do Defenderu se pořád stejně nevejdu. Takže Defík taky ne, bohužel.
Tak když ne Land Rover, tak že by Land Cruiser? Přece platí, že když off, tak Toy, no ne? Tady mě bohužel zcela zradila a zaskočila cena- i relativně staré a ojeté (někdy až vybydlené) kousky se prodávají vysoko nad 500tis, a ty kusy, co by pro mě stavem a stářím byly reálné, stojí klidně 800-900 tisíc. Navíc jsem pohledal, co vlastně obnáší vlastnictví většího Land Cruiseru a spotřeba (ať už v dieselu nebo benzinu) a pak náklady na údržbu postaršího luxusního a těžkého offu bych asi nemusel dost dobře utáhnout, i když bych s ním jezdil jen občas. Takže nic.
Na G wagon od M-B jsem vlastně ani nepomyslel, a i kdyby, M-B by mi doma neprošel. No a jiný off mě vlastně vůbec nelákal. O Foresteru jsem vůbec neuvažoval. Jako malý jsem miloval Opel Frontera, ale z toho jsem vyrostl. Trochu jsem uvažoval nad poslední nebo předposlední generací Mitsu Pajero, ale to je vlastně taky nakonec mimo, je to víc škatule do města než offroad. Exoty jako Pinzgauer nebo Unimog jsem ihned zavrhl, Hummer nebo Tatra 805 by se mi sice líbili moc, ale ne tak, že bych si kvůli tomu chtěl dělat papíry na náklaďák, navíc kde to pak parkovat… (a slušný civilni Hummer H1 nebo vojenský HMMWV, jiný bych nechtěl, byly mimo rozpočet).
Offroad to tedy bohužel nebude, tak co tam máme dál?
Kabriolet! Kabria mě vždycky lákaly, nejsem vůbec typ na motorky, ale vlastně by mě bavilo plout si krajinou s větrem ve vlasech, takže kabrio je jasná volba. Navíc by to mohla být nějaká Amerika s V8, což je další položka na mém dream car whishlistu… Jediná podmínka – musí to být plnohodnotně velké pro 4 lidi (abychom mohli jezdit celá rodina) a nesmí to být Mercedes (žena prostě auru kolem M-B nesnáší). Tak jsem začal koukat na kabria a vlastně to taky nebylo tak jednoduché. Buď je to malé (všechna auta z Itálie nebo Japonska), nebo je to stigmatizované BMW, nebo je to nudné Audi, ještě navíc většinou s TDI (TDI v kabrioletu, WTF???)… Jasně, je tady Saab 900 nebo 9-3, kam bychom se asi vešli, Saaby jsem navíc měl vždycky rád, ale tak nějak jsem měl pocit, že mířím trochu výš. Nebo jsou tu Jaguary, ty mají dokonce i V12, ale zkazky o jejich spolehlivosti mě od nákupu odradily.
Tak že by teda nějaká ta Amerika? Začal jsem po nich koukat a nabídka byla docela široká, ceny různé, jak v rozpočtu, tak mimo něj… Chromy a osmiválce o objemech, ze kterých přechází zrak (vždy mě jako majitele dvou a půl litru čtyřválce s 250kw pobavilo, vidět 7,2l V8 s výkonem 210koní). Už jsem se viděl, jak se v tom projíždím po těch našich silničkách kolem Milešovky. Akorát jsem narazil na problém, že se v tom neorientuju a vlastně nevím, co a jak koupit. Ford nebo Mopar? Výroba před nebo po ropné krizi? Jsou americká auta z 80. let skutečně tak strašná? Dokážu používat auto z konce šedesátých let? Proč 2 relativně stejné Cadillacy (stejný rok výroby, stejný motor) stojí jeden 650 tisíc a druhý milion a čtvrt? Vždyť podle fotek vypadají jeden za 18 a druhy za 20-2…
No prostě jsem si s tím moc nevěděl rady. Nepomohl ani kolega z práce, nadšený amerikanista a provozovatel Cadillacu DeVille a Chevroletu Blazer, který mi posílal desítky různých inzerátů na tutová auta, a na všechny inzeráty, co jsem mu poslal já, reagoval ve stylu: “to je super, to si kup, to bych chtěl taky!”… a tak plynul čas, já koukal na inzeráty, ale nebyl o nic moudřejší, aut hromady, ale jiskra nepřeskočila. Možná nějaký Mustang, ale Mustangy a Corvette si kupují jen lidi bez fantazie...
A najednou se, na jednom nejmenovaném internetovém fóru, z čista jasna, objevila nabídka, na prodej jedné… modré… dvoulitrové…
Imprezy WRX STI…
Nejdřív jsem o tom ani nepřemýšlel. Jen mě napadlo, že je to škoda, že kamarád prodává pěkné auto, a že jsem zvědavej, co si to koupí za magora a jak to auto dopadne. Možná Hamoun by to mohl vzít, nebo Ota místo WRXa…
No a pak jsem se shodou náhod sešel s jedním dalším klubákem, padla na to řeč, to auto samozřejmě znal, řídil, že prý by to koupil jen na blbnutí v Sosnové a Bělé, ale že na to je to za trochu moc peněz a vlastně škoda tak pěkného auta… no a červíček začal hlodat.
Modré STI na zlatých kolech, Blob, pro mnohé nejkrásnější generace Imprezy – to chceš.
Nebourané, jasná historie, s relativně nízkým nájezdem – to chceš.
Funkčně upravené, Protlum podvozek, velké brzdy vpředu, 6q s DCCD – to chceš.
Dvoulitr, kovaný motor od Kaldy, pěkně naladěné, chladič oleje – to chceš!
Přemýšlel jsem o tom skrz na skrz a vlastně mi to vyšlo jako ideální kandidát pro mojí potřebu – relativně vzácné auto, s docela dobře stoupající hodnotou, přitom verze, po které všichni touží, tudíž bude relativně dobře nebo rychle prodejná, až bude třeba. Navíc auto od řidiče, kterého znám, roky ho potkávám, který se o auto staral, dával mu, co potřebovalo, mnohdy i víc. Parkovné a pojistka na rok bude stát polovinu toho, než co by z peněz na nákup ležících na učtu sežrala inflace. To proste chceš!!!
Domluvil jsem tedy testovací jízdu. Když jsem na ní dorazil, tak jak tam ta Impreza stála, naleštěná, v podvečerním světle, lehkém dešti… prakticky už bylo rozhodnuto.
- Prvni pohled na potencialni nevestu. Bylo tezke odolat.
Jediný problém, na který jsem narazil, byla opět moje velikost. Svoji šedivou Imprezu mám upravenou tak, abych se bez problémů vešel – montáž na sériovou sedačku převařenou dozadu, menší závodní volant na XL nábě. Vejdu se dokonale. Blob má ale sériové sedačky užší než Hawk, taky má běžný volant, takže nejen, že se mi blbe sedělo, ale navíc jsem ani nemohl pořádně zatáčet, protože se mi nevešly ruce mezi volant a stehna. O sportovní jízdě se správným posezem nemohla být řeč. No, ale nijak mi to nevadilo – to auto nějak odřídit dokážu, a kupuju ho na investici, ne na ježdění, takže to nemusím nijak řešit. Žejo...
Prakticky jsme si plácli ještě během testovací jízdy. Jen jsem trval na kompletní kontrole v AWD vč. protokolu, jak oni to dělávají. Už proto, abych měl relativně důvěryhodný doklad o stavu vozu pro příštího majitele. Prodávající začal vše zařizovat, v AWD mu řekli, ze “na co protokol, to auto známe, vše je OK”, to mě nakonec stačilo; já mezitím sehnal kryté parkovaní, s pomocí prodávajícího i docela dobrou pojistku, takže asi za 10dni bylo přepsáno a investiční auto bylo moje. Spolu s další sadou kol, náhradníma brzdovýma deskama a dalším příslušenstvím. Wow. Čistá práce. Celé se to seběhlo tak rychle, že jsem ani nevěděl, co si o tom mám myslet. To bylo někdy na konci června.
Pak hned přišla dovolená, ani jsem nestihl auto projet. Po návratu z dovolené jsem se konečně v klidu projel a přišel problém.
Velký problém.
Během testovací jízdy před koupí totiž pršelo, byl nějaký provoz, a jak jsem se do auta blbe vešel, nebylo moje, byla tma a mokro, tak jsem ho pořádně ani neprojel. Přišlo mi, že má tolik síly, a že moje pozice za volantem je natolik nejistá, že mám strach dát plný plyn, aby mi to pod zadkem neujelo a nedošlo k nejhoršímu. To bych se asi picnul, nabourat někomu/sobě auto během testovací jízdy.
No a teď, když auto bylo moje, bylo sucho, a byl čas a prostor, rozhodl jsem se, že ještě, než ho s odpojenou baterkou zavřu do garáže, aby mi teda začalo zhodnocovat tu nemalou investici, tak že se s ním ještě půjdu projet, ať si teda zkusím, co jsem to vlastně koupil, ověřím, jak je to s tím tahem na plný plyn a jaký je rozdíl mezi tím legendárním EJ20 a všemi zatracovaným EJ25.
No a to jsem neměl dělat.
Ukázalo se totiž, že ten modrý Blob jede pocitově líp, než ten můj šedý Hawk. Znatelně. Zátah toho dvoulitru naladěného od Hajsel Motorsport je úplně jiný a o dost divočejší, než má moje gentlemanská dvaapůlka naladěná od Lukasze z 4Turbo.pl.
Jede to jak z praku. V nízkých otáčkách sice mrtvo, úplně mrtvo, až nebezpečně mrtvo (v tom je můj Hawk daleko lepší), ale od 3600rpm se to zblázní a ten zátah působí prostě obrovsky. Daleko silnější, daleko bezprostřednější, daleko beSTIálnější, než jsem zvyklý z Hawka (který ale taky jede skvěle, jen aby bylo jasno!).
Naopak podvozkově mi to nové auto přišlo měkké. V zatáčkách se nahýbalo. Ačkoli mají obě auta stejnou verzi závodního Protlum podvozku, tak mu chyběla ta jistota a přesnost, co znám a miluju z Hawka.
- Prvni spolecna projizdka
- Hawk je pro me designove porad jednicka, ale chapu lidi, co se jim Blob libi vic.
Vyřešit ten podvozek – přitvrdit ten Protlum (na Hawku mám 6atm, na Bloba jsem to dal stejně), trochu to přizvednout (auto bylo o dost snížené a občas škrtalo kevlarovou ližinou pod motorem- to já nesnesu, chci mít auto normálně vysoké, aby s ním šlo projet např. po polňačce, nebo vjet na fotku na kraj louky), vyměnit nějaké unavené čepy, nainstalovat anti lift kit, a udělat trochu agresivnější geometrii.
No a abych se do něj dobře vešel a mohl ho ovládat, objednal jsem zavodní volant od OMP (s průměrem 320mm, o 10mm menší, než mám v Hawku), XXL nábu už se sehnat nepovedlo, tak se pořídila běžná XL nába a nástavec. No a sedačka? Díky vstřícnosti shopu www.rz1.cz (opravdu doporučuji!!!) jsem zjistil, že se akorát vejdu do XL verze hobby/závodní sedačky od OMP, model WRC-R. Nestála moc, tak jsem ji, s velkou pomocí kamaráda Stridera, vzal. To bylo někdy po půlce srpna a moje ex-investiční auto za jednu projížďku a 2 měsíce stání v garáži spolklo víc peněz, než jsem doufal, že mi vydělá za 2 roky. Skvělý.
- Na obří křídlo ve zpětném zrcátku si člověk rychle zvykne.
- Silueta s křídlem je od mého Hawku tolik odlišná
Zeptám se, neuvažoval si i nad GT nebo Forestrem STI??
at dela samou radost a dobre slouzi bez incidentu 
Parádní výrobník radosti, gratuluju!
