Ten můj soused s oním merglem se tu taky zavedl dobře, jak jsem psal, jsem za něj rád, i když se tu nejspíš taky zapříčinil o stavbo boom, pokusy o něj, to jsem teda přesvědčen a i on mě to sám řekl, že si je toho vědom. My taky nebyli tehdy vůbec rádi, že tu staví, byla tu krásná louka, jednou, dvakrát ročně sečená, krásné ohromný vzrostlý strom taky, lípa atd atd.
Když jsem zde koupili starou chalupu, kdysi dům se stodolou, vlastně dvě stodoly, kravínem menším, sady a obrovskými pozemky tak tu nebylo doslova ani živáčka a pak to záhy začlo, vedle novostavba, no nebudu její vzhled raději řešit... pak onen soused s merglem, ale ten aspoň má cítění a i tu modernu svou naprojektoval nakonec dobře, zelená střecha, odstíny fasády, přízemní stavba, kamenné stavby okolo, nakonec to tu docela zapadlo, i když na paseky staré by patřilo něco jiného, ale stále za tohle dík, žádný průser to není, naopak. Navíc je hodně moc pracovitý, na baráku i na pozemku si udělal spousty věcí sám, i když by si to mohl nechat udělat, třeba eletkřinu, soláry, baterie atd atd. I se dokonce stará o okolí a kučuje teď třeba zanedbaný lesík nedaleko od něj...
Nicméně tehdy jsme byli v šoku, tak konečně naleznem místo opuštěné a za pár let se staví zde.
No nic, málem jsem se zapomněl podělit, měl jsem a mám radost z dovezení věcí zde do charity, lednice a pračky, vše grátis jedněm ukrajincům, psal jsem o tom zde už jednou. Ukrajince jsem sice nakonec nepotkal, ale to mě bylo stejně jedno.
Poznal jsem skvělou paní ředitelku oné charity, ta byla přímo nadšená a furt se mě chtěla nějak revanšovat, já tvrdě odmítal, financ, nic nehci, přesto mě byla vnucen set bernard dárkové papírové basičky a kvalitní káva k tomu navrch. Vážně jsem nic nechtěl, najezdil jsem sice 50 km, ale to přeci nebudu řešit, i jsem vše odsmýkal na ono centrum, ale to patří k věci přeci.
Postřeh- zajížděl jsem třikrát s forestrem k oné charitě po chodníku, teda po asfalt cestičce, čili ano chodníku mezi paneláky a potkal jsem tam známého a taky pár cizích lidí co mě zjevně nepěkně vnímali. Ten můj známý mě pak říkal, že tam přijeli měšťáci a pátrali po oném autě...chjo, to jsou starosti, že
i když ti lidi viděli kam jedu a že něco vykládám do charity. Samotná paní ředitelka mě předem řekla, že tam mají vjezd povolen, když se k nim něco zaváží...Ukrajince jsem nepotkal, protože byli v práci a jejich nájem zatím neskončil opět dobře, typicky jak se majitelé bytu dozvěděli o jejich původu, tak cukli. Což já nijak nepopírám, jejich právo volby, určitě ne! Jen já kdybych pronajímal byt, tak dám na svoje pocity, setkání s nájemníky, jedno jest jakého původu a pak teprve řeším, zvolím. U nás na patře bydlí ve dvou bytech ze čtyř taky ukrajinci-ky a vše naprosto v pohodě. Předtím tam byli pravda trochu horší nájemníci, ale stále v normě, holt je v tom našem starém paneláku vše slyšet a holt chlapi no, sem tam si vypili, ale opravdu jen sem tam, normál a nikoho tím neotravovali, spíš jsem se styděl za ty naše sousedy, jak se k nim chovali, musím říct, že jo, drzí na ně byli až běda.
Pak se tam přistěhoval cigán, rom nebo jak si chtějí vlastně říkat a to teprve zažili peklo, terno...
Ještě jsem díky této akci potkal jednoho chlápka, zjev typický Einsten, dělal dřív ve vojenském výzkumném ústavu, nějaké mirkovlny či co a dlouze jsme teda splkli, proč toho nechal... vyhoření, kolegové se po revoluci změnili, všichni řešili jen své ego a prachy, hlavně teda doktoři tam to své neskutečné ego...že to říkali jen jemu a ne logicky mezi s sebou, ty jejich kohoutí boje, kdo umí víc léčit, je něco víc...a on si třeba už strašně nerad nuceně bral dovolenou, protože se mu práce jen za blbý týden nahromadila, ooo jak tohle sám moc dobře znám...tak dal výpověď, přitom byl na tohle doslova jediný specialista a odborník tam a řekl si, co mě tak baví co chci dělat, no co, hlavně odejít domů po šichtě s čistou hlavou...tak si udělal kurs a šel pár let jezdit krtkem v metru. Doslova si to užíval a bavilo ho to až do penze. Nejen práce samá, ale i ten klid po šichtě, oddělám si své a jdu od toho, čistá hlava. Jediné riziko byli sebevrazi, ale to ho naštěstí nepotkalo, na rozdíl od jeho některých kolegů ne.
No a pak si našel tu na valašsku svou další ženu a opět tu má své zvířectvo veškeré, jen už to není jako dřív, když se svého času živil na svém statku zemědělstvíma chovem dobytka, zvířectva všelijakého.
No byla s ním moc fajn řeč, dlouhá natolik, že mě zapomněl něco předat a tak jsem se k němu záhy vrátil a to jsme přitom předtím pomlouvali baby, že moc mluví a pak na něco zapomenou
A to je vše, všem kdo to dočetl děkuji za vytrvalost, musel jsem se podělit
)
