Alpy 2023 – Grand Tour Dolomity

[Tsakabaru]

Ondro paradni video, to jen skvele podrtrhuje tu Pavlovu story
a vysvetleno taky dobre, presne tak na to koukam taky

[Holaňďanka]

Pavle pises to moc ctive, uplne me to ve vzpominkach vraci do tech zatacek a na ty vyhledy a pomaha mi to si udrzet tu energii, co jsme tam z projeteho benzinu ziskali. Perfektni, dekuji!

Pavel ve svem prispevku zminuje vyjezd na Passo Cibiana- kdo by to chtel videt na videu, tak zde:


Jinak co se tyce poctu ucastniku takove akce- 4 je pocet idealni, 5 uz je snesitelne maximum, hlavne z praktickeho hlediska (parkovani, ubytovani, jidlo, tankovani...). Cim delsi kolonu sportaku jsme cestou potkali, tim jela pomaleji.
Navic, ac vetsinu casu kazdy sam ve svem aute, jsme prakticky porad v blizkem lidskem kontaktu- hlasime si pripadna nebezpeci do radia, delime se o jidlo, spime spolu na pokojich v manzelskych postelich, apod... To proste nechces absolvovat jen tak s nekym, chemie te party musi fungovat. A dalsi vec je ta jizda- kdyz to s nekym sypu na plny plyn po silnicce uzke na 1,5 auta a pod sebou mam kilometr sraz do udoli, chci si byt jisty, ze ten predemnou, i ten zamnou, je dobry ridic, ze se muzu spolehnout, ze si necha prostor na dobrzdeni, ze umi odhadnout zatacku, apod.
Takze idealni ji, kdyz spolu jede parta, co se dobre zna, auty, co spolu dokazou drzet krok.

Dokonale napsáno . Není nad to mít okolo sebe skvělou partu přátel

[.dundee.]

Protože stavíme ve městě, je čas na doplnění proviantu. Včerejší oběd nám vyhovoval a dnešní nákup na oběd vypadá více než slibně. Ale nejdřív si ho musíme zasloužit. Za Agordo přejíždíme řeku (580 mnm) a okamžitě začínáme stoupat do průsmyku Forcella Aurine (1299 mnm). Prvních několik vracáků nás namlsá krásným povrchem, chvilkové zklidnění průjezdem vesničky, aby nám následující rovnější přehledné úseky dovolily atakovat dálniční limity na okresní silničce a ještě s výhledem na bělostné štíty hor okolo. Skvělý zážitek.

Za průsmykem následuje šest kilometrů úzké vrstevnice, která se vine v pastvinách mezi skalami. Klesáme do 1100 mnm do vesničky Mis. Hned za ní dojíždíme domíchávač a náklaďák s kamením. Oba doslova přeskakujeme a úzkou silnicí lesem stoupáme na další průsmyk.

Passo Cereda (1361 mnm). V rozletu nám nic nebrání, protože každý, koho dojedeme nás buď pustí, nebo odbočí. Přijde mi to neuvěřitelné. Před průsmykem se údolí i silnice rozšíří. Následuje klesání v serpentinách po novém hladkém a kluzkém asfaltu. Z kopce to jede samo, takže se opět pohybujeme za hranou limitů jiného typu komunikace, nicméně auta se skládají do každé zatáčky bez problémů a vůbec si neuvědomuji, kdy jsem naposled slyšel hvízdat gumy. Možná to bude tím, že přes pískání brzd není slyšet vůbec nic jiného

Panorama okolo se proměnilo, ale v podstatě jen jménem. Teď se před námi tyčí bílé štíty Pala di San Martino. Nádherná lezecká záležitost. Jenže my máme letos jiné nástroje pro zdolávání dolomitských výšin. Místo lana a karabin krotíme každý svých třista koní.

Opět jsme na dně údolí v 580 mnm. Jsou dvě odpoledne a čas oběda. Jako na přání se objeví parkoviště na břehu řeky. Stavíme, protahujeme ztuhlé končetiny a na stůl vybaluje pochutiny k obědu. Zatímco Kuba krájí rajčata, Ota krájí tři druhy pečiva a já krájím pizzu, Ondra v sáčku od mozzarely připravuje laskominu pro dnešní oběd. Ale nechme hovořit šéfkuchaře:

https://youtube.com/shorts/FRzyzwvxE3Q?feature=share

Stůl hojnosti. Naprosto přesné.

Jenže jsme ve třetině dnešní plánované trasy. Chvíli přemýšlím o významném zkrácení trasy a vynechání následujících čtyř průsmyků. Ale posilněni úžasným obědem tuto srabáckou variantu zamítáme a vyrážíme podle původního plánu.

Projedeme tunelem do Canal San Bovo a Ondra hlásí benzínovou tíseň. To není možný, že ten jeho stříbrný bumbrlíček vychlemtnul půl nádrže za 100 km. Ale zase to byly čtyři průsmyky. No má štěstí, že tady 98 mají. A čeká nás pěkné stoupání, tak není důvod se rozmýšlet.

V 700 mnm přejíždíme řeku a čeká nás 16 km a 900 m vzhůru do Passo Brocon (1616 mnm). Úzká silnice, místy vlhký asfalt a prudký sráz za svodidlem. Projíždíme asi pěti částmi vesnice Ronco, a pak se cesta zužuje a v prudkých serpentýnách stoupá vzhůru. Tady je každé předjíždění na dlouho a bez spolupráce s přeskakovanou obětí se neobejde.

Naštěstí vracáky končí a posledních osm kilometrů je to let lesem, kde levá váže pravou do levé, rovinka 100 a opět pravá, levá, pravá a čím výš tím delší rovinky a otevřenější zatáčky. Před sedlem les končí a mezi pastvinami vjíždíme do táhlého průsmyku a letíme po vrstevnici dalších pět kilometrů. Tohle jsou vždy ty nejkrásnější úseky. Nikde nikdo, přehledná krajina a silnice před námi otevírá zatáčku za zatáčkou s průhledem na dvě další. V klesání se údolí sevře a postupně přichází tři série vracáků, oddělené delšími rovinkami. Svištíme dolů na plný plyn a plné brzdy. Nádhera, mazec, 20 km a 800 m dolů. Být tma tak nám svítí kotouče. Ale stále to brzdí. Ač máme každý jiné desky, kotouče máme všichni stejné – DBA z Austrálie. Úžasný průsmyk, možná nejlepší za dnešní den.

... pokračování zde: viewtopic.php?p=651469#p651469

[.dundee.]

Následujících 20 km je přejezdových přes vesnice, městečka, širokým údolím Valsugana, které vede k Trentu. Dostáváme se do nejnižšího bodu dnešní trasy – 350 mnm. V Castelnuovo odbočujeme na sever, zpět do hor a začínáme pomalu nastoupávat první metry z těch 1700, které nás nyní čekají. Nejprve mírně mezi vinicemi a vesnicemi, pak se údolí zúží a po úbočí Val Calamento střídáme dlouhé rovinky s pasážemi navazujících zatáček. 14 km rychlé jízdy nás přivede pod závěrečné 500 m vysoké stoupání. Silnice se smrskne na jeden pruh, kde i vyhýbání motorce je zážitek. Fascinuje mne slušnost místní řidičů. Jakmile za sebou déle než minutu vidí rychlejší auto, uklidí se za krajnici a nechají předjet.

Ale je pravdou, že vidět v zrcátku nasávač intercooleru, zejména mého blobu, je významná nápověda . Nepolevujeme v rychlosti a letíme nahoru. Rovinka, vracák, levá, pravá, rovinka, vracák. Do každého pečlivě koukám, protože motorka v protisměru na druhé straně silnice se může zjevit kdykoliv.

Vyletíme na Passo Manghen (2047 mnm) a stavím bez ohledu na teplotu oleje. Tohle teda byla paráda. Silný zážitek. Nejužší silnice, po jaké jsme šplhali nahoru. A pomalu to rozhodně nebylo.

Je pět odpoledne, slunce se kloní k západu, užíváme si vyplavený adrenalin a rozhled do údolí na obě strany. Tohle sedlo si zaslouží označit .

Před sjezdem Ota vytahuje momenťák a preventivně obchází všechna kola. Nechce ponechat nic náhodě. Cestu dolů vede Ondra. A jak jsme to hnali nahoru, žene to i dolů. Zejména v horních partiích je to vzrušující. Kilo na tachometru a po levé straně jen patníky a černá tma údolí ve stínu. Za levým vracákem slunce v očích. Ještě že mu svítí zadní lampy a vidím, kde je správný brzdný bod do dalšího vracáku, dvojka, plný plyn a sypeme dolů. Jakmile se silnice trochu rozšíří a přibude stromů, Ondra ještě zrychlí. Trojka, čtyřka, letíme z kopce a jen tak si přehazuju váhu auta z pravé do levé zatáčky a znovu do pravé. Mám pocit, že zapomínám dýchat. Oči přilepené na silnici a Ondrova koncová světla před sebou. Brzdy, kruhák a jsme na hlavní v Cavalese. Později u večeře se shodneme, že tohle byl nejrychlejší slet, co jsme zatím zažili.

Sjeli jsme do Val di Fieme a pokračujeme na Predazzo. Teď už potřebujeme tankovat všichni a není divu. Právě jsme projeli asi tu nejúžasnější část našeho výletu. Chvilku se honíme s Hondou Type-R, s jediným autem naší krve, které jsme tu zatím potkali. Benzínka Q8 v Predazzo je naše další zastávka. S plnými nádržemi si střihneme zajížďku na Passo Rolle (1970 mnm), které je od nás o 20 km dál a 900 m výš.

Semafor a červená. Prima, bude volno. V tom se přižene klučík na 125 ccm motardu a celé tři minuty mi to túruje před autem. Sklopí značku aby nebyla vidět OK, to je výzva. V omezení jedeme v klidu, ale na volné silnici se mu pověsím metr za zadní kolo. Snaží se co může, ale na Subárko nemá. Párkrát mu varovně písknu gumama v zatáčce. Bázlivě se otáčí, ale že by udělal místo, to ne. Na dlouhé rovince ho dám a poté i všichni ostatní. Do sedla přijíždí poté, co již parkujeme. Poslední sluneční paprsky osvětlují oranžové štíty Pala di San Martino.

Sjíždíme 400 výškových metrů zpět a otáčíme na Passo Valles (2032 mnm). Tohle je moc příjemný výjezd, žádný provoz, silnice se vine před námi z jedné mírné zatáčky do druhé a vidět je dostatečně dopředu, abychom si mohli jen tak přehazovat auto z pravé do levé a zpět. Projíždíme průsmykem a klesáme do tmy. Noc převzala vládu nad Dolomity a my během 20 km klesáme o 1300 m. Již za tmy projíždíme podél Lago di Alleghe, ale i tak vnímám, že to bude hezké letovisko nejen na letní dovolenou. Známými serpentýnami stoupáme z Caprile do Colle Santa Lucia.

Parkujeme na návsi, ale ani nejdeme na hotel. Hladoví jak psi se stáhneme ke Kubovu autu. Jede se na pizzu do vedlejší vesnice. A Kuba zjišťuje ze nejhorší je se osvědčit . Včera nás odvezl na večeři a dnes to bude stejné. Pizzerie je narvaná, ale jeden stůl se pro nás najde. Než nám připraví vybrané pizzy, Ondra hned vybírá několik předkrmů, abychom to čekání přežili.

Hodnotíme den jako zatím největší nářez, co jsme tu zažili. 320 km a 9500 m převýšení. Bylo to deset průsmyků: Passo Giau, Passo Cibiana, Passo Duran, Forcella Aurine, Passo Cereda, Passo Brocon, Passo della Forcela, Passo Manghen, Passo Rolle a Passo Valles.

Nějaký místňák by se rád skamarádil s Ondrou, ale nedostane šanci. Kuba nás bezpečně odveze zpět na hotel. Vorvaný jak borůvka padám do postele. Byl to báječný den s partou skvělých kamarádů a tím nejlepším autem na světě. Než ztratím vědomí, stačím si uvědomit, že zítra nás čeká další porce kilometrů a radosti se SUBARU.

... pokračování zde: viewtopic.php?p=652174#p652174

[námořník]

[gerda]

Az budu mit opraveneho snad SubMilWay(e), vim, kam ho pujdu otestovat
Edit: nejlepe v zime

Tesim se na precteni cele Tour, bohuzel ted resim nejake ptakoviny s autem a pracovni radosti

[VDC]

Úžasnej zážitek !!

[Traveller]

Zajímala mě tato poslední spodnější část výletu. Člověk většinou skončí spíš v těch severnějších oblastech, řekněme na úrovni Cortiny, a níž už se tolik nechce. Snad jen jednou jsem se byl podívat v Avianu a blízkém okolí. Tak třeba někdy...

[Tsakabaru]

Pavle opet parada! uz by to vydalo na scenar na amatersky film pomalu
a klucik pobavil teda

[Holaňďanka]

Super

[Makovica]

Vyborne citanie

[hamoun]

ja si tohle nechal az na chvili , kdy budu mit cas to v klidu precist ... a jsem rad .. NADHERA .. zas a znovu ..

[PeteBiggy]

Paráda. Jedu si to s vámi v mapě a zatím si nejsem jist pouze Würzjochem a Rodellou, zda jsem to někdy vůbec jel. Ostatní vše a hodně z toho samozřejmě i vícekrát. Ale vše na motorce a většinu už dost před lety. Každopádně vám perfektně vyšlo počasí, v tomhle termínu už jste mohli narazit klidně i na sníh. Ale jelikož vám to takhle perfektně vyšlo, tak ve finále určitě mnohem lepší než v hlavní letní sezóně. To byste se skrz provoz takhle nesvezli, především ty hlavní passa (např. průsmyky Sellarondy, Passo di Giau apod.), to by bylo fakt o něčem jiném. Navíc v autě ta možnost předjíždění ani zdaleka není taková jako na mašině. Jedinou nevýhodou teda je, že sluníčko už je dost nízko a dokáže řidičsky dost potrápit....
Jinak těch deset průsmyků, vzhledem k už kratšímu dni, počtu účastníků a především faktu, že jste to jeli v autech, tak slušný výkon Já mám "neplánovaný rekord" 16 pass, ale na motorce a tak od 9 do 21 hod v létě....

Takže super, pokračuj, předpokládám, že bude následovat Passo San Pellegrino


PS: Když vidím ten zájem; tak jestli vás příště opravdu pojede víc, tak doporučuju to jezdecky rozdělit už do víc skupin. Ale to vy ze své zkušenosti již jistě sami dobře víte....

[puschpull]

Klucí!
Toto je absolutní nádhera.
A super i počasí.
Krásné čtení, úžasné fotky.
Díky

[strider]

...Jedinou nevýhodou teda je, že sluníčko už je dost nízko a dokáže řidičsky dost potrápit....

Tohohle sem se ja treba dost bal, ale nakonec uplne v pohode. Obcas sem tam na prejezdech v udolich.
Prtotoze jsou tam ty kopce kolem dokola fakt na vsechny strany, tak to nizky slunicko bylo vzdycky nekde sikovne schovany kdyz slo do tuheho
To pocasi jsme meli neuveritelny, to bez debat.