Za kolonou audin, poršáků, corvet a mustangů se vracíme do Canazei. Tajně doufám, že by mohli odbočit pod Marmoladu, ale kdepak. Takže je tlačíme před sebou na Sellu. Takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval. Stavíme a dáme jim náskok. Výjezd na Sellu si žádá volnou silnici.
Zespodu slyším houkačku ambulance. Slušnost mi velí přibrzdit na krajnici a pustit spěchajícího. Záchranář si to žene v MB G, kdo ví v jaké úpravě.
Ve třetině stoupání je odbočka na Passo Pordoi a směrem na Arrabu. Mohl by odbočit. Ale ani tam nikdo nejede, všichni míří na Sellu. Užíváme si volnou cestu vzhůru, ale co naplat, za pár minut dýchám záchrance na záda. Maník to žene, co to dá, ale ty naše Subara jsou rychlejší. Chvilku koketuju s myšlenkou, že ho předjedeme a zmizíme, ale zdravý rozum zvítězí, dáme mu další náskok a po chvíli pokračujeme svým tempem.
No, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Za jedním vracákem se záchranář otáčí, plné brzdy a i kluci za mnou mají dost práce.
Passo Sella je nádherné místo. Krajinou i řidičsky. Ale ne v sobotu odpoledne. Ani nestavíme (ostatně není kde) a na plný plyn ujíždíme dolů. Pěkné svezení. Tady jsme si minule měnili auta a testovali, jak to jede tomu druhému.
Přijíždíme do údolí Val Gardena, zhoustne provoz, přibydou semafory, tak se kochám skalami okolo a městečky, která projíždíme.
Odbočujeme z hlavní a míříme opět vzhůru na Passo Pinei (1437 mnm). Tahle nádherná okreska vede otevřenou krajinou mezi pastvinami a vesnicemi. Objíždíme náhorní planinu Seiser Alm a po pravé ruce se otevírají výhledy do údolí, kde leží Bolzano. Ale v sobotní provoz nám nedovolí sypat tak, jak by si tahle pěkná silnice zasloužila.
Za St.Zyprian začíná 8 km stoupání o 500 m do Nigerpass (1690 mnm). Konečně sami a na plný plyn letíme nahoru pod bílými štíty masivu Rosengarten. Následujících deset kilometrů do Karerpass (1745 mnm) vede téměř po vrstevnici a je to zábava v otevřených anebo utažených zatáčkách.
Podvečerní zastávka na kafe. Užíváme si podvečerní světlo, které začíná vybarvovat skály Rosengartenu na jedné a masivu Latemar na druhé straně průsmyku do oranžových odstínů. V místním baru mají výběr se všech existujících anticovidových vakcín. Hned bych se dal naočkovat, ale skutečnost že jsem řidič mě v tom brání.
Sjezd o 1500 m dolů do Bolzana je rychlý a pohodlný. Propleteme se spletí podjezdů, odboček a nájezdů a po rychlostní silnici si to míříme na Merano. Mineme dálniční pumpu, kde je 98 oktan a sjíždíme na Merano. Ondra se ozve, že by potřeboval tankovat. Teď. Když tu okolo nic není. No snad ještě něco potkáme. Čtyři kilometry před naším dnešním cílem se ze tmy zjeví jakási noname pumpa a vypadá, že proti kreditce vydá i 98 oktan. Bereme všichni. Zítra nás čeká kalorický výdej.
Dojíždíme do St. Leonhard. V hotelu na nás už čekají. K večeři nabízí pouze pizzu, ale někam chodit se nám už nechce. Tentokrát má Kuba kliku, i když osvědčil se dobře.
Jsme v Itálii, a ještě jsme neochutnali grappu – místní pálenku z vína. Stačí se jen zmínit a hned je u nás servírka s pojízdným barem plným různých flaštiček (trochu mi to připomíná ten výběr covidových vakcín na Karerpass).
Ukazuje, vysvětluje, ale Ondra nad tím mávne rukou, že to je jen navoněná komerce. Na kraji stojí neoznačená lahev čiré tekutiny. Jo, to je místní grappa od šéfova kamaráda. To bude to pravé, sem s ní. A je dobrá, hodně dobrá. Ještě prý musíme vyzkoušet místní ovocnou pálenku, ale ty jsou jen z oficiální výroby a není to úplně ono. Musíme si spravit chuť ještě tou místní grappou.
Byl to hezký večer. Poslední na naší cestě skrz Dolomity. Ale zítra nás čeká zlatý vrchol celé výpravy v podobě výjezdu na Timmelsjoch. Je třeba zůstat fit.
Sice jsme ujeli jen 280 km a nastoupali 6000 m, ale den jsme si užili naplno, nejen za volantem.
... pokračování zde:
viewtopic.php?p=652854#p652854
Jinak jak už bylo zmíněno, tím, že vám takhle neskutečně vyšlo počasí, tak už jen samé plusy. Třeba i ty ceny ubytování jsou už někde jinde.....
Moc dobře vím, jaký je problém, aby si to na takovéto "řidičsky-poznávací" dovolené všechno pěkně sedlo. To se musí sejít věcí; musí si to sednout lidsky, řidičsky, představě o finančním rozpočtu, typu noclehu atd. atd. Pakliže v ničem není zásadní problém, tak toho si fakt važte. Bez nějakého přehánění. A ono, i vlastně počet máte takový ten ideální max. stav 
Akorát že nebyl, tak vám odpadly starosti s někým, kdo si to stejně radši přečte, než to zažije na vlastní kůži 
Jsme 2780 mnm a jak je tu řídký vzduch stává se pořádná italská káva nezbytností. 
vidim to na klidne vanocni vecery 
hned je mi po te probdele noci lepe, kdyz si muzu u kaficka a prijemne ambientni hudbe takhle skvele pocist 
![[THNX]](./images/smilies/w8658.gif "diky"){kind=small}
![[SUBARU]](./images/smilies/smilies-18947.png "subaru"){kind=small}
