Alpy 2023 – Grand Tour Dolomity

[Tsakabaru]

no konecne jsem si nasel chvilku to procist paradni story Pavle!

[Radek99]

Krása

[Omnitec]

To by zasloužilo i někam do časopisu. I tak jsem se nejvíc pobavil u poznámky o Mattym Ale pořád věřím, že tenhle příběh skončí šťastně

[.dundee.]

2. den
Namlsán včerejším zážitkem nemůžu dospat, a tak se v půl osmé scházíme u snídaně. Ondra už mezitím venku obdivuje okolní hory olizované prvními slunečními paprsky. Tušíme, co nás čeká, tak snídáme jako tirolský sedlák. Na rozloučenu Ondra kupuje kilo místního tirolského špeku, však on se bude hodit

Svištíme dolů údolím Anterselvy a před námi se zvedají bílé štíty Dolomit, vystupující z ranního oparu.

Ve vysílačce se už ozývají nápady, jak naložíme s tím špekem. Tak přibrzdím v první vesnici Valdaora u supermercada a vysíláme Ondru, jako největší kulinářského mistra (jak se později ukáže), pro výběr pár doplňků ke špeku. Vrací se po dvaceti minutách obtížen dvěma narvanými taškami a s nadšením v očích popisuje kolik druhů pečiva, rajčátek, salámů, oliv a sýrů tam mají, a přitom je to jen obyčejná vesnická (ale italská) sámoška. A že prý vzal jen pár vzorků .

Před námi se začíná zvedat asfalt a čeká nás výjezd o 700 m do průsmyku Furkel (1759 mnm). Na konci vesnice míjíme ceduli s velkou zákazovou značkou a nějakým italsko-německým doplněním, že cosi od 7-17 h a od 12,5 km. Český překlad v hlavě mi zní: máš před sebou 12,5 km s minimálním provozem, protože jestli je to fakt není průjezdný, tak kdo by tam teď v devět ráno taky jezdil . Podřazuji za dvě a na plný plyn letíme nahoru na Kronplatz.

Cedule měla pravdu, nikde nikdo, jen občas auto v protisměru. Užíváme si úzkou asfaltku s hrubým povrchem, míjíme lyžařské středisko a několika vracáky se dostáváme do lesního úseku se spoustou rychlých zatáček. Těsně pod vrcholem stoupání nás staví semafor, dělá se tu nová krajnice. Jestli tohle je to omezení, pak pohoda. Vyjedeme do průsmyku, objedeme známé parkoviště a chystáme se dolů. A tady stojí, přes celou šířku silnice, finišer a pokládá nový asfaltový povrch. OK, tohle fakt projet nepůjde, otáčíme se a za semaforem si na plný plyn a brzdy vychutnáváme sjezd zpět do Pustertalu, odkud jsme sem vyjeli.

Rychlá kontrola mapy mi potvrdí, že masiv Kronplatzu objedeme přes Bruneck a dostaneme se do Val Badia, kam jsme směřovali. A protože je na hlavní silnici směrem na Bruneck kolona, máme čas si Pustertal podrobně prohlédnout a hledáme cestičky, kudy to objet. Jednu zkratku skutečně najdeme a je to kochačka přes tři vesničky s nádhernými dřevěnými domy. Už v koloně Ondra hlásí stav benzínu pod půlkou a dohoda je jasná – jakmile někdo dosáhne této úrovně, na nejbližší pumpě bereme všichni. Že to bude po 150 km jsem si ale nemyslel .

Za Bruneckem odbočujeme do Val Badia a u první benzínky (jediné s 98okt.) ukojíme nekonečnou žízeň po vysokooktanu toho Ondrova stříbrného šípu. Asi to bude tou barvou, protože ty naše modré zdaleka tak žíznivé nejsou. Popojíždění v koloně nesmírně vyčerpává, a navíc je čas na svačinku i pro nás. Konečně pravá italská káva.

Projíždíme údolím Gadertal / Val Badia směrem na Sellu, ale mám nějaké postranní úmysly a do Corvary ještě dojet nechci. San Martin de Tor je tím místem, kde odbočujeme z hlavní silnice a začínáme stoupat do bočního svahu pod bíle štíty Sass de Putia. Čeká nás stoupání o 900 m na 15 km. V klidu projedeme krásnou vesnicí a na dvoupruhu s hladkým asfaltem začíná jeden vracák za druhým. Motor letí do otáček, gumy kvílí o dost víc, než jsem zvyklý z RE070.
Po pár kilometrech stavíme ve vsi Antermoia a s manometrem jdeme zkontrolovat pneus. No jasně, na běhounu by šly smažit vejce a 3 atm je taky trochu moc. Upouštíme tlak jako na okruhu. Mezitím se dá s námi do řeči místní děda a kvituje auta. Pokračování na Würzjoch (1987 mnm) je už o něčem jiném. Auto drží jak přibité a gumy si písknou jen ve vracáku.

Za průsmykem se nepatrně zdrsní povrch, a hlavně se zúží silnice tak na jeden a půl auta. Ondra si bere vedení a následujících 6 km valíme po vrstevnici do dalšího průsmyku Passo Rondela. Nádherný polet. Proletíme průsmykem a začíná 10 km klesání o 800 m k nebližší civilizaci. Ondra se toho nebojí. I z kopce to žene, co mu výhled dovolí. Nádherná jízda. Občasné vyhýbání s protijedoucím autem nebo motorkou je kořením jízdy.

V jednom vracáku Ondra míjí odbočku a měníme si pořadí. Les ustupuje loukám a před námi se otevírá Val di Funes. Silnice se ještě zužuje a svahy jsou strmější. Ale dobrý rozhled dovolí rychlou jízdu i z kopce. Přijíždíme do St.Peter, škvírou mezi domy se protáhneme na náves.

Hezčí místo na kafe není. Parkujeme, usedáme na terasu nad údolí a vychutnáváme si právě projetý úžasný úsek a nádherný výhled na bílé štíty Grande Fermada. Tohle bylo TOP.

... pokračování zde: viewtopic.php?p=650712#p650712

[.dundee.]

Po pauze najíždíme na dvoupruh a stále v tempu sjíždíme až k dálnici Brenner-Bolzano. Z Val Badia jsme nastoupali 1000 m a 1400 m zase sjeli No není to nádhera? Najíždíme na hlavní a projíždějící kamión troubí horny a řidič subárkám mává z okénka. V údolí řeky Isarco (531 mnm) se dlouho nezdržíme a stoupáme svahem do Val Gardena. Prvních pár kilometrů je fajn, široký dvoupruh, volno a plný plyn. Ovšem s příjezdem do Ortisei zhoustne provoz, přibude autobusů a semaforů. Očekávaný výjezd na Passo Sella kvůli opravám a provozu ruším a zatáčíme vlevo na Passo Gardena (2121 mmn).

A tady poprvé využíváme uzavírku k naší výhodě. Protože v těchto místech nelze pořádně předjíždět, počkáme si jako první na červené a máme před sebou volno. Průjezd pod stěnami masivu Sella a serpentýny na Passo Gardena opět na plný plyn. Přeletíme průsmyk, nemá smysl stavět, všechna parkoviště beznadějně plná a užíváme si sjezd do Corvary. Tady jsme na sjezdu rychlejší než motorky. Navíc ve sjezdu se na několika místech trhá podloží, a zatímco Subaru se jen lehce zhoupne a srovná, pro motorky je to nepříjemně nebezpečné. Než dojedeme do Corvary, stavíme na fotky. Dole před námi Corvara v údolí Val Badia a za ní se tyčí bílé štíty Lagazuoi a v nich další dnešní průsmyky. Po pravé straně kolmé stěny masivu Sella. A vlevo holé skály Pizes da Cir.

Sjíždíme do Val Badia a v protisměru potkáváme velkou skupinu zajímavých aut, které jedou organizovanou vyjížďku, ale tempo, to jim chybí.

Odbočujeme na Cortinu d’Ampezzo. Před námi se otevírá 13 km široké silnice a stoupání o 700 m na Passo Valparola (2168 mnm). Dojedeme sotva do poloviny a narazíme na konvoj, který vede autobus. No nic, otáčíme dolů a dáme si to ještě jednou. Tenhle průsmyk za to stojí. Na podruhé nás nic nebrzdí a vyletíme nahoru s hvízdáním pneumatik, burácením motorů a úsměvem na rtech. Satisfakce za všechny ty semafory v údolí Val Gardena.

Jsou čtyři odpoledne a nám došlo, že jsme pro samou jízdu ještě neobědvali. Není hezčí místo na piknik než s výhledem na Marmoladu ve dvou tisících metrech. Parkujeme na vyhlídce, a s nákupem se přesuneme do trávy kousek nad silnici. Ondra vybaluje jednotlivé pamlsky, každý náležitě představí a chopí se porcování špeku. Lukulské hody začínají.

Seděli bychom dlouho, nic nám tu nechybí, ale den pokročil a na ubytování je to ještě minimálně přes jeden další průsmyk. Zatímco jsme si naplnili pupky, Ondrovi se opět vyprázdnila nádrž. Holt je o půlku vyšší než my tři, tak má jeho stříbrný šíp větší splávek. Sjíždíme na Passo Falzarego (2105 mnm) a pokračujeme dolů do Cortiny d‘Ampezzo.

Tam je benzinka s devadesát osmičkou. Vyhlídkovou jízdou projedeme městem a zajedeme na pumpu. Místní pumpař Kubovi hned strčí hadici do nádrže a naplní ji benzínem. Ale na jiných stojanech je 98 zapáskovaná!!! I na tom Kubově, a pumpař mu tam nalil 95, aniž by se zeptal! Naštěstí ne moc. Nejbližší plnotučný je 15 km daleko a mimo náš směr. Tankování musí počkat do zítra, však hladové oko ještě Ondrovi nesvítí.

A nás čeká nejkrásnější průsmyk této oblasti Passo Giau (2236 mnm). To je odsud zhruba kilometr výšky na 16 km délky a úžasná cesta. Předjíždím autobus a po chvíli potkávám kamion se dřevem a varuju rádiem kluky. Ostatně není ani třeba. Bus a kamion se potkaly v zatáčce a Ota je hned za busem. Couvající bus mu vystavil Sofiinu volbu. Má si nechat nacouvat bus do svého auta, nebo taky couvnout a opřít se do Ferrari, co stojí za ním? No nakonec si nějak poradili i bez využití pojistek

... pokračování zde: viewtopic.php?p=650713#p650713

[.dundee.]

Čekám na odbočce v Pocol, ještě rádiem Otu varuju, aby nezapomněl odbočit, ale marná práce. Adrenalin pracuje, Ota minul odbočku a žene si to na Falzarego. Naštěstí mu to brzy došlo a vrací se k nám. A začíná poslední dnešní stoupání. Nejprve lesem, pak série vracáků, rychlý rovnější úsek lesem, další série vracáků, které nám z aut dělají tříkolky, jak se zadní vnitřní kolo vždy odlepí od asfaltu. Podvečer, chladný vzduch, nikde nikdo a užíváme si báječný a neskutečně ostrý výjezd. Pod sedlem už jsou jen louky, poslední tři zatáčky vypouštím a parkujeme na sedle.

Slunce se kloní k západu, vítr se utišil, jdeme se projít ke kapli a na kopec nad sedlem. Vychutnáváme si tu podvečerní chvíli uprostřed rudě nasvícených štítů s klikatící se stužkou silnice. Carpe diem. Pro tohle jsme si sem přijeli.

Slunce zapadá mezi Marmoladu a Sellu, sedáme do stíhaček a letíme dolů. Colle Santa Lucia je náš dnešní cíl. Dáma v hotelu nás již vyhlíží a když vidí, jaká nádhera přistála na návsi obdivně obchází naše stroje. Měsíc v úplňku vychází za Monte Pelmo, které dotváří úžasnou scenérii.

Jen hlad se hlásí o slovo. Nasedáme ke Kubovi, který narychlo vyklízí auto a odjíždíme utišit škrundající žaludky do Grill baru Belvedere. Za vstupními dveřmi nás vítá Starý Procházka (pro neznalé portrét císaře Franze Josefa I. z doby kdy tato místa, stejně jako země Koruny České patřily do stejné monarchie). Nad pořádným steakem hodnotíme dnešní den a vracíme se k nejkrásnějším pasážím.

Na kilometry nic moc, jen 225 km, ale nastoupáno 6000 m a většina z nich v pěkném tempu a s úsměvem na tváři, který dokáže vyloudit SUBARU .

A co zítra? Zítra nás čeká „terra inkognita“. Dnes jsme jezdili místy, která z většiny známe z minulého výletu, ale zítra se vypravíme víc na jih. Dolomiti Bellunesi. A ty nikdo z nás ještě neprojel. Taky jste zvědaví …?

... pokračování zde: viewtopic.php?p=650891#p650891

[Tsakabaru]

Pavle to bylo krasne cteni pri kave po ranu... jako bych tam byl

[VDC]

Pavle to je boží čtení !!!

[Holaňďanka]

Hezké čtení při ranní kávě. Fakt mi to baví

[Traveller]

Pěkné. Hned se mi vybavil můj loňský výlet do této oblasti. Nebo to už bylo předloni?!?

[Metuzalem]

Taky jste zvědaví …?

A kdo by nebyl Záviděníhodné zážitky v luxusním podání, to je čirá radost to číst. Dík

[Stekem]

Fakt poutavě napsaný a fotky to jen podtrhují. Paráda!!

[Dušan]

Jasně že jsem zvědavý.

[culda84]

Zase přečteno jedním dechem a malá závist když vidím ty fotky Fakt super Taky se těším na pokračování...

Odesláno z mého M2007J3SY pomocí Tapatalk

[barts]

tyjo, krása. Něco pro mě, kde bylo planování tohodle výletu? Na příští rok bych o tom klidně uvažoval.