Dešťovka nebo destilka? [Wiki SubaruFanClub.cz]

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Dešťovka nebo destilka? ======

zdroj: TruckFocus.cz, MaK , 5 března 2018, 14:23, https://truckfocus.cz/technika/11957,destovka-nebo-destilka

**Relativně dlouho výrobci provozních kapalin požadovali používat k ředění výhradně destilovanou nebo demineralizovanou vodu. Podle nejnovějších informací se však ukazuje, že používání silně deionizované vody k ředění zimních kapalin do ostřikovačů nebo nemrznoucích chladicích kapalin není úplně vhodné. Jan Skolil ze společnosti CLASSIC Oil vám v následujícím článku tuto problematiku objasní.**

{{ :technika:tabulka_pozadavky_kvalita_vody.jpg|}}

=== Aplikace destilované vody ===
Ještě nedávno jsem u jedné čerpací stanice ve Slaném běžně nacházel v zimě ve venkovním regálu totálně zmrzlou destilovanou vodou v kanystru. Na otázku, proč ji takto venku vystavují, mi bylo sděleno, že je to nutné, aby ji zákazník měl po ruce / na očích. Na to, že trvalo třeba i půl dne, než celý pětilitrový kanystr rozmrzl, aby se voda dala použít, se nějak nehledělo.

Použití destilované vody však se zimou výrazně souvisí. Využívá se k ředění koncentrátů nemrznoucích směsí a v případě, že není požadovaná kapalina k dispozici, lze i nouzově a krátkodobě použít jen ji – do zásobní nádržky chladiče motoru a ostřikovače předního skla a reflektoru skel. Využití má i pro doplnění hladiny v akumulátoru vozidla. S rozvojem bezúdržbových akumulátorů a start-stop akumulátorů však takové využití v běžném provozu klesá.

=== Koncentráty provozních kapalin ===
Provozní kapaliny s nemrznoucími účinky, určené pro osobní automobily, se prodávají nejčastěji jako koncentrát. U chladicích kapalin je to obvykle výhradní záležitost, která šetří výdaje za prodej a převoz obyčejné vody i za produkci větších obalů. V případě kapalin do ostřikovačů záleží na jejich prodejní koncentraci – deklarovaném bodu tuhnutí. Dá se ale předpokládat, že v případě –80 °C nebo –40 °C je zákazník nepoužije v neředěném stavu. Jednak si uživatel může vhodným ředěním zvolit požadovaný bod tuhnutí, jednak se tím snižují náklady, neboť se nekupuje voda, která je obvykle bez problémů k dispozici.

Pokud se vrátíme k chladicím kapalinám, **voda přináší k nemrznoucí vlastnosti koncentrátu (glykolu) několik výhod**, jako je snížení viskozity, zvýšení tepelné kapacity, ale paradoxně i snížení bodu tuhnutí k nižším záporným hodnotám, neboť až s určitým obsahem vody (okolo 40–50 %) dosahuje koncentrát chladicí kapaliny (glykol) maximální nezámrzné teploty pod –40 °C.

Nelze opomenout ani **ekologický přínos vody po naředění směsi**, kdy se z nemrznoucího koncentrátu – glykolu, doposud hořlaviny IV. kategorie, stává díky zvýšení teploty vzplanutí a pěnivosti nehořlavá kapalina. Navíc voda zvyšuje dávku potřebnou ke vzniku otravy po požití jinak zdraví škodlivého ethan-1,2-diolu.

=== Kvalitativní požadavky ===
Požadavky na destilovanou vodu přináší v podstatě pouze norma ČSN 68 4063, ale ta se týká laboratorní destilované vody s krátkodobou spotřebou, pro kterou je požadavek na měrnou elektrickou vodivost stanoven na méně než 5 μS cm -1. Bohužel tento parametr není jednoduché stanovit a zůstává tak na uživateli, jaké značce vody dá v tomto případě přednost. Obtížnější to má tím spíš, že většina destilovaných vod, vyskytujících se na trhu, vůbec neprošla varem – tedy destilací, ale byla pouze zbavena iontů. Jde tedy o vody demineralizované, obvykle takové, které podstoupily jen reverzní osmózu, což je levnější proces než destilace. Termín „destilovaná“ je pak jen velmi nepřesné označení určitého typu výrobku – provozní kapaliny.

=== Nečistoty ve vodě ===
Kupování deionizované vody k ředění provozních nemrznoucích kapalin by mělo zaručit, že máme větší jistotu její čistoty oproti vodě pitné. Kromě mechanického znečištění či jiných chemických příměsí je tím nejzásadnějším množství rozpuštěných vápenatých a hořečnatých iontů – tzv. tvrdost vody. Velká míra tvrdosti může způsobovat vylučování uhličitanu vápenatého v systému provozní kapaliny, kterou naředila. V případě kapalin do ostřikovačů může jít zejména o optickou vadu, kdy dojde k zakalení nebo tvorbě úsad vlivem přítomnosti vodního kamene. Teoreticky může tato sůl také snížit průchodnost trysky kapaliny do ostřikovačů nebo snížit účinnost přítomných detergentů.

**U chladicích kapalin je však vodní kámen mnohem větší zhoubou** a v extrémním případě může jeho vylučování z roztoku snižovat přestup tepla, což je u teplosměnného systému dost podstatná záležitost. Ostatní příměsi v běžné neupravené vodě, jako chloridy nebo sírany, zase mohou přispívat ke korozi kovových součástí systému. Pro vyrovnání se s určitou mírou tvrdosti vody by však většina chladicích kapalin – a u kvalitnějších i v případě zimních kapalin do ostřikovačů – měla být vybavena aditivy, která se se zvýšenou tvrdostí vody vyrovnají. Jde o chelatační činidla, vodu změkčující látky, které vážou vápenaté a hořečnaté ionty do ve vodě rozpustných komplexů.

=== Požadavky norem na vodu ===
Přesto může být pro někoho překvapením, že současné poznatky vedou k preferenci vody nikoliv úplně demineralizované, ale spíše jen lehce změkčené. Nejprve se definice vody vhodné k ředění objevila u chladicích kapalin v normě koncernu Volkswagen TL 774 ve verzi z roku 2009, kde se mimo jiné v deseti parametrech definuje kvalita vody, která je vhodná pro ředění moderní nemrznoucí chladicí směsi. Poté byla obdobná tabulka uvedena i v normě TL 52164 pro zimní kapaliny do ostřikovačů. Tam není pouze uvedena hodnota pro maximální koncentraci fluoridů. U normy pro chladicí kapaliny (TL 774) pak byla ještě v roce 2012 snížena povolená míra chloridů, síranů a obsahu vápníku na poloviční koncentraci oproti hodnotě z roku 2009.

Další informace o požadavcích na kvalitu vody lze pak najít už jen u mezinárodních standardů ASTM, zejména v normách pro chladicí kapaliny. Tam jsou sice limitní hodnoty uváděné již od osmdesátých let minulého století, ale oproti normám VW TL jen pro několik parametrů. A zatímco na hodnotu pH jsou velmi tolerantní, pro obsah chloridů (síranů) mají nižší požadavky (ASTM D3306 a D4985) než normy německé automobilky, stejně tak jako v celkové tvrdosti vyjádřené v maximální povolené koncentraci CaCO3.

=== Čím tedy ředit? ===
Pokud se podíváte do norem největších automobilek a amerických standardů v přiložené tabulce, zjistíte, že tou **nejlepší volbou pro ředění koncentrátů alkoholů není voda destilovaná**, pokud ji tak můžeme nazvat. Vhodnější by byla voda spíše měkká, nezbavená veškerých iontů, jež by do sebe mohla po přítomnosti v systému znovu vstřebávat, a nejenom tak snižovat účinnost obsažených inhibitorů koroze, ale přímo ke korozi i přispívat.

Obtížné však může být takovou vodu si opatřit. Ne asi tak pro chemika, jenž by vhodným smíšením demineralizované a pitné vody dosáhl nejobtížnější hodnoty, tedy měrné elektrické vodivosti v rozmezí 100–400 μS.cm–1. Jak prokázal test destilovaných vod z roku 2014 v časopisu PETROL magazín, na trhu ve spotřebitelském balení vodu s takovými parametry nenajdete, jejich vodivost se pohybuje na hodnotě pouhých 1–5 μS.cm–1.

=== Dešťovku nebrat ===
Je ale nutné být trochu opatrný se striktním dodržováním všech požadavků. Jak je zřejmé z tabulky, jsou jisté rozdíly v požadavcích mezi největší evropskou automobilkou a americkými normami. Bezpochyby zásadními parametry jsou hodnota pH, tvrdost vody a obsah chloridů a síranů. V tomto ohledu se skoro zdá, že máme-li jistotu, že naše pitná voda má obsah aniontů pod požadované meze, a připustíme-li průměrnou měrnou elektrickou vodivost pitných vod v ČR okolo 400 μS.cm–1, stačí nám produkt z vodovodního řádu. Optimální také může být kompromis, a to **naředění čisté pitné vody a „destilované vody“ v poměru 1 : 1**.

Typu použité vody však nelze přikládat až takovou důležitost jako **volbě dobré provozní kapaliny**. Pokud nepoužijete k ředění vodu ze studny, dešťovou nebo jinak znečištěnou či extrémně tvrdou vodu, můžete toho zkazit méně než špatným výběrem kvalitní nemrznoucí kapaliny odpovídající požadované normě nebo typu vozidla.

ZDROJ: Článek připraven na základě materiálů firmy CLASSIC Oil s.r.o.