Diagnostika – Interface

Interface, kabely, OBD2 moduly, aneb čím se připojit k Subaru.

Pozn.: EOBD je evropský ekvivalent k OBD2, dále bude používána právě více rozšířená zkratka OBD2.

K vozidlu s OBD2 konektorem se lze připojit v zásadě 3 způsoby.

• Univerzální OBD2 adaptér
• SSM2 prostřednictvím komunikační normy ISO 9141-2 nebo ISO 14230
• SSM2 prostřednictvím sběrnice CAN - norma ISO 15765

Pozn.: Existuje ještě řada dalších způsobů pro připojení - např. přes protokol SSM1 a také jeho předchůdce někdy označovaný jako SSM0, ale to je nad rámec tohoto článku.

Jedná se o nejuniverzálnější a nejjednodušší možnost. Skýtá ovšem jistá úskalí. Výhodná je pro ty, kteří chtějí zejména číst a mazat chybové zprávy a v případě čtení hodnot z ECU nebo TCU si vystačí s několika základními údaji. Koncový obslužný software lze sice často nakonfigurovat ke čtení i dalších, nestandardních hodnot, ovšem je nutné znát jejich tzv. PID (viz např. Nastavení Torque pro EURO V).

Výhoda je v univerzálnosti - je možné použít i na další značky vozidel. Toto rozhraní musí povinně obsahovat všechna vozidla prodávaná v Evropě od roku cca 2000 v případě benzínových motorů a cca 2005 v případě naftových. Ve vozech Subaru probíhá připojení přes K-line (ISO 9141-2 nebo ISO 14230-4 KWP), případně přes sběrnici CAN (ISO 15765-4), pokud je jí vozidlo vybaveno a adaptér jí podporuje.

Další výhoda je velká konektivita i ze strany koncových zařízení - lze sehnat interface s USB, RS232 (seriový port), Bluetooth nebo Wi-Fi. Je možné ho tedy spojit téměř s čímkoliv od hloupých telefonů s podporou Java, přes chytré telefony, tablety, notebooky, PC nebo např. jednočipové počítače typu Atmel, PIC atd. Stejně široká je podpora i ze strany software, kdy pro pravděpodobně každou platformu existuje hotový software nebo knihovny umožňující pohodlně pracovat s adaptérem.

Časté řešení je kombinace chytrého telefonu s operačním systémem a tzv. OBD2 BT dongle (nejčastěji s čipem ELM327), čili modul, který se s telefonem spojí přes Bluetooth SPP ¹⁾. Software je dostupný pro všechny 3 aktuálně nejrozšířenější mobilní OS a často i ve freewarových variantách.

SSM2 je zkratka pro Subaru Select Monitor verze 2. Jedná se o proprietární komunikační protokol vozů Subaru. Aby se to hezky pletlo, tak tovární diagnostický nástroj se také jmenuje Subaru Select Monitor a také se čísluje (aktuálně verze 3).

Co se týče fyzické vrstvy, tak je využívána K-line z ISO 9141-2 resp. ISO 14230. Tedy pin 7 OBD2 konektoru, do kterého jsou multiplexovány oba směry sériové komunikace. U ISO 9141 je rychlost komunikace standardně 4800 bps, pro ISO 14230 je to 10400 bps. V některých případech jde i jednotky komunikující přes ISO 9141 přepnout do režimu vyšší rychlost (10400 bps) a dostat se na více než dvojnásobnou rychlost vyčítání dat (výhodné při logování časově kritických údajů). TTL úrovně jsou rovny V_BATT. Pro multiplexování a demultiplexování pro připojení klasické dvouvodičové sériové linky (např. z mikrokontroléru nebo USB→COM převodníku FT232) a zároveň konverzi na odpovídající napěťové úrovně lze použít hotová řešení např. v podobě čipu Freescale MC33290.

Na popis samotného protokolu zde není prostor, ovšem alespoň přikládám internetem kolující dokument. Hodně se lze také dozvědět ze zdrojových kódů open source projektů RomRaider nebo FreeSSM. Samozřejmě veškeré volně dostupné informace jsou převážně výsledky reverzního inženýrství (buď analýza samotných programů v jednotkách nebo odposlech komunikace originálního diagnostického přístroje), takže zde mohou být chyby. Ovšem od SSM verze 2 jsou společné a sjednocené adresy hodnot v paměti, takže prostor pro chyby se razantně zmenšil.

Důležitou vlastností SSM2 je, že lze číst a zapisovat cokoliv, co výrobce (Subaru) v jednotkách povolil. Určité adresy jsou samozřejmě blokované pro zápis, některé i pro čtení. Z hlediska diagnostiky lze vyčítat veškeré údaje, které jednotka zná a výrobce usoudil, že by mohly být přínosné (tedy prakticky téměř vše, včetně vypočítávaných hodnot). Je možné provádět i zápis korekčních hodnot (např. volnoběžné otáčky, korekce tlaků v automatické převodovce atd.), ovšem takto nastavené hodnoty se ztratí s odpojením napájení dané řídící jednotky. Dále je možné spouštět jednotlivé testy akčních členů.

Z uvedeného vyplývá, že provoz výše jmenovaných aplikací vyžaduje HW zařízení zprostředkující K-line. To lze sestavit např. kombinací převodníku FTDI FT232 a zmiňovaného čipu Freescale MC33290, což ale nevyjde tak levně jako pořízení hotového produktu v podobě tzv. VAG KKL kabelu, který se hojně používá na diagnostiku vozidel koncernu VW.

Více info zatím pouze externě: http://subdiesel.wordpress.com/generic/protocols/ssm2-via-can/