Pojednání o olejích

autor: Petr Dobeš

Motorové oleje, jejich kvalita, parametry a klasifikace, to je věc, která je stále živá a probíraná motoristy prakticky pořád. Každý motorista totiž chce do motoru svého auta dát ten nejlepší olej, ale málokdo ví, co to vlastně znamená. A tak se často mluví o tom, že „nejlepší je syntetický“ nebo „10W-60 je pro výkonný motor optimální viskozita“ a podobně. Přehlednosti nepomáhá ani množství různých systémů klasifikací a specifikací motorových olejů, které dnes platí současně.

Takže, jak to vlastně je? Obecně řečeno, kvalitu každého oleje popisují dva základní údaje, které by vždy měly být uvedeny na obalu oleje - viskozita a výkonnost.

Viskozita je fyzikální charakteristika a představuje koeficient úměrný vnitřnímu tření tekutiny, který charakterizuje odpor proti tečení. Prakticky používané hodnoty jsou uvedeny ve specifikaci SAE J 300, viz příloha. Označení, jako např. SAE 10W, SAE 40 nebo SAE 10W-40, má sice původní význam viskozity v jednotkách, které se už nepoužívají, ale dnes už jde „jen“ o označení tzv. viskozitní třídy, která je definována kinematickou viskozitou při 100 °C. Dále platí, že třídy s písmenem W (od slova Winter) označují zimní oleje, které mají navíc definovánu také mezní viskozitu za nízkých teplot. A třídy bez písmene W, tzv. letní oleje, získaly na přelomu tisíciletí také další parametr - dynamickou viskozitu při 150 °C označovanou HTHS - který ukazuje na pevnost mazacího filmu za vyšších teplot a rychlostí. Je známé, že se dnes už nepoužívají jednostupňové sezónní oleje, ale oleje širokorozsahové, tedy celoroční, jako je uvedený příklad SAE 10W-40. O viskozitě obecně platí, že čím je modernější konstrukce motoru, tím nižší je doporučená viskozita. A naopak, pro větší vůle a opotřebení motoru je vhodnější vyšší viskozita oleje. Rozhodující by mělo být doporučení výrobce motoru.

S výkonností, jako druhým základním údajem charakterizujícím určitý olej, je to ovšem mnohem složitější a dá se říci, že i nepřehlednější. Obecně platí, že jde o souhrnný ukazatel schopnosti výrobku plnit požadovanou funkci. Zastupuje tak široké spektrum dílčích ukazatelů a parametrů, které hodnotí jednotlivé funkční vlastnosti oleje. Už od počátku automobilismu byla tendence hodnotit výkonnost používaných motorových olejů a tak vznikly první výkonnostní kategorie olejů (olej Regular a Premium), ale s rozvojem výroby automobilů a růstem výkonu motorů je bylo nutno modifikovat. Na základě dlouholetých zkušeností vytvořil Americký Petrolejářský Institut (API) počátkem padesátých let nový systém klasifikace, který platí dosud a je koncipován tak, aby umožnil trvalé přizpůsobování požadavkům nových motorů a předpisů. Systém klasifikace API byl sice určen jen pro USA, ale používal se univerzálně na celém světě. Časem ale někteří uživatelé vozidel a někteří výrobci motorů dospěli k názoru, že jim tento systém nevyhovuje a vytvořili si vlastní výkonnostní klasifikace, specifikace nebo normy. Takovým typickým uživatelem je armáda USA se svými předpisy „MIL“. A typickými výrobci motorů jsou evropské nebo japonské automobilky - jako celek, ale i jednotlivě. Výsledkem jsou evropské klasifikace ACEA platné pro evropské automobily nebo normy většiny evropských výrobců motorů, které jsou přednostním předpisem pro olej do jejich motorů. To je myslím do určité míry případ i SUBARU, kde ovšem není uvedena „oficiální norma“ (jakou má třeba VW), ale specifikace, která uvádí požadované hodnoty parametrů.

Motorové oleje 2010-07 (PowerPoint)