Severní Makedonie 2021 softtrip

[milosv]

Po dvou letech Covid uzávěry se mi zastesklo po Balkánu.....
Na začátku července nám, očkovancům, Balkán otevřeli. A podařilo se mi ukecat drahou polovičku.
Severní Makedonii jsme ještě neviděli, hlavní termíny v práci splnili a tak hurá.

[croctoy]

Paráda, teším se na fotky Jeli jste jen vy dva?

[VDC]

Taky doufám, že budou fotky.

[milosv]

Začali jsme ve Skopje - Hlavním městě kýče.

Ubytovali jsme se v centru města - čtvrti Starý bazar. Jde o jedinou zachovalou část starého města, typickou pro Balkán a s jasným odkazem na Osmanskou říši.
Letmý pohled z okna a je jasno, dva minarety - ráno bude kruté

Prohlídce centra jsme věnovali večer.
Dovolím si citovat kousek upoutávky z CK Kudrna - poměrně dobře vystihuje stav, ale opravdu, to se musí vidět.....
"Nad ránem 26. července 1963 se země zachvěla a většina budov ve městě během dvaceti vteřin rezignovala na svou funkci a změnila se v hromady sutin. Zemětřesení si vyžádalo přes 1000 lidských životů a jen mezinárodní pomoc, která začala proudit do Jugoslávie z desítek států, zabránila tomu, aby bylo rodné město císaře Justiniána I. a brankáře Blagoje Vinidiće odepsáno a vystavěno někde stranou na zelené louce.

O dva roky později však přišla ještě větší rána než rána největší. Soutěž na přestavbu a revitalizaci centra vyhrál Kenzo Tenge. Tento japonský architekt zřejmě už v raném dětství baštil místo sunaru cement a kolébku mu nahrazovala míchačka na beton. I Olomoucký Prior by vypadal vedle jeho návrhu jako malovaná roubenka. Omluvou Tengeho snad může být jeho práce v poválečné Hirošimě, kde se nemusel nikterak omezovat stávající zástavbou, a v tomto duchu pokračoval i v Jugoslávii. Přesto tento rodák z Ósaky až do své smrti v roce 2005 neprozradil, co mu Makedonci provedli. Šedé betonové brutalistické stavby se vyšplhaly do oblak a zcela zastínily osmanskou čaršiji. Tato chaotická změť uliček, domků, obchůdků a mešit, která živelně vznikala od 14. století, měla ustoupit záplavě šedých staveb. Snad přišla nouze a nastal nedostatek peněz a cementu, snad se v někom probral zdravý rozum a středověké centrum zůstalo alespoň z části ušetřeno.

Ale čas plynul jako voda, zemřel soudruh Tito, rozpadla se Jugoslávie, tisíciletí se přehouplo a vtom z čistého nebe udeřil projekt Skopje 2014 – knokaut, který deklasoval ničivé zemětřesení i šíleného japonského architekta do kategorie drobných nepříjemností, či maximálně tak středně velkých lapálií. Makedonská vláda v roce 2010 přišla s myšlenkou metropoli na Vardaru zviditelnit ve světovém měřítku. Nutno říci, že se jí to podařilo. A jako bonus k tomu podpořil projekt národní uvědomění Makedonců. A věřte, že pozdvihnout uvědomění národa, který nemá příliš na co vzpomínat, není úkol zrovna jednoduchý.

Noční náměstí Makedonie se sochou Alexandra Velkého:

Muzeum archeologie:

Takovýchto pseudogotických či barokních staveb je centrum plné, ale množství a rozmístění soch je ještě šílenější než staveb. Vedle historických postav dělníci, vedle vojevůdců partizáni…..
A v říčce Vardar makety barokních námořních lodí

Na ráno jsme si nechali velkou zajímavost - akvadukt datovaný až do Osmanské říše.
Obsahuje 55 oblouků a měří 388m:

V pozadí je vojenský objekt, tak jsme se moc nezdržovali a prchali pryč....