Dane s tím omezením věku to nemůže klapnout. Mládí je jenom do 26 ? Takže první Aro, co jsem si pořídil ve 22 smím prezentovat, ale to druhý, co jsem pořídil v těch 26 už ne ?
Navíc já jsem mladej furt a Kredenc je toho jasným důkazem ne ?
Mrzí mě, že v začátcích mého řidičského života se fotilo na film. To jsem nedělal, tak nemám žádný fotky svých prvních vozů a to mě upřímně mrzí. Papíry jsem si dělal taky v roce 92. Ještě v průběhu autoškoly jsem si přivezl od kamaráda za litr Trabanta kombi. V té době jsem se odstěhoval z Plzně, tak jsem potřeboval auto. Tohohle Trabíka jsem měl asi rok, než jsem jednou zapomněl dát olej do benzínu....
Tak jsem si koupil druhýho Trabanta, tentokrát limuzínku. Postupně jsem ho natřel jsem ho štětcem na Ferrari rudou. Upravil jsem sedačky na anatomické a ze starých džínů jsem si na ně ušil potahy. Vyrobil jsem si malý sportovní volant, dodnes se divím, že mi někde nezůstal v ruce, protože jsem tenkrát fakt neuměl svařovat. Mám ho schovanej dodnes. Obruč jsem obšil kozinkou z koženýho kabátu. Parádní kára !!
Po nějakém čase mi tehdejší tchán pomohl z prvního Trabíka postavit přívěsný vozík, tak jsem měl komplet setup. Trabant limuzína a Trabant přívěs.
Tehdy, na začátku devadesátek, se šířilo mezi populací, že Trabanty zakážou. Toho jsem se zalekl, nemaje žádný prachy, tak jsem Trabanta prodal. Místo toho jsem si pořídil Š100, se kterou jsem to vydržel asi 2 měsíce, než jsem se toho verku zase urychleně zbavil. To byla moje chvilková zkušenost s touhle mladoboleslavskou bídou a dodnes nechápu, jak si takovouhle hrůzu někdo může držet jako veterána.
Ale do šrotu to bylo dobrý a tam jsem Škodovek odvezl nepočítaně, když jsem rozebíral vraky na šrot. Technicky byl motor ve Škodovce sračka, ale ty mokrý vložky se z bloku snadno vyndavaly a vyčistit blok a boky převodovky od železa byla práce na chvilku. Hliníku tam bylo dost a tehdy platili 35 Kč/kg. Zlaté časy.
Takže na používáni byly Škodofky sračka, ale na recyklaci to bylo jedno z nejlepších aut.
Když jsem se zbavil tý boleslavký bídy, tak jsem si pořídil onoho Fiata 850, o němž jsem nedávno psal, jak jsem v něm převážel dogu na veterinu.
Tehdy jsem toužil po Fiatu 500 nebo 600, ale ty už tehdy nebyly k sehnání a nebo byly za prachy, který jsem nikdy neměl. Ale někde jsem tenkrát sehnal tuhle osmsetpajdu, která nebyla zdaleka tak populární a tak se dala splašit za pár korun. Samozřejmě to byl šrot za 3 koruny.
Už ani nevím, jak dlouho jsem ho měl. Dlouho ne, protože to bylo shnilý a pak to přestalo startovat, nedalo se na to nic sehnat a já to tenkrát neuměl spravit.
A pak přišel pro mne přelomový rok 94, kdy jsem nastoupil k hasičům a začal jsem vydělávat prachy....tedy začal mít pravidelný příjem.
Nejdřív jsem od kolegy koupil Renault 5, rok tuším 84, takže technicky v podstatě to samý, jako zmíněný Vénův R4. Převodovka podélně před motorem, ale řazení už inteligentní na podlaze. Motor v tom byl 1300, takže to byla raketa.
No a vzápětí se mi naskytla koupě, kterou nešlo odmítnout, Aro z plynáren. Opečovaná servisovaná kára za pětadvacet přes kámoše.
To bylo v lednu 95. Tím se ze mě stal offrouďák.
Ještě když jsem zjistil, že pod namontovanou laminátkou se skrývá ještě jedna střecha. To auto byl totiž model 242, tedy Pick-up velkej unikát. Takže okamžitě laminátka dolů.
No a tam začalo učení se úpravám.
Postupně se natřelo na černo, kámoši mi sehnali a převařili ráfky z Uaze, sehnaly se nějaký poloohoblovaný terénní gumy 31/10,5/15
Čtyřramennej volant z nějakýho BMW, kterej jsem obšil kůží včetně středu. Hlavice řadících pák jsem odlil z dentacrylu a taky obšil kůží. Sedačky jsem myslím taky splašil z nějakýho Báva.
Po čase jsem zjistil, jak je otevřenej pickup na hovno a začal jsem řešit zakrytí korby. Že bych na to vrátil tu hnusnou laminátku nepřipadalo v úvahu. Tak jsem udělal první úpravu karoserie a dostavěl jsem si kastli na uzavřenou. Měl jsem doma ještě jednu plechovou pickupskou střechu, kterou jsem náhodou sehnal, tak jsem jí přišrouboval na konec korby a plechem jsem zakryl boky a střechu. Vršek pátých dveří jsem udělal z horní části dveří ze Š1203. Celý se to natřelo na černo a vypadalo to parádně, jako rakev.
Pro představu. takhle vypadá Aro 242
A to co jsem si vyrobil, bylo v principu to samý, co model 244, jen to mělo pouze dvoje dveře a plné boky. Ale linie střechy byla stejná, navíc zakončená zakulacením, jako na pickupu. Prostě to bylo dobrý.
A tehdy jsem si vymyslel, že když je to vlastně moje karoserie, že bych si mohl vytvořit vlastní logo, když ho může mít nějakej ten Ghia nebo Pininfarina a tehdy vznikla zkratka VDC neboli Vlasak Design & Construction. Takže to moje VDC nemá historicky naprosto nic společného se Subaru vymyslel jsem si tuhle zkratku možná o 10 let dřív, než jsem si pořídil první Subaru a možná o 5 let dřív, než Subaru samotné.
Že jsme se se Subaru nakonec protnuli je zřejmě osud.
Ara mi vydržely dlouho. Několik let jsem to měl jako daily car. První mi pak shnilo, tak jsem pořídil jiný na ježdění. A asi tak 6 jsem jich rozebral na díly.
Postupně, jak to technicky chřadlo, to zůstalo na ježdění kolem baráku. A poslední Aro jsem odvezl do šrotu někdy v roce 2007-8
A to už jsem tam vezl s Legacy a dál už to znáte. Všechno jsou to auta mého mládí !!