Nejvyšší nadmořská výška se Subaru

[milosv]

Ještě z druhé strany zeměkoule, Jáva Indonésie:
Kaldera pravěké sopky, z níž vyrostla mj. sopka Bromo. V pozadí nejvyšší činná sopka Jávy Semeru 3676 mnm. Pohled z plošiny cca 2500 mnm.

Po cca 2.hod. cestě přes kalderu - jemným popelem - pohled do jícnu Bromo 2329 mnm.
Byli jsme v srpnu r. 2017. V březnu 2017 Bromo bouchlo, celou kalderu zavalilo popelem a při pádu záchranného vrtulníku zahynula celá posádka.

Dušane, ty Himaláje Ti závidím, ty už asi nedám....

[Cliffer]

@Dušan Já doufám, že jsem to našel dobře. Na Marmoládě jsem byl na svém jediném výjezdu na lyže mimo ČR. Jelo se tam kabinovýma lanovkama s celkem 2-3 přestupy. Pak se sjíždělo po sjezdovce až za nějak dolů. Tak snad nekecám s výškou, hledal jsem to na netu.

[Dušan]

Miloši – k tomu jícnu Bromo jste teda tím prachem dojeli nebo došli?

Sopky mě taky zajímají. Tam, co píšeš, se určitě už nepodívám, ale tady blíž jsem hleděl do tří významných kráterů. Vesuv, tam se chodí, nebo aspoň chodilo, úplně běžně. Po zaplacení se dalo projít po stezce na okraji jícnu. Etna – to už bylo jiné kafe. Za Bránu filosofů se už nesmí, všude zákazové cedule, ohraničeno lany, no my toho moc nedbali a šli dál přímo až na okraj jednoho z těch tří vrcholových kráterů Etny, do 3350m. Velké dobrodružství to bylo, ale hlavně naprostá nerozvážnost a hodně nebezpečné. Pohled do jícnu kráteru byl sice úžasný, ale dneska bych to už neudělal. A do třetice, úplně nejvíc fascinující bylo sedět v noci na vrcholu Stromboli a hledět jak přímo před námi sopka chrlí žhavé plyny a vystřeluje k nebi rozžhavené kameny. Hodně malincí a nicotní jsme si tehdy s Marcelou připadali. Strach jsme tam ale neměli, protože Stromboli to tak prý nepřetržitě dělá už 2000 let, alespoň co jsou záznamy od starých Římanů.

Cliffer > oba máme pravdu. Já vyjel pod ledovec tou lanovkou od severu, ty jsi vyjel jinou- více od východu. Díval jsem se teď na mapu, nadmořská výška souhlasí i moje i tvoje. A ferrata vede na vrchol Marmolady od západu.

[milosv]

Cesta na Bromo byla kapitola sama pro sebe. Vyrazili jsme z Probolinga. Na sopky se zde jezdí tak, aby byl člověk na místě před rozedněním. Takže odjezd mikrobusem v 1.30 do Cemoro Lawang. Odsud to jde nechat se svézt terénními toyotami, na motorce a nebo pěšky cca 2 km k vyhlídce. Při rozednění jsme zhlédli úchvatné divadlo válících se mraků v kaldeře a z toho vystupující sopky postupně nasvěcované sluncem. Správně jsme se měli vrátit do Cemoro Lawang, zaplatit vstupné do kaldery a nechat se odvézt cca 3km k vlastní sopce. Ale my jsme šli zelenými, osázenými stráněmi do kaldery a pak se brodili 10 - 20cm sopečným prachem k sopce.
Takto jsme alespoň částečně unikli místnímu turistickému průmyslu. V noci bylo okolo 5 st., po cestě teplota vystoupala přes 30 st. ve stínu. Na hraně sopky to bylo v pohodě, jak se člověk naklonil - stačilo půl metru do jícnu - už se začal dusit sírou. A přímo pod sopkou je hinduistický klášter... Stálo to za to.

[VDC]

To jste mi tímhle vláknem připomněli si vzpomenout na Nepál. Letos je to 10 let, co mě ségra vzala s sebou na trek kolem Annapuren. A Annapurna basecamp ve výšce 4130 je taky nejvyšší místo, do kterého jsem kdy vylezl a už to zcela jistě nepřekonám. Subaru jsem s sebou měl, jak je jasně vidět na fotce. A dokonce jsem zjistil, že je o mě zmínka na mapě ve vrcholové lodge.

[.dundee.]

Se Subaru v rámci alpských výletů zatím jen na Edelweißspitze (2572 m) na GrossGlockner Strasse a Timmelsjoch (2474 m), z italské strany ze St.Leonhard je to 1800 m výjezd nahoru. Ani v jednom případě s tou výškou turbína neměla problém. Na východní straně Alp je pro placky vyšší už je Stelvio.
Obyčejným indickým autobusem jsme kdysi projeli (tehdy ještě prašnou) cestu v Ladakhu z Leh do Manali. Ta v nejvyšším bodě překonává Taglang La (5328 m) a ještě další tři pětitisícové průsmyky. Dnes už je celá vyasfaltovaná a byla by to nádherná cesta i pro placky Z Manali do Lehu jsme šli po svých přes Zanskar a jiné dva (zaledněné) průsmyky: Kang La (5468 m) a Kanji La (5250 m).
Ale nejvýš jsem se po svých vyškrábal na Huayna Potosí (6088 m) v masívu Cordillera Real kousek od bolivijského La Pazu. Celé Altiplano je úžasné jak v Peru, Bolivii, tak v Chile. Ale chce to tam pobýt tak měsíc, aby si člověk na tu základní čtyřtisícovou výšku zvykl.

[námořník]

Pěkný

[PeteBiggy]

Jelikož mi Evropa stále není malá, tak ta výška u mě není nijak významná. Za to ale takový počet sježděných průsmyků jde u mě do vyšších stovek. Jednou jsem se to snažil spočítat, ale není to reálné. Ať už v Alpách, na celém Balkáně či Skotsku nebo Norsku. Většina teda nebyla autem, ale na motorce. Z první evropské desítky nejvyšších mi chybí snad jen Col Agnel. Jinak Otztaler strasse, Iseran, Bonetta, Galibier, Stelvio. Timmelsjoch ad. jsem projel. No a výš to pak ještě bylo po železnici, především teda ve Švýcarsku.....