Cleo, jsou to nejvěrnější tvorové
A že tě to ale dojmulo co, přiznej se
Jsi mě připomněl, když jsem ještě jezdíval za hranice na přivýdělek, tak na druhý den ráno po mém odjezdu šla moje žena venčit našeho jedinečného, jak jinak a našeho nej mazla Maxíka. Max táhl na parkoviště a hledal naše auto, kde jsem, byl jak u vytržení...kolikrát mě takhle totiž vítali, když jsem dojel domů...pak mě to žena napsala (tehdy ještě pěkně růčo-dopisy mě posílala) a já byl v té dálce od domova z toho v prdeli, měl jsem Maxíka nade vše rád, tak jsem změknul a říkal i, zda mám tyhlety odluky cirka měsíc a půl zapotřebí. S postupujícím věkem to bylo horší a horší, no a prachy byly stejně v čudu, žili by jsme i bez nich, dnes bych tohle už nechtěl, nedal, pokud by teda nebyla vyloženě nouze, zkušenosti teda k nezaplacení, to jooo, určitě, poznávání jiného kraje, lidí tam taky, ale stačilo, bohatě, až nad hlavu.
Něco jiného jsou turnusy jako má třeba námořník, náročné jistě taky, ale zas je pak to volno, to já neměl pak žádné, celý rok ani ň, ani den.
Jsem odbočil, jak mám ve zvyku, tak ať ti ta tvá odluka trvá co nejméně a chtěl bych teda naživo vidět to shledání pak doma, myslím s čtyřpackou, to musí být nářez