Na úvod je třeba vysvětlit, že Turci obecně jsou velmi přátelský a družný národ ochotný pomoci komukoliv v jakékoliv situaci. A to nejen neznámému Turkovi, ale i cizinci. Žádná situace není bezvýchodná a nic není problém, zejména pokud jde o technická řešení. Jestliže se o Češích říká, že mají zlatý ručičky, tak ty turecké jsou asi z kovu nižší hodnoty. Nicméně i tato provizorní a ne vždy stoprocentně bezpečná řešení uvítáte, když máte problém daleko od civilizace
Když jsem si auto přivezl k dealerovi, aby mi ho oficiálně předal :655: vezl jsem sebou už i přidělené spz. Servismani vzali auto umýt a já je požádal, o rámečky ke značkám. Jasně, že máme, a hned se nabídli, že je přidělají. Bohužel, nerozpoznal jsem žádný úskok, a tak jsem je to nechal udělat. Říkal jsem si, že na tom není co zkazit. Mělo mi být podezřelé už to, jak dlouho na to hledali nářadí. Nejdřív se objevil technik s kastlem na nářadí a zase zmizel. Pak se objevil jiný s rámečky a přišel i třetí, kibic z ochranky. A začaly se dít věci.
Protože jsem stále netušil zradu a ukolébán nečinností a snadností úkolu, vzdálil jsem se od nově nabytého auta. Zpět mě přivolal až zvuk vrtačky, která do nárazníku vyvrtala díru tak, aby souhlasila s roztečí otvorů v rámečku. Turky nenapadlo, že i když rozteče v nárazníku a rámečku jsou sice různé, rámeček sám je natolik perforovaný, že se dá přichytit i mimo díru. :839: Na přidělání zadní SPZ jsem jim vrtačku už zakázal a dohlížel na ně.
Na závěr musím dodat, že celé to prováděli ve třech lidech a stejně obě SPZ byly připevněné nakřivo. :713:
Vzhledem k tomu, že jsem v Subaru v Ankaře byl potom už jen na dvou předepsaných servisních prohlídkách, byl jsem dalších dramat ušetřen. Abych ale jen nekritizoval, musím přiznat, že vždy v servisu, nejen v Subaru, auto umyli a to včetně motoru.
Krom subaru servisu jsem byl párkrát i v autorizovaném servisu škoda. Jednou u superbu odešel motorek u jednoho ze dvou větráku před chladičem. V depu sice rychle sundali masku a motorek vyměnili, nárazník už jim zpět nasadit nešel. Po půl hodině následovala moje stížnost u přejímacího technika, který na úkon přiděli dalšího servisáka. Pak to teda nějak nasadili, ale nelícovalo to, takže při cestě do ČR jsem to v servisu musel nechat udělat znova.
Od prosince 2012 tureckým řidičům přibyla nová zákonná povinnost, a to zimní obutí pro jejich miláčky. Je sice s podivem, že se v Ankaře a okolí většinou celoročně jezdilo na letních gumách, přestože město samo leží 900 metrů nad mořem. A když přišel sníh, nebyli zaskočeni pouze silničáři, ale i řidiči. Ankara je navíc město, kde jsou ulice dlouhé a prudké z kopce i do kopce. Běžně se tak stává, že jak začne padat sníh, kolabuje doprava. Opět ale musím dodat, že turecký vozový park obecně tvoří letitá auta, a mít dvě sady pneumatik je pro většinu majitelů aut luxus, který si nemohou dovolit.
Například několik málo movitějších řidičů taxi, ale i jiných, na zimu nasazují pneumatiky s hroty. Což by ještě šlo pochopit, kdyby s nimi ovšem nejezdili ještě i dávno potom, co sníh dávno slezl.
Běžně se nám stávalo, že když jsme auto nechali přezout, pneu nám hustili nejen bez znalosti tlaků, ale i kompresorem bez manometru. Když se to stalo porvé, říkal jsem, že pomocník gumaře kola asi obejde a změří ručním měřákem. Když se tak nestalo, zaplatil jsem, sedl do auta a popojel do kilometr vzdálené Shellky a tlaky upravil sám. Nikoho už, myslím, nepřekvapí, že některé pneu byly výrazně podhuštěné a jiné zase značně přehuštěné.
Jak jsem ale napsal v úvodu, Turci jsou velice ochotní, jen se ta jejich ochota musí stále hlídat a usměrňovat
Pokračování zase někdy příště.
