Dostupnost práce, vzdělání atd...

[spm]

Doporuceni z vlastniho zivota: nechat si od doktorky napsat kompletni uvolneni z telocviku vyucovani pak bude zacinat od pul devaty a ubyde ji interakce s vyucujicim, ktery obvykle neni o moc chytrejsi, nez prvoci zkoumani v hodinach biologie

Odesláno z mého SM-N950F pomocí Tapatalk

[podvlada]

To je zvláštní, na základce jsme měli na tělák matikáře... On teda byl takovej svůj, ale blbej nebyl

[Harous]

Na průmce jsem s kamarádem jednou stihl během sprintu na 100m i cigáro. Od tý doby už po nás tělocvikář nic takovýho nechtěl. Byl to správnej chlap.

[spm]

Tak já vycházel z úvodu červeného trpaslíka: "Jsem palubní počítač s IQ 3000. To je jako 3000 učitelů tělocviku." Nicméně moji tělocvikáři na střední byli ultra kokoti (ty na poslední základce, který si ještě vybavuju, nějaký hvězdy taky nebyly, ale tam alespoň pochopili, že ze mě fotbalista, malíř ani skladatel nebude a dostal jsem místo toho klíče od IT učebny ). Ono o té kompetenci svědčí už jenom to, že úplně náhodou všichni kromě jednoho měli na škole manželku, která vyučovala nějaké normální předměty. K mé smůle se to sešlo tak, že v mé třídě (na elektrotechnické průmyslovce) byla hromada nadaných sportovců (kteří sice na technické předměty byli úplná dřeva a valná část z nich tu střední ani nedodělala, ale běhat uměli). Výsledkem bylo to, že já byl u všeho hodnocený dle tabulek za 4 (takové to běhání na čas, kde známky jsou podle času) a to i v případě, že jsem se snažil (čímž mě ta snaha velice rychle přešla, když mi došlo, že když běh na kilometru dojdu docházkovým tempem a dostanu stejnou známku ) a na vysvědčení po nějakých prosbách třídní jsem dostal za 3, což byla pořád známka, která mi zhoršovala celkový průměr (ne že bych jinak byl nějaká hvězda). A poslední kapka byla, že moje "nová" doktorka po přestěhování už mi nechtěla napsat osvobození alespoň na ty kotouly, kterými jsem si v mládí ty záda úplně dojebal (zlomené 3 obratle), protože jsem zdravý a tady jsem následně začal nosit i pětky, když jsem to odmítal dělat. Tak jsem si sehnal papír s hromadou latinských termínů a razítkem, stoupl mi celkový průměr známek a měl jsem o dvě hodiny týdně méně

[demeter]

Měl sem třikrát na gymplu na vysvědčení dvojku z tělocviku, přestože sem vždy závodně sportoval, a to když nám přidělili asi 70-ti letýho bývalýho sokola, co nás nutil dělat jógu. Jedničku tenkrát měli ze třídy jen tři karatisti s úplně jiným kloubním rozsahem.
Ale chlap to byl úžasnej, doteď si pamatuju jaké měl charizma a autoritu u nás puberťáků.

[sima]

Spm, tj taky pěkný příběh nakonec jsi zvítězil, neskončen bůhví jak- v nejhorším někde na vozíku nedej bože.
Demeter- tak to si živě dokáži představit, měli jsme podobného tělocvikáře, pan Kocián, totální zažranec do atletiky, do veškerého sportu, pořádal Valašské laťky apod...ten měl teda max autoritu, byl skvělý a řval jak tur, všichni ho brali všema ne deseti, ale dvaceti, čím mohli, měl sakra respekt
Stejně jako naše učitelka češtiny, tak to byl teda mega pojem, jak ta si dokázala ihned vybudovat respekt a autoritu se vším všudy, to klobouk dolů, takový Napoleon v sukních, ani jí nebylo vidět zpoza stupínku
Je fakt, že nás hodně naučila (mě teda bavil docela dějepis a čeština taky, tak jsem neměl problém) doučila a my puboši od 15 do 18 let jsme jí brali, nikdo ani nepípl, to by si dovolil jen jednou
Jo srandě rozuměla, ale držela si vše od těla, někdy dle potřeby více či méně na oko, dokázala vše skvěle ukočírovat, to byl opravdu velký příklad managementu, jinak jsme měli ze všeho samozřejmě prdel a místo hodin měli nejradši západní filmy, první VHS co se k nám dostali, byla to divoká doba, ve všem

[outback]

Jeden můj tělocvikář pochodoval coby kapitán v záloze na prvomájových průvodech ve vojenské uniformě a vyhrožoval těm, kdo nechtěli cvičit spartakiádu, že ji to vysvětlí na okresním výboru strany.

Další vyloženě šikanoval děti a po listopadu přešel na kriminálku...tam měl ještě větší moc nad lidma. Ale dlouho tam nevydržel.

Nejlepšího tělocvikáře jsem měl na vejšce, byl vedoucí katedry a měl i něco v hlavě. K němu jsem dobrovolně chodil plavat, i když už jsem kompletní uvolnění z tělocviku měl - bylo nás takových víc a místo "zdravotní plavání" jsme si říkali "biologický odpad".

[mnov]

Já si pamatuji jen tělocvikáře ze základky, protože manželka učila obě jeho děti a nyní má ve třídě vnuka.
Asi trochu stárneme.