Jarní prázdniny letos vyšly na začátek února a tak konečně můžeme vyrazit na náš dlouho plánovaný výlet do Pompejí.
V létě jsme tam jezdit nechtěli kvůli vysokým teplotám a vysoké turistické oblíbenosti tohohle místa.
Z Ostravy až do Pompejí to je nějakých 1800km, a proto jsme si předem zařídili nocleh v polovině cesty v Dolomitech u města Belluno.
Pak další den brzy ráno jsme dorazili ten zbytek a k večeru jsme už byli ubytovaní v pronajatém apartmentu v Pompejích.
Celá cesta byla naprosto v pohodě. Myslím tím pohodovou jízdu bez jediné zácpy, jinak nám celé dva dny vydatně prší...
Bydlení v Pompejích máme kousek od vlakového nádraží a taky asi kilometr od archeologického místa Pompeje, takže druhý den ráno jsme se tam konečně vydali.
Ráno jsme se probudili do nádherného slunečného dne. Sice Vesuv je ztracen v mlze, ale teplota je 16 stupňů. Na sluníčku ještě víc, takže si krásně vychutnáváme únor...
Trochu informací z internetu:
Pompeje vznikly v šestém století před naším letopočtem a v roce 79 našeho letopočtu došlo k erupci Vesuvu a zničení města. V té době tam žilo na 20 000 obyvatel.
Při celkové rozloze města 1 kilometr čtvereční je to na tu dobu asi docela hodně.
Pompeje byly založeny blízko Vesuvu, ale lidé si tenkrát mysleli že sopka je již vyhaslá.
S častými zemětřeseními si moc hlavu nelámali, v této oblasti byly dost obvyklé a lidé si na ně zvykli. Dokonce ani v roce 62 kdy došlo k tak silnému zemětřesení že byla zničena polovina města, tak ani tehdy to nepřisuzovali sopečné aktivitě a město znovu opravili.
Až nakonec v roce 79 došlo k erupci. Ne všichni obyvatelé se snažili uprchnut. Pokoušeli se ukrýt ve svých domech, Stalo se to 24. října, podle tehdejšího kalendáře srpna, asi kolem 1 hodiny odpoledne. Pompeje začala zasypávat pemza, sopečný spad o velikosti až tří centimetrů, a to rychlostí 15 centimetrů za hodinu. Už kolem páté hodiny odpoledne se začaly pod váhou pemzy hroutit střechy. Lidé schovaní v domech byli ve velkém ohrožení.
V noci už byla vrstva spadu vysoká 2,8 metru.
Erupční sloup, který Vesuv vyvrhl až do výšky 37 kilometrů se celkem šestkrát zhroutil. Tato pyroklastická vlna sopečného prachu měla u kráteru teplotu až 900 stupňů. První dvě vlny se vyhnuly Pompejím a pohřbily město Herculaneum, které bylo Vesuvu blíže.. Poté nastalo zdánlivé zklidnění sopky a lidé se začali do města vracet. Pak se však nad ránem Vesuv znovu probudil a třetí pyroklastická vlna se zastavila o hradby Pompejí. Čtvrtá vlna vnikla už asi půl kilometru do města. Pak přišla šestá, fatální vlna. Stále ještě s teplotou 300 stupňů se prohnala Pompejemi, pohřbila město, překonala Neapolský záliv a zastavila se až těsně u ostrova Misenu...
Vykopávky začaly až v roce 1748 a do dnešního dne jsou už odkryty dvě třetiny města .
Informace o počtu obětí se různí. Některé zdroje uvádějí 16 000, jiné 3500. Nalezeno bylo dosud asi 1500 těl.
Prohlídka Pompejí nám zabrala 6 hodin a určitě jsme nestihli projít úplně všechno. Muselo to ale být opravdu nádherné město i v dnešním měřítku.
Druhý den ráno jsme se vydali navštívit Herculaneum a pak odpoledne máme v plánu na chvíi do Neapole. Jeli jsme vlakem, protože díky blízkému vlakovému nádraží se nám to zdálo pohodlnější. Taky se nám nechce do centra Neapole autem. Když vidíme Italský styl jízdy Klakson + Plyn a jejich obochané karosérie aut tak jsme si řekli že naše staré Subárko si dnes může odpočinout.
Info z netu:
Herculaneum podle legendy založil řecký hrdina Hérakles. První zmínka o městě je z roku 314 před naším letopočtem, bylo obehnáno zdí a jeho rozloha byla 20 hektarů.
Při erupci Vesuvu bylo Herculaneum prvních 11 hodin ušetřeno. Díky povětrnostním podmínkám byl totiž sopečný oblak unášen na Pompeje.
Všichni obyvatelé Herculanea však zahynuli kolem půlnoci při zásahu hned prvním pyroklastickým proudem o teplotě až 400 stupňů.
Poté se přes město přehnala i všechna ostatní žhavá mračna, takže nakonec skončilo pod vrstvou sopečného popela silnou až 23 metrů.
V Herculaneu se zachovalo mnohem více objektů než v Pompejích, protože střechy nezničila váha padající pemzy.
Archeologické vykopávky zde odhalily množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, chrámy i divadlo.
Ve své době se město nacházelo přímo na pobřeží oceánu, takže není divu že asi 300 kosterních pozůstatků bylo nalezeno v Domě lodí, když se obyvatelé pravděpodobně snažili město opustit. Dnes leží Herculaneum 500 metrů od pobřeží.
Protože na Herculaneum nepadala pemza tak se zachovalo spousta domů i s druhým podlažím. V některých domech archeologové našli i osobní věci obyvatel a nábytek.
Z Herculanea jsme se vydali vlakem do Neapole na nádraží Garibaldi a odtud metrem k pobřeží Neapolského zálivu.
Bohužel nás zde zastihl silný déšť, a tak jsme se utíkali schovat do restaurace. A než jsme se najedli a přestalo pršet tak už bylo celkem dost hodin a na větší prohlídku Neapole nezbývalo dost času.
Neapol je třetí nejlidnatější město v Itálii s 3 200 000 obyvateli.
Určitě by si zasloužil na prohlídku nejméně jeden celý den. Tolik volna však nemáme, tak jsme si museli zvolit priority.
Tak jsme se alespoň prošli po přístavním molu a pozorovali Vesuv jak se do něj opíralo zapadající slunce.
Poslední náš volný den se jedeme podívat na původce toho všeho - Vesuv.
Jeli jsme autem až na sběrné parkoviště asi kilometr od vstupu ke kráteru.
Za mírný poplatek jsme se z parkoviště nechali nahoru dovézt mikrobusem. Na to že je únor tak turistů je všude plno. Jak v Pompejích tak v Herculaneu a samozřejmě že i tady na Vesuvu.
Vesuv se tyčí do výšky 1281 metrů nad mořem, takže je o celých 42 metrů menší než Lysá hora v Beskydech. Od roku 79, kdy Vesuv svou erupcí zničil řadu římských měst, měl ještě dalších 36 erupcí. Poslední byla v roce 1944.
Jeho aktivita a častá zemětřesení jsou způsobeny posuvem Africké pevninské desky pod euroasijskou rychlostí 2 a půl centimetru za rok v hloubce 65 až 130 kilometrů.
Kráter Vesuvu má průměr 400 a hloubku 300 metrů. Po obvodu při základně měří až 40 kilometrů.
Vesuv je vulkanicky činný více než 400 tisíc let. Bohužel Římané jej měli za vyhaslý a ve svých dílech jej tehdejší spisovatelé popsali jako Zelenou horu se skalnatým vrcholem pokrytou vinicemi a zahradami.
Při erupci Vesuv vyvrhoval popel a pemzu do výšky 30 až 37 kilometrů. Jen pro představu: dopravní letadla běžně létají ve výškách 9 až 12 kilometrů.
Vědci zjistili že při erupci vulkán vychrlil až 4,4 kilometry krychlové zeminy a erupce měla sílu 100 000 krát větší než atomová bomba shozená na Hirošimu.
Ve dnešní Červené zóně v okruhu do deseti kilometrů od kráteru i přesto žije 600 tisíc lidí. Kráter je stále monitorovaný a je vypracován i evakuační plán. Počítá se z evakuací červené zóny do 14 až 20 dní od oznámení blížící se erupce. Ta by se měla uskutečnit během 7 dnů pomocí vlaků. autobusů, trajektů a automobilů. V případě poplachu čtvrtého stupně se počítá s evakuací červené zóny do 72 hodin, z čehož je 12 hodin vyhrazeno na organizaci, 48 hodin na samotný přesun a 12 hodin je bezpečnostní pojistka. Je v plánu vypravit pro obyvatele rizikových oblastí 500 autobusů a 220 vlaků.
Vesuv je jediná sopka v kontinentální Evropě která vybuchla v posledních 100 letech. Doufáme že se to zase dlouhou dobu nestane...
Další den ráno jsme vyrazili na cestu domů. Opět jsme nocovali v hotelu v půlce cesty a ráno než jsme vyrazili na poslední etapu cesty domů tak jsme se zašli podívat na nádherné poutní místo, kostel ve skále Santuario Madona della Corona blízko jezera Lago di Garda.
Byl vestavěn do skály ve výšce 774 metrů nad mořem v hoře Monte Baldo a s výhledem do údolí Adige. Vystavěn byl kolem roku 1400 a váže se k němu legenda. Říká se, že do skalní stěny byla zázračně anděly přenesena socha zobrazující Pietu, která měla být původně uložena na ostrově Rhodos. Andělé ji ale přenesli do skály hory Monte Baldo aby ji zachránili před invazí Turků. Místní obyvatelé viděli světlo a andělský chor vystupující ze skalní stěny. Spustili se dolů pomocí lan a nalezli tajemnou sochu. Proto bylo rozhodnuto na tomhle místě postavit kapli a sochu do ní přesunout. Díky tomuto příběhu se zde sjíždělo mnoho poutníků.
Nejspíše je to jen legenda, protože odborníci datovali tuto sošku do 15. století a materiál prý pochází z této oblasti.
Kostel je to však nádherný a klobouk dolů před starodávnými stavitely.
A tímhle končí náš výlet do Itálie, teď nás čeká už jen zbytek cesty domů.
Snad se vám bude líbit i naše video z cesty, část zde napsaných informací je i v něm obsaženo...
https://youtu.be/8ngbC8SdY3Q
Proto jsme nechali auto u apartment a jeli raději vlakem.
Dnes se cení poctivá práce!
![[DRIVE]](./images/smilies/drive.gif "drive"){kind=small}