Pyreneje 2022 aneb Tigři a Zilvaři opět na výletě

[námořník]

Na tý značce je napsáno doporučeno 4x4. Takže příkazová není.

[podvlada]

Hlavně je hranatá, ne kulatá, ne?

[františek1]

Perfektní, čte se to moc dobře, pěkný pěkný!!

[Tiger]

Den 7.
Dnes bylo v plánu jen objet horský masiv Néouvielle do vedlejšího údolí. Jedeme do Arreau odkud začínáme stoupat přes sedlo Col d'Aspin 1490m a pokračujeme do Col du Tourmalet 2115m.
Nejvyšší silniční úsek francouzkých Pyrenejí a hlavně známý průsmyk díky Tour de France.
V Tourmaletu parkujeme a chceme si vyjít nenáročnou tůrou k jezeru Lac d'Oncet v 2254 metrech.
Nakonec jsme se hecnuli a vylezli až na Pic du Midi 2877m. Celkem 15 km za 5 hodin a 850m nastoupaných. Z Tourmaletu již jen přejíždíme do kempu před údolím Gavarnie.
Ujeto 123 km

[Tiger]

Den 8.
Ráno dojíždíme pár kilometrů na parkoviště ve vesničce Gavarnie 1344m. Odtud můžeme využít nabídky půjčování oslů či koní, ale my se vydáváme pěšky na asi 3 hodinovou procházku na konec údolí do Cirque de Gavarnie. Zde se otevře pohled na úžasný půlkruhový skalní amfiteátr, který má obvod okolo šesti kilometrů. Dno údolí se nachází v nadmořské výšce okolo patnácti set metrů a skalní stěny, které je obklopují, dosahují až 3248 m. Je zde také nejvyšší vodopád Francie s výškou 422 metrů Cascada de Gavarnie. Při zpáteční cestě se v Gavarnie zastavujeme na vynikající oběd. Velmi nás pobaví holčina servírka, když na dotaz na jídelní lístek nám přinese velký dřevěný stojan s tabulí na které je vypsané menu
Dnes ještě potřebujeme dojet zpátky do Španělska a tak vyrážíme nejkratší cestou, která ale vede trochu ven z hor. Jakmile z nich vyjedeme je ukrutný vedro.
Ve chvíli kdy musíme projet okrajem Lurd, rozhodneme se, že se tady teda na chvíli zastavíme a podíváme. Naštěstí nacházíme parkovací místa přímo v centru a tak platíme jen hoďku, protože to bude stačit. Jen přes ulici máme vstup do areálu Svatyně Panny Marie Lurdské. Čekali jsme hodně, ale tohle je alespoň pro nás hodně velkej křesťanskej byznys. Všude je možnost si ze schránek vzít a zaplatit svíčku podle velikosti za 1-10 euro.
Za svatyní se rozprostírá obrovský areál. Je tu svatá jeskyně, kde čeká zástup lidí na svaté přijímání, dál je dlouhá stěna obsypaná zástupy lidí se spoustou kohoutků ze kterých teče voda z posvátného uzdravujícího pramene. Dál čekají lidé na asi kompletní koupání v posvátné vodě. Na druhém břehu řeky, která areálem protéká jsou lázeňské budovy odkud jeptišky vyvážejí lidi na vozících i postelích na koupele i společné venkovní modlitby. Je tu několik velkých prosklených místností, kde se pálí zde koupené svíčky. Tady už ale jsou svíce za 25, ale i 500 euro. Ty lázně ani ty jeptišky zadara taky nebudou. No nám to stačilo a odjíždíme. Jen jsme s Mácou projevili myšlenku, že bysme tady chtěli být na Velikonoce. To určitě budou plný všechny prostory a všechna hektarová parkoviště, které vidíme v dáli
Opouštíme Lurdy a jedeme dál. Míjíme Grottes de Bétharram, ale už nezastavujeme.
Za Mifaget vede silnička lesem se spoustou zatáček bez vesnic a provozu a my si s Týnkou užíváme 30 kilometrů dost svižný jízdy, než dojedeme k hlavním tahu do Španělska. Protože čas pokročil, tak hranice nepřejíždíme průsmykem Somport ale bereme rychlejší cestu 9km dlouhým tunelem Somport. Tady se najednou objevili mraky německejch motorkářů, který nám cestou blokovali bivakovací místa. Vzhledem k tomu, že se blížila silná bouřka, tak jsme dojeli až do Jaca, kde jsme vzali kemp.
Ujeto 274 km

[Tiger]

Den 9.
Po snídani vyrážíme zpátky na FR/ES hranici do Canfranc prohlédnout stejnojmené hraniční nádraží, které sloužilo jako celní a přestupní stanice a také jako nákladní nádraží pro překládku zboží. Důvodem byl rozdílný rozchod kolejí - na španělské straně měla trať iberský rozchod 1668 mm, na francouzské standardní rozchod 1435 mm. Nádražní budova je 250 metrů dlouhá, má 365 oken a 150 dveří. Škoda, že je v době naší návštěvy v rekonstrukci. Po prohlídce jsme chtěli vyjet lesní cestou nad nádraží na vyhlídku. Pěší turisté i cyklisté, které míjíme na nás dost divně hledí a tak se radši otáčíme a jedeme zpátky do Jaca. Uvědomujeme si, že je neděle, ve všední den by asi byla větší šance.

V Jaca jdeme na prohlídku pevnosti Citadela de Jaca, která slouží také jako muzeum miniatur bitev a muzeum španělských horských jednotek.
Když odjíždíme z Jaca tak se už začínají vyskytovat značky se svatojakubskou mušlí, které slouží jako průvodci poutníků do Santiaga di Compostela. Už i nějaké poutníky potkáváme. Odtud je to do Santiaga ještě 970km.

Jedeme na jih přes Puerto de Oroel 1075m a Alto de San Juan de la Peña 1212m, kde stojí klášter Real Monasterio de San Juan Bautista, ale jen projíždíme. Pokračujeme dál přes Alto de Cuatro Caminos 848m a Alto de Sos 856m a začínáme sjíždět do vyprahlé krajiny, která je ale protkána spoustou zavlažovacích kanálů.
Přepínám navigaci na Google a ten nás prováí šotolinami mezi poli až do pouště Las Bardenas Reales. Tady platí pravidla, kde se smí jet autem a kde ne, mimo jiné tu je vojenský prostor a na jakési stolové hůrce i vojenská základna. Je 18 hodin a vedro tu je ukrutný, ale je to neskutečná podívaná a navíc tu teď jsme skoro sami. Je to neskutečný, ale když vyjíždíme z oblasti pouště, tak míjíme rýžová pole.
jedeme zpátky na sever přes Alto de Liedena 549m k jezeru Embalse de Yesa, kde jsme chtěli nocovat, ale všede je ještě dost piknikujících Španělů, kteří si prodlužují neděli. Vracíme se 20km zpátky do Sanguesy, kde nacházíme skoro prázdný městský kemp z nalitým správcem. Vtipný je to, že ač je nalitej, všimne si, že má Máca propadlej pas.
Ujeto 365 km

[CoZmo]

krásné a inspirativní, nepřestávej...tyhle subaristický cestopisy jsou pro mě jedno z nejzajímavějších čtení tady...vždycky si říkám, jak to zlomit a dát si něco podobnýho...

[Tiger]

Den 10.
Opouštíme Sanguesu směr sever a přes kopce objíždíme Pamplonu. Za Lumbiere najíždíme na další šotolinovou trasu. Vystoupáme do 1300 m. Celou cestu jsou krásné výhledy na jednu a posléze druhou stranu hřebene.
Vjíždíme do lesa a a zajímavý je, že se tady začínají objevovat značky houby a parkoviště. Zkusíme zastavit a nic, ale asi je na houby špatné období, to jsme nestudovali. Po výjezdu z lesa sjíždíme po krásných květnatých loukách do Abaurregaina. Stejně jako při sjezdu do Jacy se objevili mraky motorkářů. Pokračujeme po úzkých silničkách přes Alto de Mezkiritz 922 m, Alto de Erro 801 m a Puerto de Belate 847 m. Cestou si děláme krátkou odbočku do Donamaria, kde si prohlédneme obrannou obytnou věž Donamaria Jauregia. No a je před námi náš poslední šotolinový úsek, který začíná v Doneztebe. Opět začínáme stoupat smíšeným lesem Část cesty máme po levé straně značenou honitbu. Vyjíždíme na krásný palouk, kde se pasou koně s absencí ohradníků a tak zastavujeme a dáváme si piknik. Protože se již blížíme k Atlantiku, tak jsou cestou znatelné pobřežní mlzy a je zde znát vysoká vlhkost. Z Arantzy již sjíždíme k pobřeží a směřujeme do pohraničního přístavu Hondarribia a konečně dobýváme Atlantik. Dočetl jsem se, že je tady super kemp na pobřeží Atlantiku. No, výhledy super, ale jinak nás nepřesvědčil, ale už jsme nehodlali hledat bivak, či něco jiného. Po zaparkování jsme po útesech došli na městskou pláž, kde jsme se vykoupali a následně jsme přešli do starého města na večeři. Po návratu do kempu jsme vzali piknikové košíky s občerstvením a sedli jsme si na vyhlídku na Atlantik a lehce (no asi trochu víc) zapařili.
Ujeto 200 km

[Tiger]

Den 11.
Ráno vymýšlíme trasu a jak rozdělit cestu domů. Vyrážíme na dálnici a po 200 km sjíždíme k Duna du Pyla, což je nejvyšší písečná duna v Evropě. Je vysoká 107 metrů, má 500 m na šířku od východu na západ a 2,7 km na délku a je díky větru neustále v pohybu. Navštívili jsme podobnou dunu v Polsku v Lebě, ale tahle je výrazně větší. Vedro jako kráva a písek je na hranici přeměny ve sklo. Na vrcholu sledujeme chlapce s kamerou a dívku, která začne metat přemety směrem dolů a chlapec jí natáčí. Zpočátku to vypadá zábavně, ale po chvíli je holčina v hajzlu a kolabuje. Naštěstí se po chvíli kříšení probírá a my pokračujeme v sestupu k moři, kde se koupeme. Zpátky přes dunu nás nikdo nedostane. Odcházíme tedy oklikou po pobřeží a cestou míjíme sesuté bunkry Hitlerova Atlantického valu.
Na parkovišti hledáme v mapě další cíl naší cesty a objevujeme ostrov Oléron. Ostrov leží v oblasti Nová Akvitániea je dostupný po mostě. V chráněném moři mezi ostrovem a pevninou se pěstují ústřice a na ostrově samotném jsou skoro všude umělé laguny na pěstování ústřic.
Přejíždíme do kempu u přístavního městečka Boyardville. Skoro nikdo tu není a z pláže je krásný výhled na známou pevnost Fort Boyard. Jdeme se vykoupat a ofotit Boyard a pak už se jako každý den věnujeme degustaci místních pochutin v tekuté i pevné konzistenci. S Mácou jsme odpadli a holky ještě pokračovali. Ráno se od holek dozvídáme, že na ně v noci házel káravé pohledy nedaleko kempující holandský důchodce. Asi byly holky trochu hlučné
Ujeto 474 km

[Traveller]

Tak to je veliká krása. Hned bych někam jel.

[Makovica]

To je parada.
A je skvele, ze sa dnes da aspon niekde legalne jazdit po takychto cestach a vyhladoch.
Este k tomu moje oblubene Spanielsko, hned by som isiel.
Asi sa zacnem tu na okoli po nejakom partakovi obzerat
Nejako som nepostrehol, v ktorom mesiaci to cele prebehlo.

[Tiger]

Nejako som nepostrehol, v ktorom mesiaci to cele prebehlo.

To jsem ještě nenapsal, ale dnes snad dopíšu cestu a dostanu se taky ke shrnutí. Jinak to proběhlo začátkem června.

[Tiger]

Den 12.
Když ráno opouštíme ostrov, tak okolo mostu chybí moře a Francouzi v holinkách sbírají ústřice zadara. Jedeme směr dálnice. Dnes to bude peklo jen po dálnici. Odbočit do Paříže zavrhujeme a jedeme až do Dijonu. Tady bereme pěknej kemp ve městě. V recepci nám paní dává kód a my si myslíme, že je jen na závoru. Navečer si jdeme prohlédnout centrum Dijonu, cestou míjíme nádraží a vidíme TGV. Ráno chceme jet do Mulhouse což je asi 220 km po dálnici a cca 2 a půl hodiny autem. Zjišťujeme, že TGV jezdí Dijon - Mulhouse za hodinu dvacet. Stálo by to za ten zážitek, ale tak někdy příště. V centru si u tržnice dáváme pivo za 9 euro. Do kempu se vracíme už za tmy a zjišťujeme, že ten kód nebyl jen na závoru a samozřejmě si trochu pamatujeme jen jaká tam asi byla čísla. Plot je dost vysokej a ještě uprostřed křoví, možná kvuli migrantům, nebo lapkům, kdo ví. Pokoušíme se dovolat na starší holandský pár, který je zaparkován u recepce. Než jsme se s paní domluvili, tak se nám podařilo naťukat správný kód a zámek branky konečně cvakl. To je zase zážitek
Ujeto 713 km

Den 13.
Ráno vyrážíme do Mulhouse do automobilového muzea https://www.musee-automobile.fr/en/
Valíme to po dálnici asi 130, předjíždíme kamion a najednou kde se vzal, tu se vzal takovej malej na pohled neškodnej plastovej kousek. Předkem sem se vyhnul a zadkem ho vzal. U krajnice je kolo už prázdný a samozřejmě, že je to levá strana. Týnka s Oranžádou nám dělá trojuhelnik a s Mácou se snažíme bejt co nejrychlejší. Díra je asi 5 cm. Subaru vodička by asi byla k hovnu, 10 knotů vedle sebe taky, na asistenci netušim jak dlouho bysme čekali a co by dělali oni a na dojezdovce 1000 km po dálnici domu by taky nebylo nic moc. No zaplať panbůh, že vozím na delší cesty plnohodnotnou rezervu. Takže během 15 minut pokračujeme dál.
Parkujeme před muzeem a jdeme na prohlídku. Je to fakt zážitek. Jen škoda, že expozice těch nejlepších Bugattek a i Veyronu je v takovém šeru, že tam nejde moc dobře fotit. Jako auta jsou nasvícený dobře, ale to focení v těhle dvou částech nic, moc.
V muzeu si dávame oběd a jedeme zakempit i zde do městského kempu. V kempu je i pěknej bazén, takže si to užíváme. Při příjezdu na nás mávala němka, která seděla s manželem u lahve vína vedle jejich expedičního Land Rovera. Když jsme jí potkali večer cestou na záchod, tak byla jak dělo a nebyla schopná to trefit. Ani střešní stan nepostavili, nejspíš by jí nahoru Helmut nedostal
Ujeto 250 km

Den 14. pátek
Dnes už to byla zase jen dálniční nuda na trase Mulhouse - Praha
Ujeto 758 km

[Tiger]

Shrnutí
Termín začátek června od 4.6. do 17.6.2022
Ještě nebylo takový vedro a nebylo ještě ani tolik turistů. Byli jsme celkem za exoty, protože, kromě pár kamionů jsme nikoho jiného se středoevropskou SPZ nepotkali.

Ujeto celkem asi 5500 km // Jen přes Pyreneje od Středozemního moře k Atlantiku to bylo 1600 km a z toho šotolin a 4x4 cest asi 300 km
Průměrná spotřeba XV 10,2 litru, na tom se výrazně podepsal, stan, furt puštěná klima a i těch 300 km šotolin. Benzin stál většinou 2 - 2,35 eura, nejlacinější byl v Andoře 1,68 eura.
Drahý byly dálnice, za ty jsme zaplatili více jak 200 euro za auto.

Navštívili jsme místa, která jsme navštívit původně nechtěli a na spoustu míst naopak vůbec nedošlo. Šotolinových tras jsme měli asi 800 km, takže až, až
Určitě se vrátíme.
Nejlepší ježdění po dálnicích co se týká provozu, řidičů atd. je ve Francii.

[mnov]

To je krásně popsaný výlet.
Docela by mě zajímalo porovnání spotřeby s Týnky SG, ale v tom má asi i plyn a už sem nechodí.