2022 Bulharsko

[USbiker]

Tak už se mi konečně po velkých problémech povedlo dokončit video k naší dovolené v Bulharsku. No já už to měl skoro hotové někdy na podzim, ale pak se Windows z nějakého důvodu rozhodl přeformátovat mi harddisk, takže jsem měl pak dost práce zpátky zachránit 600 giga videí a fotek... No pomoci specifických nástrojů se mi to povedlo zachránit, ale video jsem musel dělat celé znovu... No tak snad to aspoň stojí za to.
Udělal jsem dvě verze, jedno kratší a jedno trochu podrobnější, ale o dost delší. Pokud máte zájem tak je naleznete zde:

Kratší verze https://youtu.be/hnIUDy5WE5I
Delší verze https://youtu.be/kBi0J1KLvJQ

No a teď vám dám i textovou podobu...

Dovolená Bulharsko 2022

14.8.
První den
Cesta přes Maďarsko nuda jako vždy , hranice Maďarsko Srbsko v Ruscza kolona jako vždy , čekání asi půl hodiny. Pak už do kempu v pohodě. Tento klidný kemp pod Bělehradem máme již ověřený z dřívějška, takže jsme se nemuseli nijak zdlouhavě rozhodovat. Večer štěkot psů psů v okolí, ráno od 5ti řev všech kohoutů v okolí, a protože součástí kempu je farmářská minizoo tak dva řvali hned za stanem.

Druhý den
Pomalu se balíme a pokračujeme na Bulharsko. Cílem jsou jeskyně Magura Cave a Kozarnika Cave. Míříme přes hraniční přechod Zaječar. Na hranicích celkem v pohodě, jen bulharský celník mě zdupal že na něj mluvím anglicky, když jsme přece Slovani.
Cesta byla 270km z kempu v Srbsku do Bulharska k jeskyním, ale po těch kotěhůlkách to trvalo 5 hodin plus pauzy. Navíc v Bulharsku je o hodinu víc, tak jsme se zakempovali a jeskyně navštívíme ráno. Místo na noc jsme našli v pohodě a krásné. Myslím krásné v přírodě. Kazí to jen neskutečná halda odpadků kam se člověk podívá.

[USbiker]

Třetí den
Dnes jsme navštívili volně přístupnou jeskyni Kozarnika, kde byl nalezen archeology zub Homo Erectus, stáří bylo odhadeno na 1 500 000 let. Tato jeskyně byla super, byli jsme tam sami a užili si tak zvláštní atmosféru.
Dále jsme pokračovali k jeskyni Magura Cave, kde jsme se těšili na jeskynní malby pračlověka. Prošli jsme s průvodcem a skupinou turistů hodinovou prohlídku aniž bychom něčemu rozuměli, ale bohužel žádné malby jsme neviděli. Až poté jsme zjistili že tyto malby jsou k vidění na jiném, dvouhodinovém okruhu a za zvláštní příplatek. Prý se to takhle chrání proti zničení. Kvůli těmto malůvkám jsme tam však jeli, takže nás to dost mrzelo. Ale jinak i tak tyto jeskyně byly úžasné, ještě jsme nikdy neviděli tak obrovské podzemní prostory.
Pak jsme si ještě zajeli omrknout zříceninu tvrze Belogradcik. Taky to bylo super, jen se tam asi chystal nějaký festival a stavěly se tam pódia a kulisy, takže to trochu kazilo ten výhled a atmosféru.
Pak už jen jsme se přemístil na část cesty k dalšímu čili a v krásné přírodě v polích jsme se ubytovali.

[USbiker]

Čtvrtý den
Dnes jsme se přesouvali směrem k městu/vesnici Madara, kde má být vytesán do skály Maddarsky jezdec . Cestou jsme se stavili navštívit jeskyni v zemi v polích s názvem Stalbitsata. Byla to celkem malá díra v zemi, do které jsme se dostali po prudkém, železném schodišti a dole nás čekal obrovský jeskynní prostor.
Směrem na Maderu jsme se stavili na oběd. Pak nás zastavili policajti, protože v šedesátce a zákazem předjíždění jsem předjížděl kamion asi stovkou... Proběhlo to v klidu a bez pokuty. Byli zvědaví kde jsme už byli a kam máme namířeno, no měli jsme asi štěstí.
Je celkem těžké ve vesnicích mimo hlavní tah najít nějakou restauraci. Marketů jsou spousty, restaurace žádné. Do Madery jsme dorazili k večeru, stan jsme postavili na opuštěném, zchátralém asi kempingu. Ráno mrknem na toho jezdce a na malinké kláštery ve skále, které tady jsou také nedaleko.
Po dobře večeři, těstoviny se svíčkovou omáčkou a masem se ukládáme za houkání sov ke spánku.

[USbiker]

Pátý den
Ráno jsme navštívili starou poustevnu Kireka vydlabanou ve skále, pak jsme jeli k Madderskemu jezdci. Tam to bylo krásné, pěkně skalní masívy.
Odtud jsme jeli navštívit živou archeoligickou vykopávku solného dolu Solnitsata z doby neolitické. Je to zároveň i první a nejstarší nalezené město z neolitické éry, 5000 let před naším letopočtem. Vykopávky stále trvají a jedna archeoložka co umělá dobře anglicky odložila štěteček a vykopávkama nás v úmorném vedru provedla. Oproti mě uměla anglicky velice dobře, takže jsem ji rozuměl tak z 80%.
Pak jsme už pokračovali k pobřeží, kde máme zamluvený hotel na 4 noci. Cestou jsme viděli na kopci krásnou kapličku a tak jsme se tam jeli mrknout. Čekal nás nejenom pohled na krásnou kapli, ale z kopce bylo vidět i obrovské solné jezero k těžbě soli, které bychom jinak neviděli. Uchvátila nás nádherná, tyrkysová barva vody.
Pak už jen zastávka na pizzu a jeli jsme se ubytovat. Hotel se jmenuje July Morning Seaside a strávíme tady čtyři noci. Máme v plánu se koupat v moři a poobjíždět okolí a Varnu. Překvapily nás zde opravdu velké pokoje. Obývací s kuchyňkou a ložnice. Všude pořádek a čisto, i když poslední dva tři kilometry sem to byl opravdu slam. Jeli jsme sem kolem hromad odpadků a viděli jsme pár lidí jak zabíjeli ovci u kanálu, aby měla kam odtékat krev... No jiný kraj - jiný mrav.
Tak jsme tedy odnesli věci na pokoj a Ellenka nedočkavě skočila do bazénu, který k hotelu patří. Z balkónu máme krásný výhled na bazén i moře.

[USbiker]

Šestý den
Dnešní den byl ve znamení koupání a válení se na dece. Byli jsme u krásné laguny Bolata Beach, kde jsme strávili 4 hodiny. Potom oběd ve městě, hamburgery a Ellča Boloňské špagety, krátký odpočinek na hotelu a k večeru jsme jeli na mys Kaliakra.
Když jsme vyšli z hotelu že pojedeme na ten mys tak auto ani ťuk. Začali jsme se obávat že něco odešlo, tipoval jsem na kabel ke startéru, který se v těch vedrech nějak přepálil, protože jinak všechno fungovalo normálně. Světla svítily, stěrače stiraly. Zkoušel jsem podotahovat kontakty na baterce a nic. Pak jsem si všiml že já blbec jsem při příjezdu nevyřadil z D na P, takže to bylo jasné. Chyba byla lidský faktor, našeho Outbacka jsem obviňoval neprávem. Musel jsem se mu omluvit.
O mysu ve zkratce: Pevnost na mysu postavili v roce 300 Thrackové, později ji rozšířili Římané a pak v letech 1787 až 1792 byla obrannou tvrzí v Rusko-Turecké válce.

[USbiker]

Sedmý den
Dnes opět pojedou holky k moři se koupat. Já jsem si včera dost spálil kotníky, takže dnes budu na pláži trávit minimum času. Spíš se zajedu podívat na útesy Yaylata, kde jsou i nějaké jeskyně kde žili kdysi lidé. Pěkně to tam natočím dronem, pak se vrátím pro holky a na odpoledne máme v plánu Delfinárium ve Varně. Představení začíná v 17 hodin a Ellča se už velice těší.
A delfíni v Delfináriu byli opravdu úžasní. Myslím že nadšená nebyla jen Ellča. Bylo jich pět a předváděli báječné kousky.
Pak jsme už jeli na hotel, cestou menší nákup v Lidlu. Ceny tady v Bulharsku jsou plus mínus stejné jako u nás. Třeba cigarety ale vychází kolem 70 Kč, bohužel nekouříme, zato mléko nejlevněji 2,50 Leva , takže při našem kurzu 13 Kč / 1 Leva to vyjde na 32,5 Kč a to my už pijeme. Jinak tedy plus mínus jak u nás.
Zarazilo mne že ovoce jako třeba nektarinky a broskve vyjdou kilo na cca 50 Kč, tedy stejně jak u nás, ale tady rostou za každým plotem... No nic, necháme to koňovi..
Jinak dnes už nic, dáme si pivko a možná konečně nebudeme tak utahaní abychom usnuli u filmu. Btw pivo je tu pěkný hnus...

[USbiker]

Osmý den
Je neděle, poslední noc na hotelu a jedeme dál.
Dnes jsme strávili dopoledne na pláži, a odpoledne v bazénu u hotelu. Teda holky, já jsem už od pátku spálený a slunci se snažím vyhýbat. Ano, byl jsem chvíli ve vodě, ale hned na dece jsem si dal triko a přikryl nohy aby to nedopadlo ještě mnohem hůř.
Později odpoledne jsem jeli všichni na Yalatu. Referoval jsem holkám jak tam bylo krásně, tak jsme tam dnes jeli všichni. Nadělali jsme spoustu fotek a videí z dronu v podvečerním zlatém světle a jeli jsme nadšení z zážitků zpět na hotel.
K večeři dáme meloun, pak pořádnou sprchu, protože kdo ví kdy zase nějaká bude, no a někdy rano/dopoledne budeme pokračovat podle plánu.

[USbiker]

Devátý den
Sbaleno, odjíždíme. První zastávka byla Aladzha Monastery, je to klášter vytesaný do skály. Jako krásný, ale na náš vkus přelidněno turisty.
Dále jsme pokračovali udělat si pauzu na oběd ke staré Andule, tedy k Antonovu An-2. Stal tak pěkně v poli pěkně rozbitý...
Po obědě jsme měli namířeno do Kamenného lesa, Pobiti kamani, což jsou skalní útvary připomínající zkamenělé stromy a jsou prý 50 000 let staré. Podle vstupního prodejce vstupenek je toto místo prý silně nabito energií. Nevím jak Marcela a Ellen, ale pobyt na písku mezi sluncem rozžhavenými skalami mi energii dost intenzivně odčerpával. Stále se teploty drží dost přes 30.
Odtud jsme jeli najít nocleh na pobřeží pod Varnou. Opět jsme se přesvědčili že Google jako navigace je úplně k ničemu, zase nás zavedl někam jinam než jsme mu zadali. On si dost často tu trasu bez upozornění změní a člověk se pak diví... Takže po asi hodině zbytečné objížďky jsme dojeli na pobřeží, na pláž Kamchiiski Piasutsi, rozdělal jsme stan a po večeři (vaječina z domácích bulharských vajec bratru 5,50Kč za kus ) relaxujem.

[USbiker]

Desátý den
Dnešek byl ve znamení lehkého přesunu podél pobřeží. Jeli jsme se mrknout na mys
Emine Cape. Tam jsem toho drone moc nenatočil, je tam přímo u majáku vojenská zóna. Ale je to tam krásné, pěkný výhled na moře ze skalisek mysu. Udělali jsme si krásnou procházku.
Cestou z mysu jsme zahlédli velbloudí farmu jejíž součástí byla minizoo, tak jsme se tam stavili. Při vstupu jsme dostali tři plastové kelímky naplněné krájenou mrkví, takže nejenom Elča krmila velbloudy. Měli tam dále poníky , osly, králíky, drůbež, holuby, psy pávy... Byla možnost se na velbloudech i svézt, ale holky neměly zájem.
Potom jsme dále pokračovali přes Burgas do Sozopoli, kde jsme si dali oběd, nakoupili pár suvenýrů a prošli se po přístavu. Na večer jsme skončili na kraji Primorska. Tady byl dost problém najít místo ke kempování, všude zde mají samé zákazy. Nejspíš proto, jak je tato destinace turisticky profláknutá. Takže jsme skončili u lesa na posekané louce.
Ráno se tady chceme zajet podívat na Beglik Tash, je to nějaká neolitická svatyně. Teď si vaříme špagety s rajskou omáčkou, otravují nás mušky a popijim pivko.

[USbiker]

Jedenáctý den
V noci se kolem honily bouřky, sprchlo ale až kolem 6 hodin ráno. Pršelo asi hodinu. Obloha pak ale zůstala zatažená a konečně za celou dovolenou je venku příjemná teplota.
Jdeme se podívat na Thráckou svatyni Beglik Tash. Je to seskupení balvanů a skal určených Thráky k obřadům. Některé z balvanů tam byly doneseny a umístěny, což mi případne na dobu 1000 před Kristem fascinující.
Jedeme směrem na Rhodopy, stavujeme se na pláži v Primorsku, protože noční bouřka zvedla vlny a vypadá to moc dobře.
Po cestě na Rhodopy se mimo oběd v nějaké vesnici stavujeme i na nejstarší a největší dolmen v Bulharsku. Navíc je zvláštní v tom, že jsou tam dva spojené k sobě - malý a velký. Místo má název Dolmen Nachovi Chairi.
Dorážíme v 17 hodin k dalšímu cíli naší cesty - k Perperikonu. Kousek pod ním se utáboříme a ráno si uděláme výšlap nahoru.

[USbiker]

Dvanáctý den
Perperikon byl úžasný. Je to starověké město obývané již od neolitu. Tráckové tam později zbudovali svatyni a ještě později toto město Římané rozšířili. Ještě k dnešnímu dni stále probíhají vykopávky, archeologové a jejich pomocníci zrovna v dnešním vedru makali.
Odtud jsme se vydali podívat na Ďáblův most. Nevím teď jistě jestli je to most Osmánský nebo Římský, ale v Bulharsku je to z pohledu do minulosti největší kamenný most. Navíc je umístěn v překrásné přírodě, radost vyfotit.
Pak jsme chtěli najít ještě jeden most, menší, ale podle žádné navigace se nám nepodařilo k němu najít cestu. A to jsme jeli už i drsným offroadem, až jsem si na autě (vůbec nechápu jak se to mohlo povést) strhl na pravém zadním blatníku ten plastový lem. Přicházela bouřka, bylo již navečer a snažili jsme se najít místo na nocleh. Pak začalo pršet, tak jsme se na to vykašlali a jeli do nejbližšího města najít nějaký motel. Stejně jsme už všichni potřebovali teplou sprchu...
A Ellča byla spokojená že má WiFi...

[USbiker]

Třináctý den
Za motel jsme zaplatili 70 leva, rozloučili se s milou paní domácí a vydali se na pěší túru na Momochilovu pevnost.
Byla postavena na nejvyšší hoře v okolí Smolyan císařem Justinianem prvním jako jedna z pevnosti chránící proti nájezdům ze severu. Opevnění bylo nástupcem Thrácké pevnosti z konce pátého tisíciletí př. n. l. Pevnost byla vypálená Slovany a v 11 století znovu přestavěna. Ve 14 století byla znovu vypálená po vpádu Osmanů a již se znovu nerekonstruovala. My tam ale šli hlavně kvůli procházky a pěkného výhledu na okolní hory.
Odtud jsme pak pokračovali západně přes nádherné Rhodopy, utábořili se za vesnicí na louce v horách a plánujeme zítřek.

[USbiker]

Čtrnáctý den
Ráno v horách bylo chladno. V noci spadla teplota tak k osmi stupňům, dopoledne se držela na 13. Dost změna oproti vedrům na pobřeží. Dnešek máme ve znamení offroadu.
Po snídani jsme si naplánovali výjezd na horu Valchi Kamak (Vlčí škálu) Vyjeli jsme tak do poloviny a dávali si pauzu na focení a svačinku, když kolem projel nějaký velký Nissan s turisty na korbě a řidič mi říkal že tam výš jsou vyjeté hluboké koleje a že tam neprojedu . Nevěřil jsem že bych neprojel. Ale přece jen vezu manželku a dceru a na střeše stan, navíc jedu sám bez doprovodu dalšího auta, tak jsem se rozhodl zbytečně neriskovat.
Sjeli jsme tedy zase dolů a pokračovali v cestě. Cestou jsme potkali římský most Kemera a kostel na kopci nad nádherným údolím. Kostel se jmenuje Svatý Ilja.
Pak už jsme opustili Rhodopy a pokračovali pohořím Pirin. Jeli jsme asfaltkou do městečka/vesnice Pirin, odkud jsme se napojili na offroadovou cestu po úbočí hory. Odtud bylo už i krásné vidět pohoří na Řecké straně.
Užívali jsme si cestu asi 20 km až do města Melnik, kde jsme si našli kemp. Původně jsme chtěli nocovat někde na té offroadové trase, bohužel však nebylo kde. Žádný rovný plácek, ani malinký. Jen cesta a sráz dolů, na druhé straně zase nahoru. No vlastně jeden plácek tam byl, ale na něm už bylo ubytováno snad milión ovádů. Takže kemp. Je to první kemp na který jsme při cestování Bulharskem narazili. Takže neubytuj se.
Melnik byl náš dnešní cíl, jsou tady úchvatné skály. Zítra si to tady projdem.

[USbiker]

Patnáctý den
Ráno po snídani jsme se rozloučili s kempem a šli si nafotit a natočit tuhle překrásnou skalní scenérii. Pak jsme se přesunuli na Rozhenský manastir, pak do města Petrič na pizzu. Zjistili jsme že v Bulharsku je velice těžké najít nějakou restauraci. Na profláklých destinacích jsou většinou součástí hotelu, ale takhle samostatně restauraci skoro nenajdete. Zato je tu spousta marketů s potravinami a jinak jen Fast foody. To jen tak mimochodem.
Tady v Petriči se nám objevil problém s LPG. Vypadá to na špatné těsnění na směšovači a s tím bohužel nic neudělám. Auto za jízdy netáhne a dost ten plyn cítíme, tak jsme raději pokračovali čistě jen na benzín. Dnes je neděle a servisy jsou zavřené. Možná zítra nějaký najdeme, anebo někde koupím ten správný imbus a zkusím směšovač podotahovat. Jinak bohužel na benzín až domů...
Z Petriče jsme jeli navštívit Rupite. To je vesnice kde žila, léčila a věštila Baba Vanga. Navštívili jsme kostel kam chodila a dům kde přijímala a léčila ty, kteří za ní přišli. V tomto domě také 11.8.1996 zesnula. Na její stoleté výročí ji zde lidé nedaleko jejího hrobu nechali vystavět bystu.
No a odtud jsme pokračovali dál. Směrem do pohoří Rila, kde jsme si vysoko v horách našli úžasné místo na nocleh.
Musím opět zmínit zajímavou věc, kterou jsem zažil už i v Albánii: Je pro mne velice flustrující když se ženu na super offroad gumách a nazvedaném autě do prudkého stoupáku po fakt velkých výmolech a šutrech, a pak po pár kilometrech "silného offroadu" potkáte v protisměru Hyundai i30 na sjetých letních gumách a o pár kilometrů později nějaký Ford Transit jak si to šinou dolů... Je totiž jasné že museli i nahoru...
Nahoře nás pak opět čekal velký teplotní skok. Zatímco v Petriči, což je už velice blízko řeckých hranic, byle teplota neúnosná, ve stínu 35, tak tady vysoko v horách je teplota v 7 hodin večer pouhých 11 stupňů. Takže bude chladná noc.

[USbiker]

Šestnáctý den
Vstáváme do chladného, ale nádherného rána. V noci se opět neobjevil žádný medvěd. Ale ta krajina tady v horách se nedá popsat.
Jeli jsme se po snídani podívat na Rila manastir. Teda chtěli jsme. Nejdřív jsme zjistili že veškeré parkoviště jsou plné, tak jsme to chtěli vyřešit tak, že tam Marcelu vysadím a já s Elčou to vidět nemusíme, tak zajedeme někam výš na odpočívadlo a tak za půl hoďky se pro mámu vrátíme. To však taky nevyšlo. Marcela za chvilku volala že se můžeme pro ni vrátit, protože ji v nátělníku a kraťasech dovnitř nepustí. Tak alespoň za trest utratila peníze za suvenýry a vydali jsme se dál.
Jeli jsme se podívat na nejvýše položenou přehradu v Bulharsku. Jmenuje se Kalin Dam, a leží ve výšce 2394 metrů. Na offroadovou cestu co k ní vede jsme najeli ve výšce 733 metrů a cesta nahoru byla 13 kilometrů, takže to vychází na 127 metrů na kilometr. No občas však byla relativně rovinka, pak obrovský stoupák v serpetinách nahoru. Cestou jsme třikrát stáli a čekali až zchladne voda v chladiči, což se mi ještě nikdy nestalo.
Nahoře bylo nádherně. Sice byla nízká oblačnost, takže jsme byli takřka v mracích a do údolí nebylo pořádně vidět, ale fakt to stálo za to.
Taky jsem nahoře poprvé otestoval novou startovací powerbanku, kterou jsem si pro sichr pořídil. Jak jsem měl totiž přehrátou vodu v chladiči tak jsem nechal zapnuté zapalování, aby fučely sahary. No a než jsme si to tam celé prošli a uvařili oběd tak se vybila baterka. Kdybych měl klasické startovací kabely jako jsem je vozil s sebou standartně tak bych čekal asi měsíc než přijede nějaký správce přehrady. Powerbanka ale zafungovala perfektně.
Cestou zpět zase dostaly záhul brzdy, až se z nich linul pěkný smrad.
No a to byl poslední zážitek z Bulharska. Ještě jsme chtěli u Srbských hranic navštívit jednu zvláštní studnu z doby megalitické, bohužel však cesta k ní byla zavřená železnou bránou a řetězem s cedulí že kvůli zdravotního opatření a karantény dál nemůžeme.
No tak jsme se ubytovali na blízké louce a ráno si to pofrčíme směr Maďarsko, kde ještě jednou přenocujeme a pak už bychom měli dojet až domů.