SISI 2025 - plavba z Cartageny na Lanzarote

[Strejda]

[culda84]

zase jedním dechem... skvěle sepsáno, to musel být zážitek

[StandaB]

Taky hltam kazde slovo.

[Dušan]

Pro mne je to zážitek jenom to číst, co teprve pro tebe, když to prožíváš v reálu. Fakt ty tvoje aktivity obdivuji. A tuto zvlášť, protože sám k ní mám daleko. Já tak nanejvýš plachtil v mládí po Žermanické přehradě na plachetnici třídy Pirát a to je vše. Budeš mít zážitek na celý život. Já vím, že díky svým různorodým aktivitám střádáš jeden zážitek za druhým a máš jich spoustu …., ale tak to má v životě být, ať je později na co vzpomínat. Tak brzy zase pokračuj.

[Metuzalem]

Tomu říkám žít na plný obrátky

[martinant]

Pavle paráda. Už to tu čte i ta moje.

[.dundee.]

Díky za všechny komentáře. Jsem rád, že se v téhle skvělé partě najdou fandové i takových aktivit.

@Dušane Zážitek to bude silný. To jsem si říkal před odjezdem. Trochu jsem se obával, jestli to není vykročení příliš mimo komfortní zónu. Jseš pět dní se čtrnácti lidmi uzavřen na místě, odkud nemáš kam odejít. Téměř nulové soukromí. A k tomu všemu je to celé v pohybu. Ale ve finále jsem z toho byl naprosto nadšen. Kdyby mi v cíli nabídli, jestli nechci pokračovat další dva týdny přes Atlantik, neváhám ani minutu .

[hamoun]

hele .. tohle bylo možná pocitově před startem mimo tvou komfortní zónu ale pro nás je to jako sledovat seriál v TV ze života z jiného světa .. .je to úplně mimo realitu běžného člověka.
Vím, že kdo chce, může .. ale .. to je tak u úplně všeho. tohle je prostě celé pecka.
S těmi postřehy i sebekritikou. To tomu při čtení dává neuvěřitelný pocit dobrodružství a exotiky. Moc dobře se to čte ... !
Jsem rád, že mohu nakouknout do zákulisí takové akce ... Dík

[Metuzalem]

No, já když to čtu, tak se mi vybavují podobné pocity, jaké jsem měl jako kluk při čtení verneovek

[.dundee.]

... předchozí díl: viewtopic.php?p=743759#p743759
____

Konečně je čas pořádně prozkoumat podpalubí. Z prostorného kokpitu na palubě vedou dolů dva velké otvory. Žádné schůdky, prostě se chytnu, zhoupnu, nohama přistanu na krytu motoru, a dalším krokem jsem dole v kabině. Ovšem nikde žádný stůl nebo lavice jako na charterových jachtách.
Po obou stranách jsou umístěny karabiny na pověšení vest a mokrých bund a kalhot.

Uprostřed, hned za stěžněm je „kuchyňka“. Dva karbonové dřezy a mezi nimi, na závěsu, obyčejný turistický vařič na výměnné kartuše. Konvice na vodu je jediné nádobí na vaření. Kolem celé kuchyňky je masivní trubka jako zábradlí a při pohybech lodi se opravdu hodí. Veškeré další vybavení se vejde do dvou kapsářů pověšených vedle vařiče. U každé stěny trupu je jedna bedna s jídlem. Vpravo nějaké sušenky, snacky, chipsy, káva, čaj a kakao. Dokonce tu máme i mléko. Luxus.

Vlevo je bedna s pytlíky s mrazem sušeným jídlem. Do konvice naleješ z velké 5l bandasky vodu. Už to je samo o sobě výkon, zejména při aktuálním dvacetistupňovém náklonu lodi a neustálému poskakování na vlnách. SISI má odsolovač, ale na tyhle krátké přejezdy se na pití i vaření vozí balená voda. Odsolovač je pouze na dlouhé oceánské plavby. Nádobí, tedy hrnky od kafe a lžíce, se myjí slanou vodou. Z bedny si vylosuji nějaký pytlík. Na začátku si ještě vybírám, ale ke konci plavby mi to už bude jedno. Chutnají všechny podobně. Otevřu, zaliju vroucí vodou a pořádně promíchám. Pak ho zase zavřu, nechám 5-10 minut odstát a závodní námořní bašta je hotová. Jíme to lžící přímo z toho pytlíku. Minimum odpadu, minimum nádobí, rychlé a jednoduché.

V této části kabiny jsou i čtyři lůžka. Závěsná lůžka. Šikovně udělané, že si podle náklonu lodi, i při ležení, můžu provazem korigovat sklon tak, abych nevypadl a mohl ležet jakžtakž rovně. Výhodou lůžek v téhle části je přísun čerstvého vzduchu, ale někdy i slané vody. Pokud kormidelník pěkně trefí vlnu, spláchne palubu a vítr slanou tříšť zavane až do kabiny. Jsme tady nejblíž těžiště lodi a jsou to tedy místa vhodná pro slabé žaludky. Druhou stranu mince je dost velký rámus od motoru a poměrně velký provoz, protože každý, kdo leze nahoru do kokpitu nebo zpět musí tudy.

Další dva prolézací otvory vedou do zadní části podpalubí, pod kokpit. To je trochu klidnější část kabiny. Po každé straně lodi jsou tu za sebou dva páry závěsných lůžek. Mezi prvními dvěma páry lůžek je navigační stanice, tedy závěsná lavice a stůl s notebookem a veškerá zásadní elektrovýzbroj lodi. Odtud naviguje a řídí skipper Tim celu plavbu a často vybíhá nahoru kontrolovat hlídku ve službě. Zejména pokud se náklon lodě dlouho drží na třiceti stupních. Nad navigační stanicí se táhnou zakrytované hřídele mezi vinšnami a mlýnky.

Protáhnout se až k zadním dvojicím lůžek už vyžaduje schopnosti hadího muže. Je tu relativně největší klid, ale taky největší horko a tma. Bez čelovky je to o ránu do hlavy o nějakou hřídel nebo výztuhu. I tady je uprostřed menší stolek, jako druhá navigační stanice. A místo pro bágly, které nejsou aktuálně potřeba. Věci na denní provoz máme v menších vacích pod spodním lůžkem po ruce.

Jako na každé lodi je v podpalubí mnohem větší rámus než v kokpitu. To, co je nahoře jen mírným pohupováním a poskakováním lodi ve větru vhodném k plachtění vypadá dole jako jízda na ohromné lochnesce doprovázená hučením hurikánu. A ještě se k tomu přidává svistot vody proudící okolo boků lodi. Nicméně za chvíli si na takovou kakofonii zvuků zvyknu a spolu s kolébáním to vnímám jako ukolébavku, která znamená dobrý vítr, dobrou rychlost a klidnou (polozávodní) plavbu.

Vedle kuchyňky jsou další dva prolézací otvory do přídě. Tyhle otvory lze vodotěsně uzavřít. Trochu mi to připomíná ponorkové přepážky. Ale vlastně jsem rád že tu jsou a že celé podpalubí není jedním velkým zatopitelným prostorem.

Před přední stranou stěžně je umístěna karbonová toaleta. Žádné dveře, jen dva závěsy po stranách. Je vidět že na závodní jachtě je všechno podřízeno výkonu a nízké hmotnosti. Žádný komfort, jen nezbytné minimum. Po stranách lodi v přídi jsou ohromné úložné prostory plné vaků s různými druhy plachet do každého větru.

Další vodotěsná přepážka už vede do samé špičky trupu. Tady je pobyt trochu nepříjemný, protože to nejvíc hází a bouchá. Ale jsou nadšenci, co si roztáhnou spacák na plachtách a tu jízdu si užijí až na dřeň.

____
... pokračování: viewtopic.php?p=743896#p743896

[.dundee.]

... předchozí díl: viewtopic.php?p=743895#p743895
____

Vracím se přes kuchyňku, beru si „dovařené“ jídlo, a šup na palubu. Naobědvat se pěkně na sluníčku. Hlad je nejlepší kuchař, a tak si pochutnávám na nějakém vepřovém se zeleninou a bramborami. Vařím další vodu na kafe a přidá se Colin, kolega z hlídky.

Vylezu s hrnky s horkou a voňavou tekutinou na palubu. Protože jsme mimo službu, sedneme si s Colinem na záď, kam nejméně cáká a usrkáváme kafe, během vcelku pohodové plavby. I když proti větru, takže v pěkném náklonu a proti vlnám.

Colin je Skot, žije na východním pobřeží kousek od Dundee. My jsme byli s rodinu letos ve Skotsku na dovolené, tak probíráme známá místa. A zatímco my jsme ostrov Skye objeli autem a na ostrovy Vnějších Hebrid pouze toužebně vzhlíželi, Colin má tuto obzvlášť větrnou oblast na jachtě projetou křížem krážem. Navíc jeho ex byla ze Slovenska a často tam jezdili. Tak zná spoustu nejen slovenských, ale i českých slovíček a různě zkouší, co všechno si pamatuje. Prima hra, kterou se pak bavíme celou plavbu.

Jako na zavolanou se objeví párek delfínů a hravě skáčou podél lodi. Většinou se přiblíží ze zadoboku a jsou rychlejší než my. Párkrát vyskočí nad hladinu a dostanou se až k přídi lodě, kde chvíli skotačí. Pak zmizí, aby se za chvíli znovu zezadu objevili a celé si to ještě párkrát zopakují.
Po jídle mě přemůžne únava. Zalezu do podpalubí, protáhnu se až do zádě, najdu volné lůžko a vracím se do školkových let, kdy jsme chodili po obědě spát. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (R.Fulghum). Naprostá pravda.

Budík mi oznamuje, že se Slunce již chýlí k obzoru a pokud si chci následující hlídku osladit nějakým snackem, mám nejvyšší čas. Ještě jedno kafe bych si dal. Než se uvaří voda, nasoukám se do nepromoků, strčím hlavu do chomoutu vesty a na palubě si u kávy labužnicky ukusuju z ořechové tyčky s hořkou čokoládou a trochou slané tříště. Čisté radosti mého života.

Odpolední hlídka už je jiná jízda než ráno. Protivítr zesílil na 25 kn. Hlavaska stále zmenšená na prvním refu, kýl správně vychýlen do návětrné strany, a přesto se náklon lodi pohybuje mezi 20 a 30 stupni. Vypadá to dramaticky, ale je to jen standardní provozní režim SISI za těchto podmínek. Díky spuštěnému daggerboardu (to je ta pomocná kačena u stěžně) jsou síly v kormidle mírné a loď je lehce řiditelná.

Otěž hlavní plachty už není napevno v záseku, ale další člen hlídky ji drží přes vinšnu v ruce, připraven ji v případě poryvu povolit a vypustit z hlavasky vítr. Tím pomůže kormidelníkovi a sníží nebezpečně velký náklon lodi na standardních 20-25 stupňů. Ovšem tento povel „Ease the main“ taky znamená, že kormidelník nestihl rychle a správně reagovat na neustále se měnící podmínky. A to nechceš. Za kormidlem jsi přeci od toho, abys to ukočíroval sám a nemusel si nechat pomáhat. Rychlost se pohybuje okolo 12 kn.

Postupně se střídáme v jednotlivých rolích. Ta hodinka za kormidlem je opravdu náročná. Je třeba být neustále ve střehu a včas reagovat na změny. Stále plujeme proti větru. Balancuji na hraně maximální rychlosti při současném větru a nastavení plachet. Pokud bych trochu víc nastoupal do větru, přijdu o rychlost a začnou ztrácet vítr v plachtách. Pokud víc odpadnu, zvýším rychlost, ale i náklon lodě a při poryvu to nestihnu dorovnat zpět a budu si muset říct o uvolnění hlavasky. To je na tom to krásné. Frčet na hraně a hezky si ji hlídat. Při maximální rychlosti. A ještě se snažit najíždět na vlny tak, aby to moc nebouchalo.

Slunce nám stále ukazuje směr a zapadá přímo před přídí. Opět se mění hlídky. Zůstávám na palubě, protože si nedokážu odepřít ten čas, kdy světlo a den odevzdává vládu soumraku a noci.

Nad námi se objevují dopravní letadla a postupně se z různých směrů řadí za sebe. S rozsvícenými pozičními světly vytváří šňůru svítících korálků nataženou k horám na pobřeží. Tam je Málaga a její letiště.

Ale SISI má jiný směr. Po posledním réčku na konci naší hlídky už by nám to mělo vyjít napřímo. Ještě si počkám až se na obloze objeví první hvězdy a můžu si tak srovnat svoji polohu v nekonečném vesmíru.

Vklouznu do temného podpalubí ozářeného červeným světlem čelovky. Najdu spacák a napodruhé nahmátnu volné lůžko. Překulím se na horní palandu, srovnám si sklon, abych nevypadl. Levandulový polštářek pod hlavou a svist vody mě příjemně uspávají a já vím, že až budu vstávat na další, tentokrát noční hlídku, bude nás čekat Gibraltarský průliv.

[VDC]

Pavle to je úžasný čtení !!

[hamoun]

... těším se na další ..

[Metuzalem]

Jako suchozemská krysa to čtu s posvátnou úctou. Klobouček, pane

[martinant]

Tohle je úplně jinej level než znám já. Kormidlovat ve větru a vlnách “obyčejnou kocábku” a udržet kurz docela zvládnu ale tohle si neumím moc představit. Hodně drsný podmínky. Obdivuju když do toho někdo vůbec jde. Asi bych měl obavy abych nebyl na lodi na obtíž kdyby se mi něco nedařilo. Tam asi není čas si něco zkoušet nebo se učit.
Něco takového.