Overlanding BOSNA 2025

[Dušan]

V srpnu jsme ve třech autech zamířili do Bosny. Ne sice v Subaru, ale ve dvou Toyotách a jednom Jeepu.
Bosna se tady na stránkách objevila už vícekrát. Třeba když o ní podrobně psal spm, nebo když tu USbiker vložil ten nádherný poetický film z dronu.

Nedávno jsem chtěl zkompletovat nějaké video, jenže jsem zjistil, že není moc z čeho. Teď už na výpravách tak hodně jako dřív nenatáčíme, ale o to víc a raději se jen kocháme. A tak i když jsme se každý den přemísťovali na jiné místo, vypíchnul jsem nakonec z celé 14-ti denní výpravy jen 3 pasáže, 3 dny. Ty, ze kterých bylo nejvíc natočených záběrů. A protože dron nemáme, jsou to většinou jen záběry trasy z palubní nebo ruční kamery.

* Jako 1. je na řadě Prokoško jezero a hlavně naše odjezdová trasa. Ne, že by mě to k jezeru znovu táhlo, ale někteří účastníci výpravy ho ještě neviděli a navíc leželo na trase další cesty. Vím, že pár zdejších subaristů tam bylo a ti asi mohou potvrdit, že Prokoško je hodně populární a hodně navštěvované. Je krásné, ale přelidněné. Kdysi to byl jen shluk salaší u jezera, dnes jsou prakticky ze všech chatky a hospůdky pro turisty. Naštěstí byl všední den dopoledne, takže to nebylo tak zlé. Až při našem odjezdu před polednem začalo přijíždět jedno auto za druhým. K jezeru se dá dostat třemi cestami. Po hlavní příjezdové šotolině projede i jakákoliv předohrabka a u brány při vjezdu se platí vstupné. Druhá cesta je tak pro zdejší offroady typu „Golf bez registrační značky“ a třetí jsme pro odjezd zvolili my. Ta vedla přes 2.000 m hřeben a je vhodná jen pro 4x4. Ten den odpoledne jsme ještě dojeli na úplně jiné, turisticky neznámé místo. Tam nebylo přelidněno, ale přeosleno. Je to piknikoviště místních u malého jezírka vysoko v horách. Kolem jen rozlehlé pastviny a krom oslavujících domorodců tu přebývá i docela početné stádečko oslů.

*Dalším místem jsou nekonečné pláně pod Cincarem. Cincar je dvoutisícový dominantní vrchol tamních hor. Pod ním je mírně zvlněná travnatá náhorní planina s bosenským názvem „visoravan Kruzi“ . Je většinou úplně holá, bez stromů. Ještě večer předtím jsme ale tábořili u borového lesa na jihovýchodní straně pohoří a další ráno se vydali na planiny. Napřed se projíždí cca 2 km lesem a hned po výjezdu má EUFOR zakreslené v mapách po obou stranách cesty minová pole. Nebezpečný je jen malý kousek, asi 300 m. Dál už jsou planiny prý úplně bezpečné. A nejzajímavější na pláních je, že tu nejde nepotkat stáda divokých koní. Někdy je to jen pár koní, jindy pár desítek kusů a největší stádo, které jsme tady před mnoha léty viděli, to jsme tu byli s Dorem a s Rudou, tak to bylo pohromadě přibližně 130 koní, spočítal jsem je až doma podle fotek, v reálu to samozřejmě nešlo. Celkově prý tady na planinách volně žije okolo 700-800 koní. Okraj planiny je trochu více frekventovaný, protože se tu jezdí za koňmi na fotosafari. My jsme projížděli středem planin a za celý den jsme neviděli živáčka, pokud tedy nepočítám jeden místní a jeden zahraniční offroad. Na trase jsme potkali několik menších stád, proto jsem do filmu vložil i záběr z r. 2021, kdy jsme se tady potkali s velkým, možná 50hlavým stádem. Pohled na svobodně pobíhající koně je vždycky fascinující a pohladí po duši. Zato pohled na mrtvého koně s vyhřezlými vnitřnostmi u bývalých maštalí Franze Josefa, byl hodně škaredý. A smrad snad ještě horší. Naštěstí zbytek cesty toho dne už byl zase krásný a pohodový.

* A hory do třetice. Poprvé jsem tento fantastický kousek země objevil na satelitních snímcích před několika roky a hned další léto při výpravě do Bosny jsme se tam jeli podívat. Stálo to za to. Odlehlé místo mimo hlavní trasy, nádherné dlouhé údolí, dostatečně široké aby v něm bylo dost slunka, pastviny a boží klid. Mluvím sice o údolí, ale je v horách a jeho dno leží v nadmořské výšce našeho Pradědu nebo spíš Sněžky. Letos jsme tam rozhodně museli zase. Nic se oproti roku 2021 nezměnilo. I tehdy i teď bez jediného turisty, ani pěšáci ani motorizovaní. V údolí jsou jen salaše a košiare. Pořád tu funguje salašnický způsob života stejně jako třeba v Rumunsku. Nevím proč, ale to místo, i když není nijak monumentální, nic super extra, tak mě nadchlo a strašně se mi líbí. Je to pro mne takové „Poslední údolí“.
Ještě než jsme Poslední údolí opustili, vydrápal se kamarád s Rubiconem na kopec, aby se podíval na vzdálenější konec doliny (nebo že by se chtěl jen předvést?). Měl jsem obavu, že si někde o skálu prořízne pneumatiku, ale vrátil se v pořádku. Zase jsem musel v duchu uznat, že Rubicon je fakt dobré auto …, a aby taky ne, když má 3 uzávěrky, redukci 1:4, odpojitelné stabilizátory a kdo ví, co ještě.
Po tom jeho výjezdu jsme se už vydali zpátky, protože jsme chtěli dojet do opuštěné osady - vesnice duchů, jak ji kdosi nazval. Za ní jsme pak večer tábořili.

Některé záběry kamer jsou možná zbytečně zdlouhavé, ale film jsem dělal původně jen pro účastníky výpravy. Až pak jsem se rozhodl dát film na YT a vložit odkaz tady na stránky. Takže snad těch 12 minut bude k přežití.

[StandaB]

Uff !...parada! Jak popis, tak videjko !

[wenzel]

Parádní a vůbec ne zdlouhavý video. Rád jsem viděl, že vás to furt baví a jezdí Jestliže se uvidíme třeba na Severce, budu moc rád Ještě mi chybí z těch vašich končin @Rudolfo aby se občas ukázal na SFC

[PeteBiggy]

Hezké.
Díval jsem se, kde jste se pohybovali... Dovolím si přihodit tip: když byste tam zase někdo byli v podobných končinách a chtěli se dobře najíst v civilizaci, tak velmi doporučuji restauraci Hajdučke Vrleti poblíž jezera Blidinje....

[VDC]

Dušane jsem rád, že ses s námi podělil a že díky tomu vím, že je u vás všechno v pořádku...

[Tsakabaru]

uzasna krajina, krasa strida nadheru, zit bych tam kvuli absenci stromu asi nemohl , ale na cumendu fakt moc pekny!

pardne popsano i natoceno

[USbiker]

Pěkné! Zase jsem si připomněl tu krásu a ten volný pohyb krajinou. Moc se nám tam tenkrát líbilo!!!

[Dušan]

Díky přátelé!

Ještě mi chybí z těch vašich končin @Rudolfo aby se občas ukázal na SFC

Já vůbec nemám tušení, co je s Rudou. Taky jsem zaregistroval, že už tu téměř nechodí.