Alpy 2024 – Grand Tour Dolomity

[gerda]

[.dundee.]

... předchozí díl: viewtopic.php?p=700880#p700880

Briefing u snídaně je krátký a jasný. Ondra vyrazí rovnou do servisu po dálnici, Matty si šlehne další tři kinedryly, přesedne ke Kubovi a dvě modrá auta si vychutnají plánovanou trasou, neboť servis je na konci prvního zajímavého úseku. Do Merana vede údolím Passeier jedna jediná cesta, která je plná běžného ranního provozu. Jak se tak posouváme, ozývá se z Otových brzd divný zvuk. To bude určitě nějaká nečistota, ono to za chvíli přestane, to nemusíme řešit.

Na začátku Merana odbočíme vzhůru do kopce a čeká nás zajímavá silnice úbočím hor na údolím řeky Adige. Poté co opustíme obydlenou oblast stoupáme po hladkém asfaltu sérií zatáček, několika vracáků a tunelů. Můj diktát už je plynulejší a je vidět, že Ota je o něco rychlejší. Ve zpětném zrcátku vidím Kubu a za jeho křídlem pořád vykukuje šedivá střecha s hagusy. Za každou zatáčkou. Drží se ho jako přívěsný vozejk. Zřejmě dobrý oddíl. Je vidět, že místní znalost je pro rychlost nejlepší předpoklad. V první vesnici Kuba svůj přívěsný vozejk ztrácí a dál pokračujeme sami dva. Vystoupali jsme zhruba do 1300 mnm a užíváme si neuvěřitelně rychlou vrstevnici mezi loukami a lesy, občas zpestřenou vesničkou na vydechnutí. Na závěr klesání v deseti roztahaných serpentýnách.

Parádních 35 ranních km.

Zastavujeme před malým servisem, kde dva mladíci rozebírají Berlingo. Podle mapy jsme na místě. A zezadu přijde Ondra, pojďte se podívat, to jste neviděli. Za malou kanceláří je velká hala s dvanácti zvedáky a uvnitř asi tři subara, jeden myšák, vyrámovaná sierra a civic, a kromě dalších aut i bílý Multivan. Tady se Ondrův hawk musí cítit jako doma. Ti dva kluci už stihli rozebrat brzdy a zdá se, že kromě uvařené brzdovky to nebude nic vážného.

Takže je nás pět na dvě pojízdná auta

Máme čas, jedeme i s Ondrou do vedlejší vsi na kafe. Pizzerie otevírá až za chvíli, tak procházíme přilehlé vinice. Nad kávou plánujeme zbytek dne. Ondra musí počkat, než přivezou objednané maličkosti a pak se do toho ti dva kluci pustí. My si mezitím dáme kolečko po místních kopcích. A že je z čeho vybírat.

Nejprve si projedeme ranní úsek v druhém směru. Cestu máme ještě v paměti a s diktátem je Ota neskutečně rychlý. Hlásím volné vracáky, zatáčky a do rádia pro Kubu ještě provoz v protisměru. Baví nás to oba. Kuba se drží jak klíště a Mattymu snad zabral kinedryl. Za chvilku jsme zpět v Meranu, přejíždíme řeku Adige a začínáme stoupat do Val d’Ultimo / Ultental. Jakmile se vymotáme ze zástavby, stoupá pěkná cesta úbočím údolí, ale je tu poměrně silný provoz a předjíždět se v těch zatáčkách moc nedá. Malá změna plánu a odbočujeme na úzkou silničku, která vede údolím „o patro výš“. To je ono. Přesně pro subárka, trochu rozbitý povrch, který se mění každou chvíli, sucho střídá mokro a nad 1450 mnm, pod úrovní mraků, i mlha.

Auta potkáme jen dvě a jinak sypeme co to jde.
Sjíždíme do St.Walburg a v baru u cappuccina vstřebáváme zážitky. Tahle odbočka tedy stála za to.

Zprávy od Ondry: kromě rozdělaných brzd našli ještě únik oleje, nemusíte pospíchat. Cože?

Vracíme se na hlavní, déšť se už spustil naplno a na vodě letíme k tunelu, kterým opustíme Ultental. V ostrých zatáčkách klesáme o 700 m níž do táhlého údolí, kde si to Ota zase může hezky přehazovat auto z levé do pravé a vidět je na tři zatáčky dopředu. Nové Nankangy i na vodě skvěle drží a Kuba ve sjezdu trochu ztrácí. Přeci jen jeho Advany už něco pamatují.

Odbočujeme do stoupání a na opravovaném úseku silnice, pro příštích 400 m vzhůru, ještě nabíráme bláto. Spolu s vodou je to pro semislicky ideální kombinace. V následujících vracečkách se auto stává ještě hravějším. Ve 1400 mnm projedeme Brezer Joch a klesáme do Fondo (950 mnm) mezi jablečnými sady. Poslední ostrý výjezd na Mendelpass (1363 mnm) a v prudkých serpentýnách, které střídají úžasně rychlé pasáže, klesáme o výškový kilometr zpět do vinařské oblasti kolem řeky Adige (250 mnm). Tak tohle byla velká paráda.

Od rána máme najeto 200 km, a začíná obvyklá hra na hledání plnotučného paliva. Dvě benzínky na předměstí Bolzana ani náhodou, tak na dálnici. Tam je Q8, ale ouvej ani tady ne. Naštěstí v protisměru vidím cenu i pro 98. Na prvním sjezdu otáčíme a skutečně to vypadá, že jsme zachráněni. Ovšem to by ještě musel fungovat stojan, který vydal jen dva litry a víc se mu nechce. No snad jim ta vzácnost nedošla! Nakonec dotankujeme do plna 98 z vedlejšího stojanu. Uff!

Jak Ota popojíždí, zvuk od předních kol nikoho nenechá na pochybách, že zbytky abrazivního materiálu z předních desek sublimovaly v posledním sjezdu a zbývá jen železo.

No tak to je dobré, je nás pět a zbývá nám jediné pojízdné auto!!!

...pokračování: viewtopic.php?p=701086#p701086

[hamoun]

Je to radost cist ... a soucitim s Mattym těším.se na pokračování

[Holaňďanka]

Moc pěkně se to čte

[Metuzalem]

@Zuzko jo, čte se to dobře. Takhle z gauče si to vychutnávám, ale jsem rád, že ty zážitky patří někomu jinému, mně by na to asi jen kinedryly nestačily, já bych potřeboval ještě tubu meprobamatu Naštěstí už dopředu víme, že se všichni vrátili domů živí a zdraví

[Stekem]

Úžasně čtivý! Dal jsem si to u kafe v práci a potřebuji další díly!

[culda84]

Taky mám v plánu kafe a další díl Je to pecka se do toho začíst

[.dundee.]

Dík za odezvu, jsem rád, že vás to baví ... stejně tak jako přímé účastníky

[námořník]

Baví

[Omega23]

Moc čtivé a zážitky jistě skvělé. Myslím,že po dalsich 2 až 3 ročnících bys to mohl vydat knižně.

přepínám

[martinant]

Tak jestli bude kniha tak se hlásím 1ks a tady to nebudu číst.

[StandaB]

Vubec nejsem "plackar", ale tohle se cte jednim dechem.

[.dundee.]

... předchozí díl: viewtopic.php?p=700934#p700934

Rychlým pohledem na přední brzdič kontroluji vnější destičku. Milimetr! Zbývá mu tam poslední milimetr obložení. Jak vypadá vždy více sjetá vnitřní deska si umím představit.

Ovšem nyní se naplno projeví Otův managerský talent:

„Myslel jsem, že by se mohly hodit náhradní, tak jsem jedny vzal“.

No tak paráda. Popojedeme na rovné místo a z kufru leze hever, nářadí a ty nové desky. Ehm … Ota vzal ty původní co měl vyhodit, když dělal poslední výměnu. Mají cca 2 mm obložení. Málem to se mnou šlehne, ale nakonec lepší než nic. Porovnáváme je mezi sebou a rozhodují desetinky, která půjde dovnitř.

Dva „ajťáci“ – Kuba a já – se vrháme ke kolům, zvedáme auto, povolujeme šrouby, rozebíráme brzdič. Ota si jen odemkne bezpečák na kole a Matty, jediný skutečně vystudovaný automechanik mezi námi, chodí okolo s dobrými radami a celou akci dokumentuje. Výměna na obou kolech nám zabrala půl hodinky, nemáme se za co stydět a Ota září spokojeností.

Volá Ondra, že má taky hotovo a auto pojízdné. Den se nachýlil a před námi je ještě 120 km původní trasy. Vyprávění zážitků si necháme na večer a hrneme se po dálnici na Bolzano. Odpoledne bylo jen pod mrakem, ale teď se přidal vytrvalý déšť.

Z údolí řeky Isarco (300 mnm) stoupáme vzhůru svahem po krásném hladkém asfaltu sérií dlouhých vracáků. Míjíme policejní hlídku a za dalším vracákem opět na plný plyn. Ondra se dnes ještě nesvezl tak nás vede nekompromisně rychle. Po prvním dlouhém stoupání staví za vesnicí a jde překontrolovat stav kotoučů. S Kubou pokračujeme dál a už poznávám úsek, který nás čeká. Za St. Zyprian stoupání na Nigerpass / Passo Nigra (1690 mnm). Žádný provoz, silnice plná různorodých zatáček, sem tam vracák. Přestává pršet, abychom si to nádherné stoupání mohli vychutnat naplno. Dokonalé. Stavíme v průsmyku na parkovišti, a za chvilku je tu Ondra. Nad námi se z mlhy zvedá hřeben Rosengartenu.

S prvními kapkami se vracíme do aut a už opět za deště si užíváme vrstevnici plnou rychlých zákrut do dalšího průsmyku Karerpass / Passo di Costalunga (1745 mnm). Před námi klesání o 300 m do Val di Fassa. Chvíli čekáme u krajnice na odstup, ale moc to nemá cenu pořád něco jezdí. Nakonec stejně všechny dojedeme. Na dobré silnici a za těchto podmínek se nakonec předjíždí docela v pohodě, každý (tedy kromě nás) jede pomaleji.

Dole v údolí je známá Tamoil pumpa, tak neváháme doplnit plnotučný a už za tmy pokračujeme na Canazei. Ondra je skutečně nevyřáděný a na světlech uzavírky natvrdo předjíždí tři Italy, přeci se za nimi nepotáhne. No a co, dělají to tak i motorkáři. Omezení končí s posledními domy a před námi se otevře stoupání o 500 m plné dlouhých zatáček s pěti vracáky k hrázi přehrady pod Marmoladou. Proletíme rovinku okolo jezera a Ondra již na parkovišti v Passo Fedaia (2057 mnm) točí vítězná kolečka.

Sjezd, co následuje, známe dobře. Je přehledný a široká silnice dovolí velký kalup. Ale po tmě a na vodě se skoro všichni drží zpátky. Col di Rocca, jsme v cíli. Hotel Camoscio (1200 mnm) bude naším útočištěm na další tři noci. Za hotelem jsou dokonce kryté parkovací boxy. To abychom ráno nemuseli odhrnovat sníh z aut

V tom dnešním fofru jsme nějak nestihli oběd. Už je dost pozdě, v hotýlku se nevaří, ale barman (a recepční v jednom) nám nabídne studený talíř se sýry, salámky a dalšími pochutinami. No paráda, k vínu ideální. Ondra pokračuje v degustační šnůře a testuje všechny grappy, které jsou zde k dispozici. Pochopitelně vyhrává ta místní domácí, která navíc voní po jehličí.

Konečně dojde na dnešní zážitky. Zatímco my popisujeme ten nádherný polet kolem Merana, Ondra popisuje servis: výměna brzdovky byla jasná od počátku, brzdiče byly celkem v pořádku i desky se vracely dobře. Nicméně stáhli kotouče a zbrousili zrcadlový desky. A pak si všimli toho úniku oleje. Sice malý, ale přece a došlo na dotažení všech volných šroubových spojení okolo olejového chladiče a obou sendvičů s čidly. Na to, že Ondorovo auto absolvovalo kompletní předodjezdovou prohlídku docela dost nedodělků. Ondra objevil skvělý servis s parádním přístupem, který má jen jednu nevýhodu – je 700 km od jeho garáže

Grappa zpečetí dlouhý a výživný den, který přinesl několik neočekávaných zážitků, ale taky parádní cesty v okolí Merana. A ve finále tři Subárka připravená na další porci horských kilometrů přes ty nejkrásnější Dolomitské průsmyky.

Celkem jsme dnes ujeli 333 km a nastoupali 8400 m.

... pokračování: viewtopic.php?p=701262#p701262

[gerda]

Pěkná povídka na dobrou noc

[OZP]

Ten mistni servis opravdu TOP zazitek! Dva mladi kluci, podle me starsi a mladsi bracha! Vse mi dokonale vysvetlili (velmi dobrou anglictinou!), vse ukazali co a proc a jak, trochu predvedli, co maji na dilne... hodinova taxa srovnatelna s "lepsimi" servisy v CR. sice jsem si ten den tolik nezajezdil a stalo to nejake to Euro pres rozpocet, ale zachranili mi zbytek vyletu a diky odhaleni olejoveho uniku mozna i komplet motor.