Tak dnes jsem klouzal jak na sněhu, akorát, že na blátě
Forejsek naložen po střechu heblama, jo to bude sranda, sjet až k chalupě a ještě k tomu projet na couvačku bránou, bláto, rozmočená zem...dolů jsem se ještě cítil, to nějak snad ubrzdím, lesníka zastavím, ale nahoru? Přesto jsem se jal riskovat, kdo by to nosil, taky už byla tma. Tak dolů před branou jsem jel jak na sáních, dva metry dobré, brzdil jsem i očima. No bránou jsem projel, ale docela tak tak, kola bloklé, už nebyl čas na žádné manévry. Vyložit a říkám Díťe fandi nám, aby mě někdo, nevím kdo teda nemusel vyprošťovat. Rozjezd tak akorát a pak už jen hrabání a klouzání, na samotném zlomu, vršku už šel lesník zoufale bokem a trochu dolů, musel jsem to taky záměrně stočit do boku, protože už jsem stál na fleku. Stop. Teď jedině mezi stromy a zkusit to vyjet jinudy, zahradou na okolo, mezi stromy, větve, vyhnoout se jim. Šlo to, ale taky jsem si trochu hrábl, navíc nahoře jsem si při té tmě vzpomněl, že někde na výjezdu z kopce mám čerstvě složenou břízu, to už jsem byl doslova u ní, minul jsem jí na chlup. Tož i bez sněhu jsou zážitky, díky plejádě to zase tentokrát vyšlo a příště zas dolů až to namrzne. Blátivé koleje vyjety na dlouho...
mám to i na kameře, jestli se to nepřemaže, přidám zde pro pobavení, jak těžkopádného valacha opět zachraňuje japonská technika
Žena má přišla v okamžiku, kdy se lesník točil na pětníku a vrátil se trochu dolů, jen zírala, ale prý věřila, proto jsem si přeci forejse pořídili
![[WINNER]](./images/smilies/icon_vitez.gif "vitez"){kind=icon}
Ještě že jsem se teda odmlčel, Hamoun taky nic neříká, já osobně mám co dělat sám se s sebou, tebe bych Víťo nepotěšil, víš jak to je, valach musí uhostit se vším všudy, to abych si pak něco věčně vyčítal, nezbývá než nahodit doma plotýnky a troubu, teď je řada na tobě, těším se 
bez sudu by se tohle neobešlo.
