Kdo nebo co vám nadzvedlo mandle?

[VDC]

Občas jsem se tímhle pocitem taky nechal ošálit. Ale vydrželo mi to vždycky jenom chvilku.

[HonzaCZ]

Dá se udělat paralela na jiný téma - čím víc máš specifickýho nářadí, tím víc dalšího ti ho chybí.

A přitom co všechno vynalezli jenom pomocí klacku a šutru.

[VDC]

[jkotek]

A není to jedno? Po půl hodině usilovné snahy se stejně každý nástroj stává kladivem...

[VDC]

To se stává labilním jedincům. Mě se to nikdy nestalo ani po mnohem delší době marného úsilí.

[suubaru]

někomu stačí sekyra a hřebíky.

[Metuzalem]

To se stává labilním jedincům. Mě se to nikdy nestalo ani po mnohem delší době marného úsilí.

Já si kdysi v mládí vztekem nad jedním neúspěchem ukopl palec. Od té doby už vím, že se tím nic nevyřešilo, ba naopak, a stal se ze mě stabilní jedinec (chtěl jsem napsat jako předseda, ale pak jsem to radši nenapsal)

[podvlada]

Hezky ses stabilizoval

[VDC]

[jkotek]

No, já nevím. Ukoputím palce u nohy se naopak jedinec stává značně nestabilním. Než se bez něj naučí chodit...

[sima]

Není pravda V té chvíli se Metuzalém taky už stabilizoval, bo hlava odvrátila myšlenky od nezdařeného vlastního díla směrem k bolesti účel to splnilo

[Metuzalem]

No, já nevím. Ukoputím palce u nohy se naopak jedinec stává značně nestabilním. Než se bez něj naučí chodit...

Zjevně není stabilita jako stabilita Ono je to už dávno (tipuju tak 35 let), ale ponaučení bylo trvalé - od té doby jsem to už neudělal. A tím jsem se dostal pryč z kategorie labilních jedinců, jak ji vymezil VDC. Když bych chtěl být punťa, tak samozřejmě z toho, že nejsem labilní automaticky nelze vyvodit že jsem stabilní, je tam velký prostor, šedá zóna Ale z pohledu ukopávání palce při nezdařených činnostech jsem stabilní na 100 %

...účel to splnilo...

A jak! Doteď si tu bolest umím vybavit

[sima]

A jak! Doteď si tu bolest umím vybavit

To teda věřím, ou ou

[VDC]

Tak abych byl upřímný, já jsem taky jednou, asi tak kolem 20. roku věku, nechal vzkypět nějakou emoci, kterou vyvolala moje tehdy budoucí matka prvního dítěte.
Vzteky jsem mrštil budíkem o zeď.
Výsledek byl takový, že jsem tím zkurvil budíka a musel jsem koupit novýho, udělal jsem díru do zdi, kterou jsem musel opravit a tu situaci, která to vyvolala to stejně nevyřešilo.
Čili mě to dovedlo k poznání, že cokoliv ničit kvůli emocím je kravina a od té doby jsem zcela stabilizován.

[RudaK]

Je to proces kterým si každý rozumný chlap musí projít
Proste zkušenost ... já jednou mrsknul s mobilem o zem... fungoval pak ještě rok