Zdá se, že čím větší hic, tím víc se nás sejde
Dále jako řadový pěšák hradubické subsekce poslušně hlásím, že jsem poslechl quicklyho a den nejedl (snídani nepočítám), takže tentokrát jsem úspěšně dojedl celou pizzu. Sice jsem trochu zaváhal před posledním dílkem, ale díky morální podpoře stařešiny jsem zvládl i ten.
Ale ještě předtím jsem si na cvičném kolečku po vesnicích v okolí quicklyho bydliště zařádil (jako vždy přeháním) za volantem jeho 3.6ky outbacka a můžu říct, že je to radost řídit. Motor se tváří, že je mu jedno, jestli si přede kolem volnoběhu při klidné jízdě nebo mu někdo šlape na krk a tím pádem musí víc točit, síly má pořád dost. Jen člověk musí v duchu počítat s tím, že je trochu přemýšlivý, takže reakce na plyn jsou s mírným zpožděním, ale jinak jsou (ty reakce) velice adekvátní a přiměřené zadání. Na brzdy bych si musel víc zvyknout, párkrát jsem to skoro neubrzdil, ale to je nejspíš tím, že na mém XT brzdy zabírají v okamžiku, kdy se noha přesune nad pedál brzdy
A i to nasedání/vysedání docela jde, na rozdíl od SpecB, ze kterého jsem ne a ne se dostat ven. Sedadla jsou pro štíhlé postavy příjemně tvarovaná, pro mě jsou tvarovaná zbytečně, protože ty zvednuté kraje sedadla srovnám do roviny, když si sednu a boky opěradla mírně tlačí do tukových záhybů, ale po malé chvíli jsem si zvykl
Suma sumárum: kdybych neměl XT, chtěl bych Outback 3.6. Recipročně jsem svého Šediváka půjčil quicklymu, objeli jsme stejné kolečko a myslím, že mnoho námitek neměl (kromě sedadel
). Konec konců SJ zná jak své boty, takže hlavní rozdíl bylo turbo.
A mám radost, že veterinářovi mají taky Forestera, takže si tam ten můj Šedivák nepřipadá tak osaměle mezi všemi těmi outbacky a legy (zatím ještě pořád nevím přesně, jak je rozpoznat).