Jendo to by ses divil, co se dá posrat na vodováze. Všechno.
Za prvý, jak píše Štěpán, levný vodováhy často měří blbě. Na jednu stranu rovina, na druhou z kopce. Na jednu stranu svislice, otočíš jí a ono to padá.
Často je měkká. Trošku se opřeš a šup, je to do oblouku. To samozřejmě platí hlavně u těch delších.
Citlivost libely. Každá bublina se hejbe, ale u kvalitní libely jasně vidíš každej milimetr, u sraček ti to přijde ještě v normě a je to křivý. A v neposlední řadě odolnost.
Na stavbě ti vodováha prostě občas upadne.
Kvalitní se nic nestane a to dlouhodobě. U sraček se může stát kde co. Ohne se, uvolní se libela.
Odolnost libely z hlediska průhlednosti.
U kvalitní vodováhy je i po letech na stavbě furt vidět všechny bubliny ze všech stran.
Nebo třeba a to mi dělá jedna metrovka z Lidlu, kterou musím vyměnit. Když s ní při práci klepneš, tak se rozdvojí bublinka. A to jsi kamaráde v tu chvíli v prdeli, protože to prostě neměří. Až když se ta mrcha po chvíli zase spojí.
Takže se nenech mýlit, vodováha fakt není nějakej klacek s bublinou.
