Člověk to vnímá tak nějak sám o sobě, když vidí ty monstra, co za tím vším stojí, kolik materiálu a kolik tohleto " řešení" potřebuje ke svému vzniku, realizaci, kolik materiálů, surovin, vzácných či zdánlivě běžných, standartních. A teď počítejme efekt- výkon vzhledem k nákladům a zhyzděnosti krajiny, dranocování při těžbě vzácných surovin, zabrání pozemků atd.
Moc dobrý článek, moc rád jsem se přesvědčil, utvrdil, že nemusí být člověk odborník, hlavně stačí používat rozum a první dojmy. To platí u všeho, nebojím se říct.
Je to týden zpět, dělal jsem v práci tlakovku průmyslového kotle a při tom čekání, nucené pauze jsem krátce pokecal s velice rozumným revizákem o budoucnosti průmyslových kotlů (taky trochu o kotlech domácího využití) jelikož se tímhle živí a jezdí po větších fabrikách tak má přehled.
Je to jednoduše a zcela logicky špatná cesta, emisní normy tak moc zatěžují a budou finančně zatěžovat hlavně teplárny, potažmo spalovny, až z toho bude jeden velký problém, kdo to vše zaplatí, věčně zvyšovat daně ovčanovi nelze, systém se zacyklí. Hlavně áááále vedlejší náklady nikdo nezapočítává a to že máme ve stavební chemii jedy z tepláren a spaloven je další velký pokrok, doslova hitparáda.
Vše se schová do tabulek a rozborů, přitom jsou tu furt ty samé jedy, jen absorbované do něčeho jiného, rozředěné a následně vysypané do jámy, či použité jinde a vrací se k nám zpět.
Ten nej negativní rozdíl je v tom, že to stojí zbytečně ixnásobně více peněz a technologicky je to složité jak jen to na dnešní dobu jde, následný servis, údržba, periody výměn...a přitom pro nás pro planetu se nic v podstatě nezlikvidovalo, nic navíc, vše tu zůstává, ba hůř skrytě, koncetrovaněji a dlouhodoběji.
Jistě, spoustu věcí se zlepšilo oproti historicky pár let zpět ano, ale vše je za hranou už pomalu teď, natož zítra.
Nejhorší je, že ve výsledku vůči životu, planetě, udržitelnosti života je dnešní vývoj prasečina nej kalibru, protože těm co tahají za nitky v kuloárech a i přímo v křeslech vůbec, ale vůbec nejde o budoucnost, o planetu, o dopad průmyslu o rozumný pokrok, ale jen a jen o vlastní zájmy, jak co urvat, dokud to jde, po nás potopa, otřepané klišé, ale dnes zcela pravdivé a reálné
Jen se to snaží více či méně sotisfikovaněji lépe skrývat než tomu bylo v minulosti.
O to radši jsem si poslechl paní Drábovou, ono to vše souvisí, tyhlety dva rozhovory, články.