VDC píše:Tak abych byl upřímný, já jsem taky jednou, asi tak kolem 20. roku věku, nechal vzkypět nějakou emoci, kterou vyvolala moje tehdy budoucí matka prvního dítěte.
Vzteky jsem mrštil budíkem o zeď.
Výsledek byl takový, že jsem tím zkurvil budíka a musel jsem koupit novýho, udělal jsem díru do zdi, kterou jsem musel opravit a tu situaci, která to vyvolala to stejně nevyřešilo.
Čili mě to dovedlo k poznání, že cokoliv ničit kvůli emocím je kravina a od té doby jsem zcela stabilizován.
Budík dobrý
s tím bych mrštil, teda s founem taky kolikrát po ránu, ale nějak dochází síly se vztekat, všechny síly napnu na vstanutí, pomalu a klidně, ale přece. Vteřina krize a pak ok
No já se zdám všem hrozný kliďas, ale jak bouchnou saze...já se taky klidně přiznám, že jsem sem tam mrštil něčím víckrát a taky jsem musel opravovat následné škody, no je to dávno, jinak bych nevydržel třeba v práci, člověk stárne a ovládá se, teda ani nemusí, už si tak věci nebere
Někdy před x měsíci jsem v záchvatu emoce zhasnul vypínač na schodišti trochu rychleji, než by se měl zhasínat. A vypínač to nějak nedal a občas měl blbé stavy, kdy nesepnul nebo s velkým přechoďákem, takže světla blikaly. Minulý víkend jsem dospěl k tomu, že bych to mohl opravit, otevřel to a zjistil jsem, že stejnej vypínač doma nemám 
Takže jsem ho přes týden koupil někde v elektru, nevyndal z tašky a včera jak jsem se večer nudil jsem vyrazil ještě do hornbachu. Naštěstí mě na parkovišti přepadlo sebeuvědomění a ten vypínač jsem z tašky vyndal a nechal v autě. V Hornbachu jsou teď totiž strašně vážní a kromě toho, že lustrujou detailně papíry, tak při odchodu ještě lustrujou nákup a samozřejmě chtěl tu tašku vidět. Asi bych se cítil fakt trapně, kdyby to v ní našel 
