Nevím, zda to dát do vtipů, nadzvedlých mandlí nebo zlozvyků, ale jak se oteplilo, vyrojily se davy svátečních cyklistů. Je to fakt peklo, horší, než sváteční řidiči.
Obtloustlý fotřík naloží obtloustlou rodinku do auta, dojedou s koly někam za město, kde je velké parkoviště, navlečou se do přiléhavých dresíků, které mají za cíl vyvolat dojem, že se právě vrátili z tréninku na horské etapy Tour de France. Vypadají v těch dresech naprosto nechutně a směšně, ale je jim to jedno.
Po rovině dojedou do 2 km vzdáleného bufetu, přičemž cestou vůbec netuší, co se děje okolo nich a tak neustále překážejí normálním lidem, když si potřebují po 500 metrech odpočinout, tak je nejlépe zastavit uprostřed cyklostezky, páč tam je to nejpohodlnější. O své invazi do přírody zásadně hovoří jako o "bike ridu" a nejedou na kole, nýbrž "na bajku".
V bufetu si dají žrádlo a cesta zpět jim trvá o půl hodiny déle, protože zatímco tam bylo převýšení na těch dvou kilometrech -10 metrů, tak zpět už to je +10, což je teda sakra krpál a takovýto výkon už vyžaduje celého sportsmana.
Pak to zase naloží na auto, dojedou domů na svíčkovou a mají úžasný zážitek, jak skvěle dbají o svou fyzičku.
Pokud máte pocit, že přeháním, zkuste se za hezkého víkendového dne vydat po cyklostezce třeba podél Jizery z Turnova do Dolánek a na Malou Skálu
Nebo kamkoli jinam.
A zakončím to citátem z knihy Jeremy Clarksona "Fakt chci tak moc?":
"Nejdřív je třeba ustanovit jako porušení zákona trestané roky vězení, když má na sobě cyklista něco jiného, než co by se dalo nazvat oblečením na doma. V cykloobchodech, kde prodávají gely na prdel a vycpané dresy, by měla policie dělat šťáry a jejich majitele hnát před soud."