Vtipy, nejen o Subaru

[jkotek]

Chystáte se na rande?

Přihláška pro uchazeče o schůzku s moji dcerou
Pozn.: Tato přihláška bude neúplná a tudíž odmítnuta pokud k ní nebude připojen kompletní finanční výkaz, historie zaměstnání a nejnovější lékařská zpráva od vašeho lékaře.

1. Vaše jméno, věk, vaše číslo pojištěnce, IQ a vaše hodnost ve skautu.

2. Máte jednoho rodiče ženského a jednoho mužského pohlaví?
Pokud ne, vysvětlit:

3. Vlastníte nebo máte přístup k automobilů zvaný dodávka?

4. Nákladnímu automobilů s koly nadměrné velikosti?

5. Vodní posteli?

Pokud je vaše odpověď na otázky 3, 4 nebo 5 ano, přerušte vyplňování dotazníku a okamžitě odejděte.

6. Máte náušnice nebo piercing kdekoliv na těle?

7. Máte tetování?

8. Rozepište na maximálně padesát slov, co pro vás znamená POZDĚ.

9. Rozepište na maximálně padesát slov, co pro vás znamená NEDOTÝKEJ SE MÉ DCERY!

10. Rozepište na maximálně padesát slov, co pro vás znamená ABSTINENCE.

11. Rozepište na maximálně padesát slov, co pro vás znamená SKUTEČNÁ BOLEST.

12. Kostel/chrám, který pravidelně navštěvujete:

13. Jak často:

14. Kdy je nejlepší čas na rozhovor s vaší matkou, otcem a knězem/rabínem?

15. Prosím doplňte:
Pokud bych byl postřelen, poslední místo na mém těle, kde bych chtěl být poraněn, by bylo:

Pokud bych byl zbit, poslední kost, kterou bych chtěl mít zlomenou, by byla:

Ženino místo je v:

Doufám, že v tomto formuláři nebude otázka na:

Když potkám dívku, první věc, které si na ní všimnu, je:

Pozn.: Pokud vaše poslední odpověď začíná na P nebo K, přerušte vyplňování formuláře a opusťte prostory domu. Skloněná hlava a běh ve stylu módního kličkování je vřele doporučen.

Čím chcete být, POKUD dospějete?

Přísahám, že všechny výše uvedené informace jsou pravdivé, podle mého nejlepšího svědomí pod trestem smrti, tělesného úrazu, roztrhání na kousíčky a mučení nebo mentálního zneužití.

Podpis uchazeče:

Podpis otce:

Podpis matky:

Podpis kněze/rabína:

Podpis zástupce státního aparátu:

Děkuji za vás zájem, který by udělal nejlépe, kdyby byl ryzí a nesexuální. Prosím, vyčkejte 4 až 6 let na zpracování. Budete písemně kontaktován, pokud budete schválen. Pokud budete odmítnut, už nás, prosím, nikdy nekontaktujte. Nevolejte mi, já vám zavolám.

[jkotek]

Nepsaná pravidla silničního provozu

Článek 1: Vozidla

§1: Vozidla dělíme na supertěžká, těžká, střední a lehká.
Supertěžká vozidla jsou tanky, popř. obrněné transportéry. Můžeme sem počítat i silniční válce, ale vzhledem k jejich malé rychlosti od nich nehrozí velké nebezpečí. Supertěžká vozidla mají přednost vždy a všude, na silnici i mimo ni. Nedáte-li jim přednost, mohou vás převálcovat. Zvláštním případem je vlak, s nímž se ale běžný motorista setká jen na přejezdech.
Těžká vozidla jsou v zásadě všechna vozidla s traverzami: tramvaje, autobusy, kamiony, těžká a střední nákladní auta.
Střední vozidla jsou lehká nákladní auta (od Avie dolů), těžké dodávky a tlusté osobní automobily (jeepy, pajera).
Lehká vozidla jsou ostatní dvou- i jednostopá vozidla jako: běžné osobní automobily, dodávky, trabanty, velorexy, motocykly a bicykly.

Článek 2: Řidiči
§2: Řidiče dělíme na profesionály, frajery, městské, vidláky (lonťáky), sváteční a kloboukaté, dále motocyklisty a cyklisty. Ostatní, jako koloběžkáři nebo vozíčkáři, se vyskytují sporadicky.
Profesionál jezdí za peníze, řízení vozu, obvykle kamionu, dodávky, ale i tanku, vlaku, autobusu nebo tramvaje, je jeho povoláním.
Frajer jezdí pro potěšení z jízdy a z deptání jiných řidičů. Ví, že není v provozu sám, ale jezdí, jako by byl. Zpravidla má jeep nebo jiné tlusté auto, nebo aspoň osobní auto se silným motorem.
Městský řidič jezdí převážně po velkém městě a je zběhlý v tlačenici. Mívá jakýkoli typ osobního auta.
Vidlák ( na Moravě lonťák) je venkovan - venkovský nebo maloměstský řidič. Mívá staré, kouřící až historické automobily (šunky), často s přívěsy jako je vozík nebo žebřiňák upevněný na tažném zařízení. Komické situace vznikají, musí-li vidlák jet do města.
Sváteční řidič jezdí obvykle jen v sezóně a jen jednou týdně. Má jednu nacvičenou trasu, obyčejně domov - chalupa (chata). Po této trase se pohybuje rychlostí 30 - 60 km/hod.
Kloboukatý řidič se vyznačuje tím, že v autě sedí v klobouku, kterým se často dotýká střechy vozu, takže sedí opatrně. Moudří mužové a vědci se dohadují, že důvod, proč má při jízdě nasazen klobouk, spočívá v tom, že si v autě nedokáže zatopit. Pozor, patří sem i někteří řidiči v čepicích, ale valnou většinou už ne řidiči jezdící v čepicích se štítkem (baseballových čepicích), to jsou spíše profesionálové.
Motocyklisté se dělí podle stroje na silné a slabé. Silní mají Harleye, Kawasaki, Hondy a jiné takové značky a patří svým naturelem mezi frajery. Bývají mladí. Pokud frajer dožije vyššího věku, přechází z motorky na tlusté nebo jiné silné auto. Slabí motocyklisté mají malolitrážní motorky, tzv. fechtly neboli kozí dechy, dále skútry a historické Jawy kývačky. Jezdí pomalu a drží se při zdi. Ve velkoměstech se příliš nevyskytují.
Cyklisté se dělí na blázny a šílence. Blázni jezdí za každého počasí po silnicích i jinde, pod sedlem mají obvykle blikající LEDky, někteří mají vpředu reflektor, ale nelze na to spoléhat. Ve městech jezdí blázni po chodnících nebo střídají chodník, přechod pro chodce a vozovku. Šílenci jezdí zcela bez světel, v tmavých oděvech a zásadně neukazují směr a nerozhlížejí se. Venkovský šílenec často vyjede bez rozhlédnutí zprava do protisměru hlavní silnice vedoucí obcí, provozu nedbá a po několika desítkách metrů překřižuje vozovku a zapadne doleva mezi domy. Největší z nich jedou zásadně nejkratší cestou, takže šikmo přes hlavní silnici procházející obcí. Městský šílenec jezdí naprosto bez ohledu na jakákoli světla nebo pravidla přednosti, jen tak, aby (podle svého úsudku) nikde nenarazil.

Článek 3: Chodci
§3: Chodce rozeznáváme opatrné, štronzáky a sebevrahy.
Opatrný chodec je běžný typ. Předem se rozhlédne, spočítá si, kdy může bezpečně vyrazit a přejde. Někteří dokonce na světelných přechodech čekají, než se jim rozsvítí zelené světlo "Jdi".
Štronzák přechází, ale jakmile vidí, třeba v dálce, blížící se vozidlo, strne uprostřed přechodu (štronzo). Zvláštním případem jsou někteří starší chodci, kteří nejsou schopni zastavit a s hrůzou v oku pokračují v chůzi přímo před přijíždějící vozidlo.
Sebevrazi se dělí na několik typů. Starší sebevrazi vcházejí do vozovky kdykoli a kdekoli s pocitem bezpečí, vyjádřeným myšlenkou "však mě vidí". Bohužel, motoristé je často nevidí, nebo už na vzdálenost dvou a méně metrů obtížně zastavují. Dalším typem jsou chodci, považující značený přechod za nedobytnou pevnost. Kráčejí po něm pevným krokem nebojsů, a to i když je přechod řízen světly a jim svítí červené světlo "Stůj". Jiní zase přecházejí, a když se blíží vozidlo, začnou namísto štronza poskakovat sem tam napříč jeho pohybu. V poslední době se vyskytují i pubertální sebevražední běžci, kteří čekají na světelném přechodu, dokud nedostanou auta zelený signál Volno, a pak jim rychle přeběhnou těsně před chladiči během jejich rozjezdu. Zvláštním případem sebevrahů jsou chodci, používající místo chodníků zásadně vozovku. Na venkově zase chodci, kteří chodí v noci po silnici vpravo, zády k přijíždějícím vozidlům, dva nebo více vedle sebe, v černém nebo tmavomodrém oblečení.
Je asi nemožné odpozorovat jakákoli pravidla pro chodce, takže se dále budeme zabývat počínáním motoristů.

Článek 4: Jízda v pruzích
§4: Při přejíždění z pruhu do pruhu zásadně nepoužíváme znamení o změně směru. Jenom by to mátlo. Znamení mohou použít městští řidiči, vidláci, sváteční a kloboukatí, čímž se označují jako takoví. Frajer by použitím znamení v těchto případech ztratil tvář. Také řidič těžkého vozidla takové znamení nepotřebuje, neboť prostě vjede do pruhu, do něhož chce, není-li v něm vozidlo stejné nebo těžší kategorie. Na nějaké zvukové signály přitom nereaguje. - Spěchajícím řidičům se doporučuje kličkovat mezi pruhy.

§5: Kdo spěchá, může jet také po dělicí čáře, je-li mezi proudy vozidel dostatek místa. Tento způsob je zvláště vhodný pro jednostopá a tedy užší vozidla. Pevně posazený frajer může při takovém průjezdu stojícími vozidly (zácpou) vhodně volenou jízdou rozbíjet zrcátka automobilů řídítky: je třeba dát najevo, že frajer jede, kdežto automobilisté musí stát.

§6: Na dálnici i jinde lze při spěchu a zácpě využít odstavných pruhů. Případně lze použít pruhu pro pomalá vozidla, je-li volný, a předjet v něm zprava vysokou rychlostí vozidla jedoucí v pravém pruhu. Tento postup ukáže řidiči jedoucímu v pravém pruhu, tedy obvykle vidlákovi, kde je jeho místo, a poskytne mu nádherný pohled, zejména pokud ho současně jiné vozidlo předjíždí zleva.

Článek 5: Jízda po dálnici
§7: Frajer jezdí po dálnici zásadně v levém pruhu systémem start - cíl. Pokud je dálnice prázdná, lze v zatáčkách také využít optimální trasu po celé šířce vozovky, tj. všech pruhů, popř. i odstavného. Jestliže se před ním v levém pruhu objeví pomalejší vozidlo a pokud jeho řidiče nelze zastrašit, snaží se frajer předjet ho zprava, kudy se dá. Zastrašovací prostředky jsou: najíždění, použití světelné i akustické houkačky, na bližší vzdálenost pak vhodné posunky. Je-li první řidič vidlák nebo městský, ještě rád uhne do pravého pruhu, kde je jeho místo. Sváteční a kloboukatí řidiči nepředjíždějí. Vedle motocyklisty je v pruhu dost místa, popř. motocyklista zrychlí.

Článek 6: Odbočování
§8: Odbočit doprava lze kdykoli a z kteréhokoli pruhu, pokud je to možné. Například na křižovatce, kde svítí šipka pro odbočení doprava, ale před vámi stojí vozidla pokračující rovně, lze je objet zleva nebo mezi pruhy a odbočit doprava.

§9: Pro použití znamení o změně směru při odbočování platí tato pravidla:
Ukazatel odbočení doprava zásadně nepoužíváme.
Některé křižovatky mají zvláštní nájezd pro odbočení doprava. Je-li zakryt vozidly čekajícími na průjezd rovně, použijeme k počátku odbočení pravý chodník; pozorujeme, jak chodci různě směšně uskakují. Pozor však na různé sloupy!
Ukazatel odbočení doleva nepoužíváme tehdy, stojíme-li v pruhu pro odbočení doleva - je to zbytečné.
Správný frajer nepoužívá ukazatele vůbec. Ostatní motoristé se stejnou nebo lehčí kategorií vozidel, cyklisté a chodci musí uhodnout jeho úmysl, a to i když jej během deseti vteřin několikrát změní. Vůči těžším kategoriím vozidel zachovává frajer ozbrojené příměří a je-li to naprosto nezbytné, ukazatel směru použije. Ne však více než jediné bliknutí, jinak opět ztrácí tvář.
Vidláci a kloboukatí řidiči mohou ukazatele používat bez omezení, a to i systémem "matení nepřítele", kdy ukazují na opačnou stranu, než kam odbočují.

Článek 7: Otáčení a couvání
§10: Otáčet lze kdekoli, kde je to možné. Ideální k otáčení do protisměru je křižovatka komunikace mající střední zelený pás nebo kolejové těleso. Je vhodné, ale ne nezbytné, aby taková křižovatka měla pruh pro odbočení doleva - z něj se výtečně otáčí.

§11: Otáčet do protisměru lze také s "matením nepřítele". Nejprve vyvoláme dojem, že zastavujeme u okraje; v tomto případě použijeme výjimečně i světelné znamení "doprava" (blinkr). Jakmile se vozidla jedoucí za námi trochu přiblíží, rychle změníme pravé znamení na levé a otočíme vozidlo švihem, smykem nebo aspoň dostatečně rychle do protisměru. V okamžiku, kdy je naše vozidlo bokem k přijíždějícím, je vhodné nasadit smích nebo pohrdavý úšklebek. Tento manévr je vhodný pro frajery statečných srdcí.

§12: Couváme rychle, aby dostatečné vytí převodovky varovalo ostatní. Nacouvat do něčeho je však nečestné a ponižující. Manévr je opět vhodný zejména pro frajery, zvláště couvá-li se na delší vzdálenost.

Článek 8: Předjíždění
§11: Vidlákům a kloboukatým nelze předjíždění doporučit. Pokud má předjet sváteční řidič, musí přijet zezadu k předjížděnému vozidlu, pak přibrzdit, rozhlédnout se a předjet, aniž přeřadí. Dodržením tohoto pravidla se počet svátečních řidičů výrazně omezí. Motocyklista může takový manévr provést daleko bezpečněji. Je-li silný, vyrazí zpoza předjížděného vozidla s ohromným rachotem a zrychlením, případně s předním kolem ve vzduchu, což udělá na předjížděného řádný dojem.

§12: Frajeři předjíždějí bez nutnosti dát světelné nebo zvukové znamení. Pro pokročilé se doporučuje všeobecně známá tzv. myška, tj. zařazení těsně mezi nůžkami předjížděného vozidla a vozidla jedoucího v protisměru.

§13: Pokud se chce frajer opravdu pobavit, vyhlédne si na rovné volné silnici oběť, předjede ji a sníží rychlost na 40 km/hod. Jakmile (jestliže) ho oběť předjede, opět zrychlí a manévr opakuje. Pokud si oběť předjet netroufá, zpomalí frajer na 30 - 5 km/hod. Někteří řidiči - oběti mohou po několikerém opakování zuřit tak, že u nich dojde k mozkové nebo srdeční cévní příhodě. Velmi zábavné.

§14: Řidiči kamionů, profesionálové, jedoucí ve dvojici, mohou se na silnici se dvěma pruhy po celou cestu vzájemně předjíždět, zejména blíží-li se zezadu kolona rychlejších vozidel. Rozdíl rychlostí obou kamionů při vzájemném předjíždění nesmí přesáhnout 5 km/hod. Po předjetí je možno jedno - dvě vozidla pustit před sebe a manévr opakovat. Vhodné v kopcích. Rovněž velmi zábavná kratochvíle na dlouhých cestách.

Článek 9: Parkování
§15: Značku "Zákaz stání" není třeba respektovat, má význam jenom pro bojácné řidiče, jako jsou vidláci, sváteční a kloboukatí. Frajer zásadně na pokuty má, resp. dosáhne postavení, kde mu policisté vždy jen salutují.

§16: Pokud chce frajer zaparkovat a jede za někým, kdo chce zaparkovat couváním, neváhá a vjede na parkovací místo směle předem. Případné rozpory s druhým řidičem řeší zbraní (dobrá je plynová pistole, k nerozeznání od pravé). Při obsazování parkovacích míst lze také vhodně předjíždět a objíždět, využívat momentu překvapení atd.

§17: Parkovat lze kdekoli, pokud zapnete světelný signál "výstražný trojúhelník". Oblíbené je zejména parkování ve druhé řadě od chodníku, ale jen se zapnutým výstražným znamením.

§18: Při parkování se zejména snažíme, aby naše vozidlo stálo co nejblíže cíle. Potřeba ostatních vozidel odjet je až druhotná. Většina řidičů ráda počká.

§19: Je-li parkování předepsáno podélně u chodníku nebo na něm, ale mezera je pro vaše vozidlo příliš malá, lze zaparkovat šikmo stylem "pravé přední kolo u budovy, levé zadní kolo ve vozovce". Bude-li vozidlo za vámi odjíždět, jeho řidič jistě uvítá příležitost ke cvičení své zručnosti. Chodci se zase pocvičí v protahování úzkými průchody.

Článek 10: Jízda přes světelné řízené křižovatky
§20: Frajeři využívají signály do poslední vteřiny oranžového světla Pozor, případně do prvních vteřin červeného světla Stůj, pokud příčně jedoucí vozidla dosud nevyrazila.

§21: Z §20 plyne, že po naskočení zeleného signálu Volno musí všechna vozidla přiměřeně počkat, až přejedou frajeři jedoucí příčným směrem. Není zdvořilé troubit a dožadovat se tím, aby první vozidlo u světel vyjelo. Dále se doporučuje, aby první vozidlo zastavilo v přiměřené vzdálenosti (asi na délku osobního automobilu) od hranice křižovatky. Bude tak mít delší dráhu na rozjezd pro případ, že by jeho řidič bezmyšlenkovitě na zelený signál "Volno" ihned vyjel.

§22: Rozjezd vozidel stojících před křižovatkou musí být po zeleném signálu "Volno" postupný. Ideální je, když každé stojící vozidlo počká s rozjezdem, než předchozí projede křižovatku, aby byl zajištěn řádný rozhled. Nicméně nelze to vždy dodržet, zvláště když nějaký frajer spěchá.

Článek 11: Závěrečné ustanovení
§23: Doporučuje se doplňovat tato nepsaná pravidla dalšími zajímavými, zejména frajerskými paragrafy. Výrazným způsobem klesne počet obyvatel, vyřeší se demografická krize i otázka nezaměstnanosti. Nemotorizované obyvatelstvo se žádá, aby se hlásilo na úřadech práce o místa hrobníků.

[ybrcek]

Každé jár na svátek velké mlaty si valim vyráchat prut do rajchu. S koc se dycky dohantýruju, aby lupačku vohodnotila od 1 do 10 a numero si našrajbčim do mrdacího notesu.
Jelikož negómu hantýrovat skopčácky, dohókám se s koc anglicky.
Včera sem jedné rajchové koc festovně vylupal řiť a ona furt ječela "Nein!"
9! Zatím moja nejbetálnější dročka.

[martinant]

jkotek. Tak tohle je teda masakr. Musel jsem to cist napetkrat. Malem mi z toho praskla cevka jaky jsem dostaval zachvaty smichu i presto ze je to vlastne realita.

[HonzaCZ]

Akorát bych upravil limit rozdílu rychlostí předjíždějících se kamionů na max. 1 km/h, ale spíš tak 0,5. 5 km/h je přecijen moc optimistické. A to byl jako vtip?

[pelito]

Ahoj, tak u kamionů je omezovač nastaven na 89 km/h vyjma stojů na polských a jinak východocizokrajných strojů a speciálů LIAZ, které se ale příliš na dálnicích nevyskytují. Proto bych k vzájemnému předjížění kamionů doporučil levotočivé zatáčky, kdy je možné využít kratší vzdálenosti levého pruhu. Problém nastane v okamžiku rovné případně zatáčkovité dálnice. Řidič osobního vozu má pak čas si v klidu prohlížet krajinu, řidič motocyklu si pak posílí svaly při vyrovnávání turbulencí za vozidlem.

[spm]

Omezovač je nastaven na 89km/h ale pak je taky otázka, jak moc přesně je nastaven ten rychloměr. To bude mít jednak každý kamion jinak, jednak co jsem slyšel, tak se s tím dá hýbat. A tím přesně nastávají ty situace, že jednomu to na omezovači jede 88km/h a druhému 89km/h a musí ho předjet

(jinak předjíždění v levotočivé zatáčce funguje na tempomat i u osobáků, protože každej vesničan, kloboukář, sváteční a městský řidič do té zatáčky pro jistotu ubere

[jkotek]

Mám ještě jednu variantu:

1. objeví-li se na semaforu červená, musí na ní velkou rychlosti projet ještě 3 vozy, které mají v křižovatce absolutní přednost před těmi, kteří jedou už na zelenou.
2. dojede-li několik aut překážku či odstavené vozidlo, jako první začne předjíždět ten zadní.
3. při přejíždění z pruhu do pruhu je zakázáno používat směrová světla.
4. 2 jízdní pruhy ve stejném směru byly zřízeny proto, aby mohly kamiony jezdit vedle sebe.
5. pro motocyklisty neplatí žádná omezení rychlosti.
6. pro cyklisty a motocyklisty neplatí jízdní pruhy ani pravidla pro odbočování, jediným kritériem je to, kam se s odřenýma ušima vejde.
7. dodávka skládající náklad smí zastavit kdekoli, na jakkoli dlouhou dobu, čím více jiných aut zablokuje, tím lépe.
8. ve městě je přísně zakázáno jezdit méně, než 60 km/h, mimo město pod 100 km/h, na dálnici pod 130 km/h.
9. pravidlo 8. smím porušit pouze mimo obec na rovné silnici se zákazem předjíždění, v takovém případě musím jet 55 km/h a mít na hlavě klobouk.
10. pokud automobil na dálnici předjíždí v levém pruhu rychlosti 145 km/h kolonu kamionů v pruhu pravém, nejbližší řidič následujícího automobilů musí zrychlit, přilepit se 30 cm za něj, blikat, troubit a křičet neslušné nadávky.
11. nemohu-li předjet automobil vlevo, jsem povinen předjet ho vpravo a nesmím při tom blikat.
12. na ulici v obcí parkuji zásadně tak, aby pro jízdu ostatních nezbylo dostatečně místo a v takovém rozestupu od sousedního stojícího automobilů, aby se mezi nás jiné auto už nevešlo. Čím více při parkování ztížím výhled do křižovatky, tím lépe.
13. dávání přednosti v jízdě / neohrožení účastníka s.p. známé z dřívějších pravidel chápeme tak, že tomu, komu dáváme přednost v jízdě naznačíme, že zpomalíme a pak na poslední chvíli před něj vjedeme, abychom pečovali o jeho bdělost a rychlé reakce.
14. pokud předjíždíme v protisměru a jede proti nám automobil, výstražnými světly mu dáme najevo, aby se klidil do příkopu.
15. Cyklisté jsou povinni jet nejméně 3 vedle sebe.
16. Cyklista smí odbočovat doleva pouze těsně před kapotou automobilů nic netušícího řidiče.
17. Řidič dražšího vozů musí za každou cenu předjet řidiče vozů levnějšího.
18. Řidič levnějšího vozů si to nesmí nechat líbit, i kdyby se mu ta jeho popelnice měla na místě rozsypat.
19. Pokud řidič před námi jede podle starých pravidel, jsme povinni mu sprostě nadávat.
20. Na křižovatce neodbočuji doleva až poté, co dám přednost protijedoucím vozidlům, nýbrž předtím.
21. Předjíždí se zásadně přes plnou, přes dvě nebo přes žebru.
22. Debily na kolech je třeba vytlačit že silnice.
23. Debily s LPG je třeba vytlačit že silnice.
24. Když vidím cyklistu bez světel, sejmu ho.
25. Když vidím cyklistu se světlem, sejmu ho a ukradnu mu světlo.
26. Nejlepší masáž mozku je čelním nárazem do protijedoucí Tatry.
27. Když se tvoří kolona tak zásadně předjížděj a snaž se vecpat do volného místa. Řidiči ostatních vozidel totiž schválně drží místo pro takové talenty a ne proto, aby měli bezpečnostní odstup.
28. Mlhová světla jsou proto mlhová,aby se s nimi svítilo pořád.
29. Korektor potkávacích světel je v autě proto,aby se nepoužíval - zejména u naložených kombíku.
30. Pokud mám malé autíčko a chci zaparkovat, najdu 2 volná místa vedle sebe a zaparkuji uprostřed.
31. Chodci jsou obtizna zver a jako takove je treba je zlikvidovat. K tomuto ucelu byly na nekterych mistech na silnici namalovane bile pruhy napric silnice.
32. Při průjezdu kolem psychiatrické léčebny netrubte, nemáme to rádi.

[martinant]

Jeste se ma na prehlednem useku mimo obec bez stredove cary jezdit asi 55km/h uprostred vozovky spis vic vlevo aby vas protijedouci ridici vcas videli a ridic za vami se mohl kochat pomalu ubihajici krajinou. Ridic za vami vam pak dekuje blikanim popr. troubenim.

[pelito]

A ještě jedna důležitá rada pro parkování na parkovišti :
Bílá čára musí vést prostředkem vozu.

[jkotek]

Instrukce pro kuřáky doutníků
Důležitá upozornění:
1. Doutníkový kouř neinhalujte. Rum si taky nepícháte do žíly, a přece tam dojde.
2. Zapálený konec je horký. Nevkládejte zapálený konec do úst. Nepřikládejte jej k očím a na kůži.
3. Neodkládejte doutník do kočárku.
4. Tabák ani popel nejezte.
5. Nekrmte popelem labutě.
6. Nesolte si popelem polívku. (Možná neškodí, ale neochutí.)
7. Vložením doutníku do akvária můžete způsobit úhyn rybiček.
8. Nestrkejte doutník do uší ani do nosu, studeným ani horkým koncem, sobě ani jinému.
9. Neodklepávejte si popel do očí. Odklepnutý popel nevdechujte.
10. Před kýchnutím vyjměte doutník z úst. Nebezpečí vdechnutí doutníku nebo jeho části.
11. Zapalujte doutník jen na jednom konci.
12. Nekuřte doutník ve větrném počasí, hrozí spálení kravaty.
13. Nekuřte více než jeden doutník.
14. Nekuřte v posteli. Ukládáte-li se ke spánku, nezapomeňte vyjmout doutník z úst a zabezpečit jej proti vzniku požáru.
15. Neklepte si popel do bot.
16. Při únavě nekuřte, jste-li sami, přítomností jiné osoby zajistěte včasné vyjmutí doutníku z úst.
17. Nekuřte při manipulaci s benzínem ani jinými hořlavinami, ani v jejich blízkosti.
18. Doutník, který ještě chcete kouřit, neodkládejte do okapu.
19. Řidiči, kouříte-li za jízdy, pak jedině s doutníkovým hands-free. Nepoužívejte neschválené hands-free.
20. Z okna jedoucího vozu neodklepávejte popel ani neodhazujte hořící doutník. Toto platí dvojnásob při jízdě kolem ropných rafinerií.
21. Řidiči pamatujte! Se zvyšující se koncentrací dýmu v malém prostoru se snižuje dohlednost. Brýle dioptrické ani sluneční proti tomu nepomáhají.
22. Při seskoku z letadla nekuřte, mohl by se propálit padák.
23. Nekuřte v nafukovacích lodích.
24. Jste-li zapomnětliví, raději vůbec nelétejte vodíkovým balonem.
25. Zapálený doutník neházejte po jiných osobách . Naopak nezapálený doutník může být oceněn.
26. Při sprchování nebo potápění doutník zhasne. Po vynoření ho nelze zapálit.
27. Nelíbejte se zapáleným doutníkem v ústech.
28. Máte-li doutník v ústech, neotvírejte je, nebo vypadne.
29. Před praním vyjměte doutníky z kapes. Špiní prádlo a ucpává pračku.
30. Po odchodu z místnosti, ve které se kouří doutníky, smrdí kabát. Totéž platí pro bundu, čepici, šálu, svetr, košili, tričko, kalhoty, kalhotky, sukni. V případě ponožek může být tato újma relativní.
31. Nejezte a nepijte s doutníkem v ústech.
32. Nápoje nepoužívejte k uhašení doutníku.
33. Před použitím doutníku k ucpání myší díry si ověřte, že je vyhaslý.
34. K ucpávání výlevky je doutník nevhodný.
35. Nenuťte nikoho kouřit doutník. V kouření ani nebraňte.
36. Nenabízejte doutník svému psovi, neocení ho.
37. Nezapalujte doutník dříve, dokud se hmatem nepřesvědčíte, že ho máte jedním koncem v ústech.
38. Nepoužívejte doutník jako prezident Clinton se slečnou Levinskou. Nepřináší to potřebný klid ke kouření.

[fox]

[VDC]

:-)

[Mira]

K vyhazování doutníků z okna - když jsem ještě dýmil jak sádrovej ježek, v akci ke kartonu jste dostali tu hrnek, tu tričko. Motivy byly fakt vymazlený :

[jkotek]

Upozornění: nečíst při kávě, čaji či jiných tekutinách. Též obsluha strojů je nevhodná.

Co se vejde do vagíny
Viděl jsem všelijaké pornokazety. Pokaždé jsem si však myslel, že si to tam strkají jen kvůli filmu.
Ve dveřích ordinace se objevila vysoká, krásná žena. Na tvářích lehký ruměnec, očima těkala střídavě po místnosti a takřka šeptem ze sebe vysoukala: "Pane doktore, mám takový problém." Při posledním slově pohlédla na sestru. Ta se neznatelně usmála. Pracovala u mě v laboratoři už pěkně dlouho, takže asi tušila, co bude následovat.
"Tak pojďte vedle," vyzval jsem ženu, vstal od stolu a otevřel dveře do vedlejší místnosti, kde mám vyšetřovací stůl. Žena se vydala klátivým krokem za mnou. Její chůze silně připomínala kovboje, který právě slezl s koně po cestě napříč Spojenými státy. "Tak copak tam asi má?" pomyslel jsem si.
Žena si nadzvedla sukni, opatrně se posadila na stůl, neméně opatrně se položila naznak a nohy položila do opěrek. Ani jsem se nedivil, že si nebrala kalhotky. Z vagíny jí čouhala smrková šiška velikosti lahve od piva. Zajásal jsem: v mé sbírce je to teprve čtvrtý exponát tohoto druhu.

Sběratel kuriozit
Asi jste už pochopili, že mou profesí je gynekologie. Jaké to asi může být, hledět denně do dámských vagín, jsem si, podobně jako řada mých vrstevníků, představoval samozřejmě už v pubertálním věku, ale v tu dobu byla cesta k mému současnému povolání ještě předlouhá.
Při studiu medicíny jsem se seznámil se svým současným nejlepším kamarádem Rudou. Shodou okolností jsme se oba upsali tomuto oboru a oba dva v něm vykonáváme lékařskou praxi. Každý ovšem v jiném městě.
Vídáme se pravidelně několikrát do roka, většinou při nějakých odborných seminářích. Máme ale ještě jedno soukromé setkání, na které se oba dva moc těšíme. Vzájemně si na něm porovnáváme své úlovky z ordinací a sestavujeme pravidelně žebříček nejkurióznějších věcí, jaké lze objevit v dámské vagíně. Donedávna jsem ho vedl já, ale letos v létě mě Ruda přetrumfl. Asi na dlouho. Ale zatím nebudu prozrazovat, čím. A tak začnu věcmi, které vytahujeme z dámských útrob nejčastěji. Oba dva máme těchto předmětů na svém kontě takřka třicet. A to není málo, věřte mi.

Prezervativ
Je správné, že muži používají při pohlavním styku prezervativy. Měli by je ale sundávat až po skončení milování. Jak dosvědčují případy z mé praxe, občas na to zapomenou. Najdu je až já - ve vagině jejich milenek. Že to není možné? Poprvé jsem se také divil. Hlavně tomu, že ta dáma nic netušila.
Tehdy, byl jsem začátečník, přišla na běžnou prohlídku - prezervativ odpočíval ve vagině zřejmě teprve druhý den. Ale hned o dva týdny později jsem měl na stole pacientku, která si stěžovala na nepříjemný výtok, který má údajně již pět dní, doprovázený bolestmi břicha. Zapátral jsem a k jejímu velkému překvapení vyndal kondom. Málem jí ranila mrtvice. Dílem se styděla a dílem měla oprávněný strach z otěhotnění. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Od té doby jsem měl takových případů celou řadu. A tak jsem si začal zapisovat jenom ty, které o prezervativu neměly ani tušení. A těch bylo zatím sedmadvacet.

Šiška
Tak ty mám teprve čtyři. Většina žen si zřejmě uvědomí záludnost podobného nástroje k masturbaci - dovnitř jde, ale ven už nikoli - a tak se do experimentů ani nepouštějí. Přesto se najde občas nějaká, která neodolá a nějakou šišku obzvláště zajímavého tvaru a velikosti prostě vyzkouší.
Jenomže ony se ty lupínky při zpětném pohybu otevřou a zadrhnou o sliznici. Ani pro mě není jednoduché je vyndat. A taky mě štve, že Ruda má ve své sbírce o jednu víc.

Zátka od šampusu
To musel být mejdan, zní pointa jedné nepříliš slušné anekdoty. Přesně to mě napadá, když na základě uváděných potíží vyjmu z vaginy zátku od šampaňského. Co mě na tom udivuje, že všechny pacientky tvrdily, že nemají tušení, jak se jim tam dostaly. Stejnou informaci mám i od Rudy, který o jednu zátku zaostává a má na svém kontě pouze tři. Já se navíc mohu pochlubit bonusem - jednu jsem vyndával ženě z konečníku. Ale o té kupodivu věděla, jenom se jí nechtělo do vysvětlování, jak se tam dostala.
A tak jsem se musel spokojit s tím, že prý byla jenom hrozně opilá.

Lahev
Lahve mají jednu záludnou vlastnost. Vzhledem k tomu, že míří hrdlem dovnitř, tak z nich rychlým pohybem snadno vypumpujete vzduch, takže vzniklý podtlak vám ji nedovolí vyndat ven. Většina žen si to zřejmě uvědomuje, jen tak si můžu vysvětlit, že jsem z vaginy odstraňoval teprve dvě. Obě byly skleněné a obě jsem musel opatrně rozbít. Jedna dáma při tom proklínala partnera, protože to byl on, kdo se ji tímto způsobem snažil uspokojit.
Jak se mi svěřila, bylo to rovněž v alkoholickém opojení, kdy její partner na tom byl podstatně hůře. Proto také ten pokus. Ruda mě ovšem trumfnul.
Měl pacientku, které tam zůstala plastová lahev od coca-coly, pro zvědavé dodávám, že pouze půllitrová, na čemž by nebylo nic pozoruhodného, kdyby mi neřekl, že byla zašroubovaná! Šroubový uzávěr nebyl ovšem dostatečně utažený, takže se při pohybu povolil a vzduch se odčerpal stejně. Jo, a skóre v téhle "disciplíně"? Nerozhodně dva ku dvěma.

Unikátní nálezy
A dostáváme se k nálezům, které má každý z nás pouze po jednom.
Pravděpodobně jde o případy, které vás potkají jednou za život. Proto si jich nesmírně vážíme a nemůžeme se dočkat, až je na toho druhého vytasíme.
Při porovnávání "běžných" nálezů mi jednou Ruda povídá: "Přišla ke mě ženská, kamaráde, vážně kus. Taky doktorka, ale práv. Byla zmatená, protože jí bolelo v podbřišku, objevoval se výtok, a ona měla čerstvou známost, tak se bála, jestli se nenechala nachytat nějakým nakaženým proutníkem.
Začal jsem ji vyšetřovat, a jak tak zkoumám poševní stěny, ve světle baterky se něco zalesklo. Uchopím to do pinzety, vyndám na světlo, a on to je nějaký kovový háček. Otřel jsem ho a znovu si ho prohlížím, pak jsem ho ukázal i oné dámě. Ta vytřeštila oči, a jakoby ji v tu ránu polil kečupem, tak byla červená. No, nakonec to z ní vylezlo. Byla si asi před týdnem kupovat nové šaty. Zkoušela si je v kabince, a nějak to na ni přišlo, stála před zrcadlem jenom ve spodním prádle, tak si sundala kalhotky, vzala ramínko a začala masturbovat. Byla v nějakém butiku, kde měli na šaty ještě dřevěná ramínka s háčky na zavěšení sukní. A jeden ten háček se uvolnil a zůstal jí tam, aniž by si toho všimla. Musel jsem ocenit, že mi to vůbec řekla takhle podrobně."

Tehdy jsem Rudovi opravdu záviděl.
Dva roky jsem čekal, než ho sundám z trůnu, ale stálo to za to! Byl takový ušmudlaný den, měl jsem těsně před koncem služby ve špitále, když ke mně přišla dáma středních let.
Také si stěžovala na bolesti, také ji trápil výtok. Znal jsem ji od vidění, učila na vysoké škole, myslím, že dokonce měla na něco i moji dceru. Vybídl jsem ji, aby si lehla na stůl a podíval se dovnitř. Uviděl jsem velký předmět, který se dal naštěstí snadno vyndat, protože to byla - houba na utírání tabule!
Velikosti tak dvacet na deset centimetrů. Paní profesorka ani nehnula brvou, jenom se náramně podivovala, jak se jí tam mohla dostat. Také jsem nechápal.
Ale ne to, že ji tam měla, ale že by o ní nevěděla. Ze zkušeností mohu říci, že vysokoškolačky málokdy zapírají a většinou přiznají barvu. Mají také bujnější erotické představy, jak vyplývá z toho, pomocí čeho masturbují.
Hned zatepla jsem telefonoval Rudovi. Z prvenství jsem se těšil ale pouhého půl roku.

To se hned tak nevidí!
Koncem srpna telefonoval Ruda, a říká: "Tak kamaráde, teď jsem tě dostal, a budeš mít co dělat, abys mě překonal."
A pak mi vylíčil návštěvu jedné chovatelky zvířat. Musel jsem uznat, že slepýše ve vagině hned tak neuvidím.

A teď mě omluvte, mám zase službu a z vrátnice hlásí, že přišla nějaká dívka...