Jojo, ono to mnohdy není jednoznačně rozhodnutelné na první pohled. To jde jen když se viditelně porušují úplně ty základní zákony zachování anebo to jde proti "normálním zkušenostem". Ale tady jsme na dost tenkém ledě, protože selský rozum funguje jen a pouze u posuzování dějů Newtonvské mechaniky, kousku elektriky a části termodynamiky. Jsou obory, kde naše každodenní intuice prostě totálně zklame a jediná šance jak nezblbnout, je držet se matematiky a postupně se s tím sžívat.kosobecny píše:tak na internetu je hodně videí o HHO pohonu a nevím proč na druhou stranu tomu nevěřit, jako netechnik bě mě stačit např věta typu. "HHO zlepšuje spalování benzinu a proto je tam úspora, když je prý učinost při spalování 30%."
Na druhou stranu si dneska na net každej může napsat co chce a člověk je tak přehlcenej informacema že se kolikrát stírá možnost rozeznat realitu od podvodu. Pro lidi neznalé tématu.
Většinou ale při povrchním pozorování vystačíme s tím selským rozumem a ono by to i úplně stačilo, kdyby se tím lidi řídili, přece jen v běžném životě neřešíme relativistické efekty.
Auta na vodík samozřejmě jsou a třeba Honda jeden typ vyráběla sice ne seriově, ale taky ne jeden kus. Ale to je jiný případ, tam se vodík používá místo benzínu, asi jako předělávka na LPG. Takže to je nezajímavé. Další aplicace vodíku je možná přes palivové články, kdy flaška s vodíkem je opět místo nádrže benzínu a vodík se slučuje s kyslíkem v palivovém článku, který produkuje elektřinu, kterou se pak pohání elektromotor a kola. Prostě místo baterky je tam vodík a elektrika se vyrábí za jízdy z něj. Problémem je kromě nepříjemností s vodíkem ještě technologie těch palivových článků, aby měly potřebný výkon, životnost a cenu.
To, co komentovals, byly konstrukce, které se snaží používat energii z autobaterie (která se nabíjí alternátorem, který je poháněn motorem, který žere benzín) na výrobu vodíku z vody. Vodík (někdy i s kyslíkem) se pak přivádí do spalovacího prostoru.
Účinnost tepelných strojů je shora omezená a závisí na teplotách následujícím způsobem: n= (T1-T2)/T1 kde T1 je teplota ohřívače a T2 chladiče v kelvinech. To je ale horní teoretická mez, které se v praxi nedostaneme, tady je tolik míst, kde energie mizí, že je to nepřehledné a nejde ani tak o čistou fyziku jako o inženýrské vychytávky.
Takže teoreticky, když inovátor nepřestřelí tu principiální účinnost, nemůžem na první pohled zase nic říct.
Pak už jen zbývá buď pořádné měření, k čemuž si myslím, že většinou nedochází (tj. např. opravdu prokazatelné natankování, nabití baterky, dolití vody, ujetí vzdálenosti tam a zpět a změření spotřeby nebo nějaké vypovídající laboratorní měření) anebo rozbor funkce. Problémem je, že vynálezci do toho matlají termíny, kterým sami nerozumějí a vůbec je komplikované oddělit techniku od umění.
Já si třeba myslím, že aby mohl vodík ovlivnit účinnost motoru, musela by se tomu přizpůsobit i řídící jednotka a musela by umět dávkovat směs v závislosti na plnění motoru. Kromě toho jsem skeptický k vlivu nepatrného množství vodíku na účinnost cyklu. Uvědomme si, že tady vůbec nejde o energetický přínos spalování vodíku, protože tento vliv je záporný (a to proto, že jsme ho předtím museli pracně a se ztrátami vyrobit - viz výše). Takže zbývá vliv typu katalýza, lepší spalování, snadnější zapálení ... prostě něco takového, co by fikaným naladěním pomohlo využít energie benzínu o chlup líp. Mám dojem, že můžeme vyloučit katalýzu a snad i ochota k zážehu není u vodíku moc odlišná od benzínu. Chtělo by to opravdu detailní znalosti procesu a vlastností látek, aby to šlo posoudit. Ale i tak bych řekl, že i pokud by byl tento princip funkční, že by se to ladilo stejně metodou pokus-omyl a hledaly se přibližné heuristické modely.
Rozhodně mi selský rozum (který jediný zbývá) říká, že jsou dvě možnosti aby to fungovalo (když tedy budeme předpokládat, že v principu to možné je):
1. stačí prakticky jakékoliv množství vodíku a bude to lepší - potom ty motory jsou realita. Otázkou zůstává, proč se toho nikdo nechytil průmyslově, když je to taková sranda a taky že by mohl proces reagovat na jiné příměsi podobně. V zásadě, když to přeženu, by to znamenalo, že motory vyrábíme tak blbě, že prakticky jakákoliv změna je vylepší. Nebýt toho honďáckého motoru na vodík, třeba by o tom šlo uvažovat, kdyby nikdo nikdy nezkusil spalovat vodík ... takhle si myslím, že třeba zrovna oni by na něco zajímavého při vývoji přišli, když je ten efekt necitlivý na přesnost.
2. je potřeba vyladit poměry, aby k vylepšení došlo
- to už je přijatelnější, ale zase v rozporu s těmi konstrukcemi, co jsou k vidění. Vyvíječ není napojený na ŘJ, nereaguje na plyn, sklenice od okurek, hadička do sání ....
Takže já si myslím, že je to směs chtění, zbožných přání a jízdy na spotřebu.
Psychologicky je pravděpodobné, že vynálezce ve snaze vidět úsporu, pojede autem úsporně. A pak klasická neúcta k metodice měření u všeumělů.
Ale na rozdíl od nukleostopů a zvyšovačů účinnosti rezistorů, nemluvě o motoru s účinností 25, neumím dojít k jednoznačnému a podloženému závěru. Takže - bádejte, ale prosím, abyste byli při měření nejen poctiví, ale hlavně abyste to dělali pořádně. Nejde jen o to nepodvádět, jde o to věc umět a používat správnou metodiku. Jinak šulíte sami sebe.