Lůcy SG 5 "Silver Grizzly"
Napsal: úte říj 30, 2018 10:00 pm
Dnešním dnem byl náš posvátný subaristický svazek oficiálně potvrzen, po všech procedurách, revizích, kontrolách je můj nový parťák na značkách a čeká nás společná cesta cestou necestou.
Po Legu (které navždy zůstane mým drahouškem) přibyl do rodiny stříbrný Forester SG5 z roku 2006, BiFuel.
Začalo to před pár dny nenápadně, kdy jsem v servise zmínila inzerát s napohled hezkým stříbrným forejsem italského původu, který tak nějak zhruba odpovídal požadavkům. Tak jsme si s hlavním mechanikem domluvili výlet do Nového Města, že tohle by možná stálo za to a nějak je třeba začít. Dostala jsem ponaučení, ať se na nic netěším, s ničím nepočítám a vůbec, beru to jen jako výlet, protože trefa na první dobrou je zcela nepravděpodobná a nic, co by nebylo téměř dokonalé si domů přivézt nesmím. Rozkaz zněl jasně a bez velkého úsilí jsem ho plnila... ráno v den odjezdu jsem se těšila na to, že auto bude napůl vrak, mechanik dá palec dolů, odjedeme domů a já si budu moct nechat milované Lego. Tentokrát to teda vůbec nebylo tak, že bych jela kupovat auto s tím, že jsem zamilovaná do fotky dříve, než jsem ho viděla naživo.
Po nějakých peripetiích a komplikacích jsme nakonec dojeli do bazaru a začala hloubková kontrola všeho co se dalo bez rozborky ... na pohled auto vypadalo hůř, než na fotkách (to je normální), z provozu sem tam nějaký šrám... žádný charismatický kus, byla jsem v klidu a pozorovala Járu, jak hledá závady a nedokonalosti. Následovala testovací jízda a diagnostika a další kontrola... No a výsledkem bylo, že až na pár věcí, které nejsou katastrofa a je normální je v tomhle věku u tohohle auta řešit, je to to nejhezší SG jaké mu zatím prošlo rukama, bývalý majitel se o něj dobře staral, absolutně bez koroze, nikdo na něm nic neodborně nebastlil a za tu cenu lepší nenajdu.
A tak jsem nasedla do svého nového auta s pocitem "a budu opravdu umět řídit tohle auto s fofrklackem???" a jeli jsme domů, cestou proběhla instruktáž jak do toho, oó hrůzo, vlastně nabrat plyn. No a bylo to jako kdybych nikdy nejezdila v ničem jiném, naprostá pohoda. A jako bonus byl krásný podzimní podvečer, Sygic mi vybral hezkou klikatou cestu přes Vysočinu, a protože by to jinak nebyl Sygic, tak potmě i nějaké bloudění s lehkou terénní cestou do nikam a zpět a motání a chaos, než jsme se dostali na dálnici, což už teda byla nuda a přišlo poznání, že "Highway King" ze mně tentokrát nebude, autu se vůbec nechtělo a tak jsme potupně jeli v pomalém pruhu. No ale postupně se auto tak nějak rozhýbalo a ožilo, asi jak dlouho stálo a zatuhlo.
A o víkendu už jsme si užívali mé oblíbené cesty, v pondělí šlo hned ráno do servisu, dneska odpoledne jsem ho dostala s papíry, značkami, revizí LPG a vyměněným olejem. Preventivně uděláme rozvody, vybereme nějaké prima zimní gumy, k LPG přijde doplnit přímaz a jinak tam není nic akutního k řešení. Časem přijdou na řadu samoniveláky a až se rozpadne, tak výfuk. A nálepky !!!
Akorát mi dneska došlo, jak moc menší je to ve srovnání s Legáčem... holt ty kytky z chalupy na zimu musíme převézt na víckrát.
A je to tak tiché auto, že má smysl si tam pustit hudbu ... to mě nenapadlo, že v Subaru budu někdy poslouchat něco jiného, než motor.
Takže takové první rychlé dojmy, super auto, obratné, šikovné, příjemné, eko bio ... doufám, že časem nebudu litovat, že jsem nezůstala u Lega (toho ještě obrečím, až půjde z domu).
Fotky dodám někdy, až se zadaří (třeba nalepit nálepky se spratkem)... stejně by teď na nich bylo jen normální nenápadné stříbrné auto, jakých jste viděli desítky.
Po Legu (které navždy zůstane mým drahouškem) přibyl do rodiny stříbrný Forester SG5 z roku 2006, BiFuel.
Začalo to před pár dny nenápadně, kdy jsem v servise zmínila inzerát s napohled hezkým stříbrným forejsem italského původu, který tak nějak zhruba odpovídal požadavkům. Tak jsme si s hlavním mechanikem domluvili výlet do Nového Města, že tohle by možná stálo za to a nějak je třeba začít. Dostala jsem ponaučení, ať se na nic netěším, s ničím nepočítám a vůbec, beru to jen jako výlet, protože trefa na první dobrou je zcela nepravděpodobná a nic, co by nebylo téměř dokonalé si domů přivézt nesmím. Rozkaz zněl jasně a bez velkého úsilí jsem ho plnila... ráno v den odjezdu jsem se těšila na to, že auto bude napůl vrak, mechanik dá palec dolů, odjedeme domů a já si budu moct nechat milované Lego. Tentokrát to teda vůbec nebylo tak, že bych jela kupovat auto s tím, že jsem zamilovaná do fotky dříve, než jsem ho viděla naživo.
Po nějakých peripetiích a komplikacích jsme nakonec dojeli do bazaru a začala hloubková kontrola všeho co se dalo bez rozborky ... na pohled auto vypadalo hůř, než na fotkách (to je normální), z provozu sem tam nějaký šrám... žádný charismatický kus, byla jsem v klidu a pozorovala Járu, jak hledá závady a nedokonalosti. Následovala testovací jízda a diagnostika a další kontrola... No a výsledkem bylo, že až na pár věcí, které nejsou katastrofa a je normální je v tomhle věku u tohohle auta řešit, je to to nejhezší SG jaké mu zatím prošlo rukama, bývalý majitel se o něj dobře staral, absolutně bez koroze, nikdo na něm nic neodborně nebastlil a za tu cenu lepší nenajdu.
A tak jsem nasedla do svého nového auta s pocitem "a budu opravdu umět řídit tohle auto s fofrklackem???" a jeli jsme domů, cestou proběhla instruktáž jak do toho, oó hrůzo, vlastně nabrat plyn. No a bylo to jako kdybych nikdy nejezdila v ničem jiném, naprostá pohoda. A jako bonus byl krásný podzimní podvečer, Sygic mi vybral hezkou klikatou cestu přes Vysočinu, a protože by to jinak nebyl Sygic, tak potmě i nějaké bloudění s lehkou terénní cestou do nikam a zpět a motání a chaos, než jsme se dostali na dálnici, což už teda byla nuda a přišlo poznání, že "Highway King" ze mně tentokrát nebude, autu se vůbec nechtělo a tak jsme potupně jeli v pomalém pruhu. No ale postupně se auto tak nějak rozhýbalo a ožilo, asi jak dlouho stálo a zatuhlo.
A o víkendu už jsme si užívali mé oblíbené cesty, v pondělí šlo hned ráno do servisu, dneska odpoledne jsem ho dostala s papíry, značkami, revizí LPG a vyměněným olejem. Preventivně uděláme rozvody, vybereme nějaké prima zimní gumy, k LPG přijde doplnit přímaz a jinak tam není nic akutního k řešení. Časem přijdou na řadu samoniveláky a až se rozpadne, tak výfuk. A nálepky !!!
Akorát mi dneska došlo, jak moc menší je to ve srovnání s Legáčem... holt ty kytky z chalupy na zimu musíme převézt na víckrát.
A je to tak tiché auto, že má smysl si tam pustit hudbu ... to mě nenapadlo, že v Subaru budu někdy poslouchat něco jiného, než motor.
Takže takové první rychlé dojmy, super auto, obratné, šikovné, příjemné, eko bio ... doufám, že časem nebudu litovat, že jsem nezůstala u Lega (toho ještě obrečím, až půjde z domu).
Fotky dodám někdy, až se zadaří (třeba nalepit nálepky se spratkem)... stejně by teď na nich bylo jen normální nenápadné stříbrné auto, jakých jste viděli desítky.
. Na SH jsem si dlouho zvykal a nakonec se mi líbí moc, teď si zvykám na "obludu" SJ, ale taky se mi líbí. Co už, diagnóza ![[SUBARU]](./images/smilies/smilies-18947.png "subaru"){kind=small}
) ![[IRONIE]](./images/smilies/w710.gif "ironie"){kind=small}
Snad z něj půjdou vzít aspoň alu disky (ne ty Richiho typické modré, mám tam teď origo subaru stříbrné) a dát na ně zimní gumy s vyšším profilem.
SGdalší kousek do naší početné podsekce.Ať dělá jen radost.