Ty jó, od února ticho... Ne, že bych si uložil bobříka mlčení, ale nějak nebylo co psát. Život běží tak nějak svým tempem a všechno už tady přece bylo
No, ale dnes cestou do Hradce jsem přeci jen důvod k napsání našel:
Pro ty, co jim tady končí displej: auto i já jsme OK.
---
Pokračování pro ty s větším displejem, kafem po ruce a trpělivostí.
Trvalo to sice 10 měsíců tempem 1000 km/měsíc, ale je to tady - pětimístný stav. K tomuto slavnému výročí tedy připojím pár poznatků:
Negativa
- Nějak se nemůžu dokopat k tomu, abych nechal odhlučnit interiér. Ne, že by Šedivák byl jako takový hlučný, ale naopak je tak tichý, že mi vadí jak hlučné jsou gumy (hlavně zimní Nokiany SUV) a kamínky do podběhů. A taky muzika nezní nic moc, nevím jestli by Harman Kardon u Sport verze byl lepší (asi jo), ale zvuk si vyžaduje mírnou investici. Vytipoval jsem si (jako i někteří jiní zde) brněnskou firmu Ahifi, která vypadá, že mají zkušenosti i s Forestery, jen ta doprava do Brna mě trochu děsí. Ale ono to nějak přežiju, jen nevím co tam budu celý den dělat. Asi pojedu na prýgl
- Nějak se nemůžu dokopat k tomu, abych nechal vystříkat podvozek a dutiny, ale do zimy to bude. Sám si to dělat nechci, to bych asi s ohledem na fyzickou kondici nedal. A hlavně to chci dělat až po tom vytlumení.
- Nějak se nemůžu dokopat k tomu, abych nechal nanést nanopovlak na kastli. Měkký lak si to žádá, zejména když zatím nemám garáž. Chtěl jsem si to udělat sám, uměl bych to, ale nemám kde, sousedova garáž se nakonec ukázala jako nepoužitelná (musel by uklidit apod. neřešitelnosti). Mělo by to být až úplně poslední ze všech těch jmenovaných úprav.
- A taky nevím, jestli vůbec chci do Šediváka tolik investovat. I když ho stejně prodávat nechci, abych se musel zabývat myšlenkou na to, zda se to vrátí (jasně, že nevrátí), on mě totiž i tak přežije
Nezbývá, než se k tomu postavit jako chlap a k tomu všemu se nějak dokopat. Aspoň budu mít ve svém pravidelném čtvrtletním příspěvku v zimě o čem psát, buď v pozitivech nebo negativech, to se ještě uvidí
A pak už jen samá
Pozitiva
- Auto mě pořád baví a pořád se těším na každu cestu. Často je cesta tou lepší částí, zejména když je cílem nákup nebo doktor.
- 1x za měsíc kontroluju olej v motoru - pořád je ho tam stejně.
- 1x za měsíc kontroluju nafouknutí gum - ty letní drží na 100 %, u zimních jedna mírně rychlostí 0.1 atm za měsíc ucházela, ale to jsem jen dofouk a hotovo.
- Drnčení palubky na příšerných jaroměřských kostkách pokračuje, ale buď je to míň, nebo si zvykám. Neřeším to. Zato ale řeším, jak se po nich všichni vlečou. No, vím proč, coural jsem se po nich s jinými značkami taky, ale s Šedivákem nemusím. Vyhladí to, neposkakuje, neklepe se, nerozhoupe se podélně na žádným hupu, paráda.
- Zatáčky se dají jezdit o dost rychleji, aniž by člověk měl pocit, že je kaskadér. Ovšem problém je s věcmi v kufru, co s nimi odstředivá síla hází a dělají kravál, o možnosti poškození nemluvě. Budu muset buď koupit síťový program, nebo vymyslet nějaký vestavný systém přepážek nebo co. Nejlepší je jezdit úplně prázdný, ale to se jaksi vždy nepodaří.
- Naučil jsem se přidávat plyn v sub-milimetrových kvantech, takže už se umím rozjet i tak, jako kdybych měl 40 koní, a ne 240. Ne, že by to bylo vždy nutné, ale občas to je vhodné. V začátcích jsem z křižovatek s Šedivákem nechtěně startoval jak derviš a pak zase hnedle brzdil a pak jsem pozoroval pobavené výrazy těch, co mě na červené dojeli a objevili za volantem Šediváka - šediváka. Teď už se umím rozjet tak, že nebudím pozornost
- Spotřebu sice sleduju (7.6 dle počítače, 8.3 dle tankování, sledovaného v My Cars), ale jízdu tomu nepřizpůsobuju. Stačí, že jsem se naučil nespěchat a spíš se kochám, na to je Šedivák jak dělaný. A taky provoz často nedovolí jet, jak by se chtělo. Ale když to jde, tak jedu a protahuju pavučiny, to je pak svátek. Beru Vervu 100, bez ní mi přijde motor drobet línější (možná placebo efekt, ale neodolatelný).
A už stačí, další status info zase za 3 měsíce