Island 2019

[VDC]

Rozhodně ano. Když jezdí po sněhu, tak snižujou tlak až na nějakých 0,8 baru.

[Tiger]

F roads a offroad
F roads jsou horský cesty, ale mimo ně se nesmí, protože veškerá jízda off-road je na Islandu PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNA a čeká za ní hodně mastná pokuta a nenávist všech Islanďanů.
Za offroud se považuje jakýkoliv vyjetí z cesty a to i při míjení se. Když se na F road míjí dvě auta, tak každý může vyjet pravou stranou z cesty, ale ne že jedno vyjede úplně aby druhý projelo, nebo vyjetí při otáčení i to už je offroud a Rangeři jsou všude.

To, že si půjčíte off-roadovou káru ještě neznamená, že s ní smíte jet off-road. NESMÍTE.
Auto z půjčovny není pojištěné na brodění řek.
V případě zavolání si pomoci toho oranžovýho Land Cruisera na fotkách může člověk při pohledu na fakturu omdlít . To taky není pojištěný.

Ty Fka který jsme jeli my byly po lávě (která je ostrá), štěrkový, nebo utažená šotolina. Za sucha easy, ale déšť, sníh, mlha to vše můžou celkem rychle změnit.
Některý F roads, nebo jejich úseky jsou označený Torleidi a to už není ani na normální 4WD, ale na nazvedaný speciály, hlavně kvůli brodům.
Ty brody se dost mění a na těch těžších jsou značky jak se má přejíždět (rovně, šikmo, proti proudu atd.)
Jednak je ovlivňuje déšť, který může být i hodně kilometrů od brodu a hlavně tající sníh. Takže to co projedeš ráno už odpoledne projet jít nemusí.
Každej brod by se měl prozkoumat než do něj vjedeš a třeba ho i bosky projít. Správně by si měl počkat na další auto a pak teprve jet. Některý úseky maj i 30 brodů a může se stát, že prvních patnáct projedeš a na 16tým skončíš.
Je třeba každý den sledovat možnost průjezdu jednotlivých F roads a aktuálního počasí na nich.
http://www.road.is/travel-info/road-con ... tions-map/

My jsme žádný ultra těžký F roads nejeli, hodně jich ještě bylo zavřenejch.

Druhý den jsme jeli do Duhových hor do Landmannalaugaru po F208, dál byla jěště zavřená, mimo jiné taky těžší. Tato první část je opravdu easy. Před kempem jsou dva brody za sebou, takže buď můžeš jako spousta lidí zaparkovat před prvním a všechny věci si přenést po lávkách a asi půl kiláku s nimi dojít do kempu, nebo ty dva brody dát.
Před prvním brodem bylo zaparkováno asi 20 aut. Oba brody jsem si prošel, stopu si našel, ale furt jsem si nebyl úplně jistej hlavně kvůli gumám. Všechny 4WD z půjčoven maj v podstatě letní silniční vzorek i když je na gumě M+S a jako na potvoru zrovna nikdo nejel. Takže jsem si došel do kempu prohlídnout auta co tam stojej, jestli tam stojí i nějaký SUV a jaký maj gumy. Pár Dustrů a Vitar tam bylo na stejnech gumách jako já, takže bylo jasno. Cestou zpátky zrovna projížděli dva Land Cruisery a úplně málo vody tam nebylo Dali jsme to. Druhý den se mi nechtělo zpátky stejnou cestou jako jezdila většina, ale je tam možnost jet po F225 na které jsou tři brody. Jet těch 50 kiláků sám? Šel jsem se teda ráno zeptat Rangerky v kempu, jak ty brody vypadaj pro SUV. Zeptala se mě jaký mám akdyž jsem řekl, že Dustra, tak odpověděla, žo to s Drákulou dám. Takže další krásná cesta.

Na východě jsem chtěl zkusit F905 pod Aksju, ale odbočka z F901 byla ještě zavřená a otevřela se až dva dny po našem průjezdu.

Jinak je to jak píše Tomáš.
A pokud jste si všimli, tak ty dofukovací šlahounky do civilizace sundavaj.

[MrRichie]

Docela si mí líbí ten jejich přístup, že žáden OFF-ROAD, taky proč, když sakra i cesta označená na mapě a hlavně, kde se mapuje sjízdnost je prakticky dost adrenalinový zážitek a dostaneš se po ní na hodně zajímavá místa. Docela ti to tady sleduji a moc se mi to líbí, dříve jsem ti tady nechtěl psát, ať ti tady zbytečně nespamuji vlákno, ale už mi to prostě nedalo.

Taky by mě zajímalo, co by ti řekla rangerka, kdyby jsi měl Forestra. Jezdí tam nějaké? Ty brody musí být taky docela sranda. Mi se to sice už nelíbí (aspoň ve vlastním autě už bych si to rozmyslel), ale ta nezbytnost přes to jezdit je taky zajímavá.

Užijte si to jen jak to jde a postuj fotky. Bavím se.

[VDC]

Oni musí jakékoliv vyjetí mimo cestu potírat, jinak by jim to lidi zničili. Chápu to. Adrenalinu se tam dá určitě užít dost i tak. Těším se na další Tigrovo reporty.

[sima]

Tohle se mě líbí, jsem moc rád za tyhle cesto vlákna, čekám na další postřehy
Včil jsem náhodně narazil na totok, byla o tom zmínka od Tigera. Ultra kokot.
http://www.autoforum.cz/zajimavosti/rus ... ly-island/

[Tiger]

Tak konečně pokačování.
Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale učil jsem se s novým OS, hledal nové pro mě použitelné programy a musel jsem promazat přes 2 tisíce fotek.
Takže fotky jsou zde https://www.zonerama.com/Link/Album/5484365

Island trip 2019
Den 1. ujeto 309 km
V jednu ráno jsme byli odbavený, vyzvedli jsem auto ve 400m vzdálené půjčovně a výlet začal. Plán prvního dne bylo objet poloostrov Reykjanes a pak zakempit někde kolem Zlatého okruhu.
Byť sluníčko zapadá, bylo stále světlo. Nejdřív jsme vyrazili k majáku Gardur. Ukrutně tam foukalo a byla hrozná zima, tak jsme se moc nezdrželi a pokračovali dál. Další zastávka byl Bru Milli Heimsalfa, což je most mezi dvěma kontinenty, spojuje americkou a evropskou tektonickou desku. Tady jsme se v autě trochu prospali a kolem šestý jsme pokračovali dál. Zatímco holky spali, já si udělal dvě kešky.
Přejeli jsme do geotermalni oblasti Gunnuhver, kde jsme okoukli geotermální elektrárnu a okolní vrty, maják Reykjanes a útesy.
Další, důležitý cíl bylo rybářské městečko Grindavik, kde jsme chtěli v Cafe Bryggjan ochutnat vyhlášenou Loobster soup (humrovou polévku). Sice už měli v 8 otevřeno, ale polévka ještě nebyla, že až v 10. Tak jsme si prošli přístav, dojeli k majáku Hopsnesviti a zkoukli cestou na břehu několik vraků lodí. Před desátou už polévka byla hotová a byla naprosto luxusní. Cena sice 2400 ISK (17 euro) za misku, ale mužeš si přidat a chleba taky co sníš. Jediná Martina si dala lambovou polivku za 1800 ISK.
Cestou odtud jsme trochu zakufrovali, tudíž jsme se kolem Modré Laguny vrátili k letišti. Tak trochu jsem nedával pozor.
Když jsme se vrátili a dostali na správnou cestu po pobřeží, tak jsem si cestou do geotermální oblasti Seltún - Krysuvik, kde jsou bahenní sopky všiml zkratky, která byla značená jako F428, tak jsme jí hned společně s Drákulou vyzkoušeli. A prvních 30 km šotoliny bylo za náma. Po asfaltu jsme se touto oblastí vrátili na pobřeží a pokračovali jsme dál na Ring road 1 do do Selfossu, kde jmse potřebovali natankovat, sehnat plyn na vaření a nakoupit zásoby na první tři dny, páč před námi byl víkend a další nejbližší supermarket dva dny cesty. Protože jsme měli dost času, tak jsme si jěště zajeli do cestou do Thingvelliru, kde jsou také od sebe se vzdalující dvě pevninské desky, byl tady první parlament na světě Althing již roku 930, kaňon Silfra a vodopád Oxararfoss na kterej jsme se ale už vykašlali. Začali jsme hledat kemp a nedaleké se nám nelíbili, tak jsme našli asi 50 km v Laugarvatn (cena 1800 ISK/osoba včetně sprchy). Většinu kempů jsem měl v navigaci a další jsme hledali na Googlu cestou.

Den 2 ujeto 195 km
Z Laugarvatnu jsme vyrazili na další profláklé atrakce Zlatého okruhu. Gejziry Geysir a Strokkur. Geysir je už několik let unavenej a neprská, ale Strokkuru to jde jednou za několik minut a každej několikátej výstřik je docela vysokej. Další turisticky profláklá atrakce je vodopád Gullfoss, ale i tato návštěva stojí za to.
Po kochačce jsme konečně vyrazili do hor. Vzal jsem další šotolinovou zkratku se zastávkou u kaňonu Brúarhlod a vodopádu Hjálparfoss. Konečně jsme najeli na začátek cesty F26, která už vede měsíční krajinou. Protože bylo ještě před hlavní sezonou, tak většina Fkových cest byla zavřená a otvírali se postupně, takže jsme každý den sledovali na webu sjízdnost a otevření horských dalších F cest, které jsme měli v plánu. Ty těžší a hardcorové byly zavřené, ale stejně bych do nich jen v jednom autě nešel. U Hrauneyjar Highland Center byla pro mnoho dalších kilometrů poslední šance natankovat, tak jsem si vyzkoušel tankování z automatu. Dostáváme se na F208 a hned na začátku u vodopádu Sigoldufoss několik pickupů, jeden má na korbě TOIku, a hle snášejí plastové židličky před vodopád, kde se už motá pár lidí, kytarista, farář a ženich. Na to jsme si museli počkat. Jeden maník nám říká prosím nefoťte, ale to nešlo a stejně jsme věděli prd kdo se to tam žení, tak jsme si počkali na nevěstu, zkoukli začátek obřadu a jeli jsme dál do Duhových hor Landmannalauguar, kde byl i náš dnešní kemp. Kemp má jednu zvláštnost a to, že se k němu buď musí dojít s věcma asi 500m pěšky, nebo člověk musí dát dva brody za sebou. Před brodama bylo parkovišťátko s docela dost autama, tak jsem trochu znejistěl. Něco ve vodě mám naježděno a tak jsem si šel brody prohlédnou. Nevypadali úplně zle i stopu jsem si vyhlídl, ale furt nejelo žádný auto abych to viděl v reálu. Problém byl v tom, že náš Duster měl obutý nějaký čínský M+S letní vzorek gumy. Tak jsem se prošel až do kempu podívat se na auta který tam už stojej a co maj obuto. Kromě několika velkejch offů tam bylo i pár Dustrů a Vitar obutých stejně. Tak hurá. Cestou zpátky akorát projížděla velká Toyota a ten první brod zas tak mělkej nebyl . No projeli jsme v pohodě. Kemp byl poloprázdný, stany se stavěj na kamení a ukrutně fouká, takže se hned poznala kvalita našich stanů, když náš byl OK ale holek stan měl velký problémi s větrem i když byl obloženej kamenama aby nepodfoukl a dovnitř si jich pár taky daly . Kemp stál 2000 ISK/osoba, ale v ceně jsou i sprchy a hlavně koupačka na soutoku horkého a studeného potoka. Taky jsme se tam hned vyvalili i s pivama. Na jídlo a vaření tu byl velký party stan, kde alespoň nefoukalo.

[VDC]

Bomba !!

[ladis77]

nejlepší je ta hnědá obytná toyota, resp všechny super káry, a pak ta přiroda

[Tiger]

nejlepší je ta hnědá obytná toyota, resp všechny super káry, a pak ta přiroda

Láďo úplně nejlepší na celym Islandu je to, že všechny přírodní atrakce a asi tak 90% parkovišť u nich jsou gratis. Což by všude jinde pro nás znamenalo minimálně 50 -150 euro denně v hajzlu.
A další super věc je, že všude se dá platit kartou. Hajzl, stánek občerstvení i na sousedskym trhu, kterej byl v jednom městě u příležitosti nějakýho svátku v tělocvičně a místní tam prodávali vlastní výrobky.
Nevyměnili jsme si ani euro za celou cestu. Jediný, kde byli potřeba 100 ISK mince, byly sprchový automaty v některejch kempech, ale bez toho se dá žít, teplá voda tekla všude a v příštim kempu byly sprchy v ceně, nebo termály.

[Tiger]

Den 3. ujeto 216 km
Ráno do kempu dorazilo pár pickupů s kolama a jedna třínáprava. Když jsem je tak pozoroval při vybalování, tak kromě kol měli fusaky na lyže. No a když jsme odjížděli koukám, že na kopci za náma už frajeři jížděj. Další pokračování F208 je stále zavřené. Stejně bych tam sám nejel, páč je tam asi 20 brodů z nichž některý jsou hardcore a co bych si tam počal s našim obutím a v jednoum autě? Abychom nejeli zpátky stejnou cestou byla kousek odbočka na F225, kde měli být tři brody. Díky malému provozu sem si opět nebyl jistý a tak jsem se v kempu ptal rangerky, jestli je sjízdná pro malé SUV. Zeptala se co mám a když slyšela, že ustra, tak prej v pohodě. Takže další pro nás nová Fcesta. Dojeli jsme na silnici 26, což je asfaltový začátek F26 a se zastávkou u vyschlých vodopádů Djofafoss a zastávkou v Leirubaki v Hekla centru s krásným výhledem na stejnojmený vulkán jsme pokračovali zpátky k pobřeží na Ring road 1. Byla neděle a tak jsme si pro jistotu po ní zajeli pár km zpět opět do Selfossu dotankovat. Jednak tam byla pumpa na jistotu a navíc naše značka Olís. Na klíčích od auta jsme měli čip, který nám na této značce dával slevu asi CZ 60 haléřů z litru a navíc kafe gratis a to tak, že většině těchto pumách jsme to kafe dostali všichni čtyři. Chtěli jsme taky ještě nakoupit v turisty oblíbeném supermárketu Bonus, ale zrovna byly tuším, že svatodušní svátky a tak bylo Closed.
Ze Slfossu jsme vyrazili po okružní RR1 proti směru hodinových ručiček, pro následující dva dny jediná možnost cesty. Udělali jsme si jen malou odbočku k vodopádu Gluggafoss a od něj šotolinovou zkratkou zpátky na RR1. Den jsme zakončili v kempu Hamragardar u vodopádů Gljufrabui a Seljalandsfoss. Kemp byl celkem pěknej 1500 ISK/osoba, ale jen malá kuchyňka a sprchy na mince. Serem na hygienu, ráno si to vynahradíme. Po postavení stanů jsme si šli prohlédnout oba vodopády, první je v jeskyni, takže se člověk vrátí celkem mokrej. Druhej je super, dá se podejít, ale opět turisticky provařenej a tak i v těch 19 hodin tady bylo několik autobusů, hlavně korejskejch turistů, který furt překážej, potřebujou se všude fotit a dělat selfíčka na naprosto nebezpečnejch místech

Den 4 ujeto 242 km
Ráno vyrážíme dál. Cestou si všímám něčeho neobvyklýho a tak rychle sjíždim na souběžnou šotolinu a vracím se. Je tu asi 100m dlouhý plot ověšenej podprdama Je to obdoba kontroverzní atrakce vzniklé na Novém Zélandu Bra Fence. Hned vedle je jěště malá jeskyňka s všudypřítomnou cedulí “Neserte nám tady” Je to celkem pochopitelný, protože v zemi, kde žije 350 tisíc obyvatel a ročně přijede 2,5 milionu turistů, tak by měli celo zemi posranou a pokrytou papírem.
Další zastávka je asi 20km od hlavní. Necháváme auto na parkovišti a jdeme asi půl hodiny pěšky do hor, kde je utajený termální bazének. Jsou tu asi tři lidi, tak si to tu užíváme, voda má asi 37°C. Po koupeli se zastavujeme u Eyjafjallajökull centra s výhledem na stejnojmenou sopku, která v roce 2010 zkomplikovala leteckou dopravu nad Evropou na několik týdnů. Odtud pokračujeme k další provařený atrakci, kterou jsem ale nutně potřeboval vidět a to je vrak Dakoty DC3 na pláži. Letadlo tu kvůli nedostatku paliva nouzově přistálo v roce 1973 (nikomu se nic nestalo) a je z něj turistická atrakce. Auto musíme nechat na parkovišti a dál asi tři kiláky musíme pěšky, nebo busem. Říkám tři kiláky, to je jak prd jdeme pěšky jako ostatní. Ty tři kiláky byly nekonečný a celou cestu nebylo nic, jen kamení a ani žádnej výhled. Tak jsme si vrak oblezli, udělali fotky a Martina prohlásila, že zpátky už pěšky nejde, že jede busem ať to stojí co to stojí. Bus jezdí každejch půl hodiny a cesta zpátky stála 1500 ISK/osoba ( asi 300 Kč za tři kiláky) Sranda byla, jak skoro každej, kdo došel pěšky se zastavoval u autobusu a ptal se jestli může jet jen jednu cestu a jestli se dá platit kartou . Další odbočka z RR1 byla k majáku a výhledu na skalní bránu Dyrholaey. Bohužel díky pitomejm turistům tu už je zákaz chodit k moři. Jsou tady nevypočítatelné plíživé vlny a spousta turistů si to tu v honbě za pěkným selfie v lepšim případě odnesla jen promočením. Info v odkazu https://realcamplife.com/cs/island-bezpecnost/ Zastavujeme ve Víku na nákup a dál po jihovýchodním pobřeží do NP Svinafell. Cestou děláme ještě odbočku ke kaňonu Fjadrárgljúfur (natáčela se tady Hra o trůny a díky tomu je tu omezovaný pohyb turistů. Naštěstí v době naší návštěvy se sem smí. Projíždíme zajímavou a neustále se zvláštně měnící měsíční krajinou. Míjíme spousty krásných vodopádů, ale nezastavujeme, páč bysme nikam nedojeli. U ledovce Skafatell jsme chtěli vzít kemp, ale zdál se nám hnusny a hlavně velký a spousta lidí a tak Michalka nachází na Googlu jen asi 6 km vzdálený malý, který by naprosto Super 1700ISK/osoba sprcha, Wi-Fi, velká společenská místnost a kuchyně. Co víc si přát. Ráno se vrátíme těch 6km k prvnímu kempu, kde je také turistické centrum a vyrazíme se podívat na vodopád.

[Tapan]

Pecka...report i fotky!

[Karel555]

A pokud nechcete utrácet za převoz auta a za drahý benzín, ale přesto chcete Island objet, doporučuji vlastní pohon.