Rozhodnutí o výletě padlo na poslední chvíli a zavedlo nás do Polska, do oblasti borovicových lesů, písku, bílých skalisek a orlích hnízd. Orlími hnízdy jsou v tomto případě středověké hrady a obranné tvrze na vápencových skalách v pásu nazývaném Jura Krakowsko – Czestochowska. Spojuje je Stezka Orlích Hnízd, polsky Szlak Orlich Gniazd. Pěší stezka mezi Czestochowou a Krakowem má 163 km a existuje i cyklistická varianta. V off-průvodci „Przewodnik 4x4 po Polsce“ je jedna z uvedených tras nazvána právě Jura Krakowsko Czestochowska s podtitulem „Hrady a hodně písku“. Vede z městečka Ogrodzieniec (Podzamcze) do Olsztyna, je 61 km dlouhá a počítá s návštěvou některých zajímavých míst a hradů na Orlí stezce. O průvodci jsme už diskutovali v tématu "Výlety mimo asfalt", trasy byly sestaveny a projety Škodou Yeti. Já se s kamarádem vydal na výlet moji Toykou a měl jsem z googlu vybrány i jiné cíle, takže jsme průvodce 4x4 ignorovali a jezdili si podle svého. V merku jsem měl nějaké pískovny a kamenolomy, pak poušť a teprve třetí den na zpáteční cestě i skály a hradní ruiny. Jezdil jsem podle turistické mapy JURA KRAKOVSKO-CZESTOCHOWSKA v měřítku 1:50 000, vydání 2013, ve které jsem měl zájmové body zaznačeny už z domu. Mapa je dobrá, až na jednu nebo dvě výjimky vždy odpovídala skutečnosti. Garmina jsem používal jen málo, spíš na delší přejezdy.
Hlavním účelem výletu bylo poježdění v písku. A musím potvrdit, že podtitul off-průvodce nelže. Skutečně moc a moc písku. S Forestrem jsem si v písku už něco užil, ale za celá ta léta zdaleka ne tolik rozmanitých terénů a situací, jako teď za 3 dny s Toykou. S ní jsem jel do písku poprvé a potřeboval si ověřit, jak se chová, co zvládne a jak s ní zacházet. Nejen že nezklamala, ale obstála na 1*. Technika jízdy v písku má spoustu úplně odlišných zásad než jízda po šotolině nebo jakémkoliv jiném pevném povrchu. Něco jsem znal, něco ještě narychlo před odjezdem teoreticky naštudoval, ale stejně není nad praktickou vlastní zkušenost. A k tomu jsou v navštívené oblasti úplně ideální podmínky. Jeli jsme jen jedno auto, takže výbava pro případ uvíznutí v písku byla bohatá, jen originál sandplechy nevlastním, tak jsem vezl kousky fošen a pásy Jekoru, což je taková tuhá podlahová kobercovina (starší ročníky pamatují- vyráběl se za minulého režimu). Nic z vyprošťovací výbavy jsem nepoužil, ani třeba jen lopatu. Toyka si vždy vystačila sama.
Sobota - Offroad Biskupice
Plán: Ostrava > offroadový areál Biskupice. Nájezd na dálnici ve Svinově, hrbolatý úsek kolem Ostravy s omezením na 60 km/hod, za polskou hranicí kvalitní povrch, zčásti 3 proudy v jednom směru, po cca 100 km dálnice ještě asi 50 km po okreskách. První zastávka u jezera Poraj. Měl jsem tam vyhlídnuta nějaká místa k táboření. Ne pro tentokrát, ale pro případný příští výlet. Ověřeno – dá se, jen v létě bude u vody asi husto. Od Poraje do města Žarki – dle průvodců se na okraji města v části „Stodoly“ pořádají každou středu a sobotu obří trhy. Normální tržiště by mě nezajímalo, ale měl tam být i dobytčí trh a na ten jsem byl zvědavý. Trh tam je skutečně ohromný, my neměli času zrovna nazbyt, takže jsme jej bez zastávky jen v rychlosti proletěli, ale nenarazili nikde ani na živou slepici, natož na prodej dobytka nebo na koňské handlíře. Fakt je ten, že jsme ho zdaleka nestačili projít celý, takže kdo ví …?
Z Žarek už do Biskupic, do největšího offroadového areálu v Polsku (jak hlásá plakát). Stará pískovna o rozloze 34 ha, z toho 20 ha zalesněných, vše protkáno údajně 30 km tras. Ne všechno se dá projet autem, některé části jsou sjízdné jen pro quady a motorky. Otevřeno o sobotách a nedělích a svátcích. Od 10:00 do setmění! V týdnu po domluvě. Vstupné na celý den za pakatel: Koszt wjazdu na obiekt własnym pojazdem: 20 zł.
Podjeli jsme otevřenou závoru a byli uvnitř. Z personálu nikde nikdo. Po chvilce hledání jsem objevil dva chlapíky, které jsem tipnul na správce a začal se vyptávat na podmínky ježdění. Jenže debata se nesla v takovém tom „polském“ duchu: Kde si můžeme zajezdit s Toyotou Land Cruiser? Kde chcete. Všude? Všude. V celém areálu? V celém. A je to označené, v kterém směru můžeme jezdit? Není, v kterém chcete. Do kolika můžem zůstat? Do tmy. Kolik budeme platit? 20 zl. ….. strčil dvacku do kapsy a vyřízeno. Můžem jet. Očekával jsem nějaké řeči o bezpečnosti, zapsání SPZ a podpisu do protokolu že jezdím na vlastní nebezpečí, ale nic takového nevyžadovali.
Abych byl spravedlivý … starší ze správců zahulákal na svého syna, ať nás provede tou základní trasou. Objevil se malý 10-tiletý klučina, sedl na čtyřkolku a že máme jet za ním. Před hlubokým pískem jsme zastavili, abych si snížil tlak v pneu a pak vyrazili na trasu. Základní trasa není dlouhá ani obtížná. Přes centrální pískovnu vede stoupáním v hlubokém písku nahoru do lesa, tam houpavým písčitým okruhem mezi borovicemi a zpět. Klučina na quadu uháněl jak ďas, s Toykou jsem mu na houpačkách nestačil, tak musel občas zpomalit. Když jsme dojeli zpátky, zastavil u auta zakrytého modrou plachtou a že mám vystoupit. Musíte jezdit opatrně, nechcete přece, aby se vám stalo toto: poodhrnul plachtu, pod ní starý nazvedaný Jeep s pokrčenou střechou a zbytky skel v oknech. To je moje auto, půjčil jsem ho tátovi a ten se s ním převrátil. Nelhal. Jeho otec mi to později potvrdil. I věk syna. Jeepa skutečně koupil a dal synovi na řádění v areálu. Nedávno si ho od syna půjčil a při prudkém sjezdu v pískovně se zapích a hodil dvojitou budku. Napřed přes čenich a pak ještě jednu otočku bokem. Jeden pohled na Jeepa a dvouminutová historka k tomu, na mne zapůsobily víc než kdovíjaké bezpečnostní školení. Hned jsem získal větší respekt z hlubokého písku na svazích pískovny.
Kluk u toho Jeepa pod plachtou pak pokračoval: já umím jezdit se všemi auty, i s vaší Toyotou. Odpověděl jsem, že nedosáhne na pedály. Já si poradím, chcete vidět? Trochu jsem zariskoval a svolil. Vylezl do Toyky, zadkem napůl ve stoje se opíral o přední hranu sedáku, nastartoval, zařadil a vyjeli jsme. Napoprvé to trochu škublo, pak už ani jednou. Utrousil : aha, spojka zabírá hned dole. Projel celou základní trasu ….. pomalu, opatrně a bez chyby. Jen jednou v zatáčce s náklonem zastavil, vycouval a najel trochu jinak. Prý měl strach, že by se v náklonu střecha mohla opřít o strom. Moc šikovný klučík. Ten se ve světě neztratí.
No a my potom v areálu strávili ještě asi 4 hodiny. Zpočátku bylo prázdno, ale po obědě tak mezi 2 a 3 hodinou to začalo houstnout. Samé čtyřkolky a motorky, s teréňákem jsme tam byli jen my. Okolo ½ 4 jsme skončili, otec toho kluka nám kompresorem dofoukl kola, pochválil moje pneu Cooper STT - že to je ideální dezén i do písku, popovídali jsme si o autech a o životě, a pak už jsme vyrazili na další cestu. Míříme na poušť.
. Něco jsem o ježdění v písku v Polsku vyčetl taky, ale díky za to žes to vyzkoušel a takhle pěkně popsal :826:
