Když pak ženské odjížděly večer domů, tak málem netrefily. Dole v dědinách, jen o pár výškových metrů níže, tak hustá neproniknutelná mlha, že třicítka už byla šíleně nebezpečná rychlost. My se zatím kochali pozorováním hvězd. Oheň hřál z venku, zevnitř zase rum a hruškovice.
Před nedávnem jsem se dozvěděl, že vizovický Jelínek vyrábí hruškovici Williams v dalekém Chile. Jsou tam prý největší sady odrůdy hrušní Williamsova máslovka. Na výrobu údajně dohlížejí palírenští mistři z Vizovic. Z Chile se pálenka dováží k nám a lahvuje se ve Vizovicích. A protože jsem do loňska měl stejnou odrůdu na zahradě, ale nikdy jsem ji nepálil, chtěl jsem vědět, jak chutná. Můžu potvrdit, že odrůdová hruškovice "Jelínek Williams" je hodně jemná a celý večer se příjemně a bez následků popíjela. Ale má jen 42%, tak nevím, jestli to nebylo tím.
Večer i přes noc bylo 3°C pod nulou, nespali jsme sice ve stanech jako na skutečném KLONDYKE, ale pohodlně v autech, nikdo neumrznul, takže fajn akcička. Jen sněhu mohlo být víc.
určitě jo, my nebyli v shoppingu rok dobře, je to pro nás utrpení, ale někdy není holt zbytí, nicméně intervaly návštěvy úspěšně zkracujem. Jestli se tam dostanem raz za rok, tak to je tak akorát, mě to vyhovuje. Jen pomalu dochází zásoby, boty apod, vše do roztrhání, únosný textil. 
)
