Re: Austrálie jak ji v průvodcích nenajdete
Napsal: pát zář 18, 2015 7:56 am
Sbal se, zaplať a vypadni
Jiná než tvrdá slova popisující pracovní a vízovou politiku Austrálie se poměrně těžko hledají. Tyto dvě sféry jsou pro nás naplaveniny totiž spolu velmi těsně spojené. Když to celé hodně zjednoduším, v zásadě můžete pracovní vízum získat přes svoje schopnosti, které zrovna aktuálně nějaký stát Austrálie chce, nebo přes nějakou unikátní znalosti poptávanou konkrétní firmou co je ochotná vaše pracovní vízum zaštítit.
Pokud jdete první cestou a probojujete se až do fáze, že vízum dostanete, neznamená to nic víc, než že potenciálního zaměstnavatele nebudete zatěžovat svým vízem. Máte tedy určitou volnost a váš životopis nejde v HR do koše automaticky jen kvůli vízu. V závislosti na typu víza musíte například jen po danou dobu pracovat a žít v určitém státu.
Tím se zvolna dostávám k druhé cestě, tedy tzv. sponzorované vízům zaměstnavatelem, mezi naplaveninami velmi dobře známé jako 457. Tato cesta vypadá idylicky, neboť už máte zajištěnou práci. Nějaká firma o vás projeví zájem, zaštítí se na vás na imigračním a vy po pár měsících vyřizování dostanete kýžené pracovní vízum a odcestujete. Nicméně málokdy už se dodává, že s tímto vízem dostanete i docela slušná želízka. Váš život v Austrálii začne záviset na zaměstnavateli, neboť s ukončením vaší pracovní pozice do pár týdnů skončí i vízum.
Sponzoring víza je docela slušná hromada papírů a peněz na poplatcích, což většinu firem spolehlivě odrazuje. Tím tedy pokud nemáte opravdu výjimečné schopnosti nebo znalosti co daná firma aktuálně zrovna potřebuje, tak šance na váš postup do výběrového řízení moc velké nejsou. To vede k velmi silné vyjednávací pozici pro vašeho současného zaměstnavatele, neb vaše možnosti změnit práci jsou dost omezené. Důsledky si dokážete jistě představit.
Z pohledu státu do samozřejmě dává smysl. Pokud nějaké schopnosti nejsou chtěné, tedy nejste zaměstnatelný, tak proč zbytečně umožňovat setrvání na území. Méně idylické je to z té druhé strany, kdy máte určité plány a třeba i takový kontrakt na bydlení uzavíráte většinou minimálně na rok. Výpovědní lhůta je tu dvoutýdenní, takže to moc velkého manévrovacího prostoru nedává.
Velký třesk
Jak už jsem psal v dřívějším dílu, tady nikoho vaše světové zkušenosti moc nezajímají. V zásadě je jedno, zdali máte vystudovaný UK nebo UJAK, typický personalista ve vašem životopisu buď hledá australské školy, případně konkrétní schopnosti co zrovna potřebuje, pokud nemá dost kandidátů. S trochou ironie jsem zvažoval, zdali bych ve svém životopisu k usnadnění práce HR neměl jen svoji kariéru před přesunem sem nahradit souhrnem: „pracoval, studoval a žil v Evropě“. Nejspíš by to stačilo.
Když se vrátím k pracovním podmínkám jako takovým. Ač to z pohledu městské kancelářské krysy tak nevypadá, velká část pracovního práva je tu ovlivněna základem australské ekonomiky, těžařstvím. Zákony na bezpečnost práce jsou dovedeny až do absurdna, přičemž těžební firmy to dále rozšiřují vlastními nařízeními. Co tak vím z doslechu, najdete mezi nimi i takové perly, že pracovní rukavice si musíte z boxu brát pouze s nasazenými pracovními rukavicemi.
Standardní pracovní doba je 7.5 hodin denně a překvapivě se dodržuje. K tomu máte 4 týdny dovolené ročně, což s výjimkou školství je standardní co dostanete. Většina firem a zejména pracovních kolektivů se příliš pozitivně nestaví k flexibilnímu pracovnímu aranžmá. Práce z domu je tu celkem exotická. Mimo jiné i tím, že zdejší zákony tomu nejsou ani moc nakloněny, neboť zaměstnavatel má stále nad sebou Damoklův meč v podobě zákonů o bezpečnosti práce.
Zdraví není pro chudé
Člověk si až tady do plných důsledků uvědomí, jak je český zdravotní systém ke svým občanům štědrý. Pokud si nevymýšlíte nějaké specialitky, tak kvalitní doktory máte na dosah ruky zadarmo nebo s minimálními doplatky. Tady to tak veselé není ani pro trvalé rezidenty nebo občany. V zásadě než vykročíte k doktorovi nebo zavoláte sanitku, je vhodně zkonzultovat své zdravotní pojištění a porovnat s poplatky konkrétního specialisty.
Je tu kombinace státního a (dobrovolného) privátního pojištění, přičemž bez doplatku se to neobejde ani u návštěvy praktického lékaře. Státní pojištění přispívá vždy částkou na určitý zákrok, přičemž vy dorovnáváte rozdíl do částky požadované lékařem. V čistě státní nemocnici se státními doktory bude ten rozdíl nejmenší, ale řada operací je elektivní, tedy čekáte na seznamu, až na vás vyjde řada. A čekáte dlouho, neb se občané různorodě motivují k využívání privátního pojištění. Ostatně třeba služby zubaře, očaře, ortopeda a mnoho dalších profesí najdete jen v rámci privátní pojistky.
Ani to privátní pojištění není výhrou. Pojistné produkty jsou složité, že v zásadě stejně nevíte co, a v jaké míře, budete doplácet. Neomezené krytí v řeči pojišťovny může znamenat neomezený počet návštěv s omezenou výši doplatku za návštěvu, stejně jako opravdu neomezené krytí. To jak opravdu funguje váš pojistný produkt stejně zjistíte až ve chvíli, kdy ho využijete.
Příkladem může být zubař. Mám jednu z vyšších pojistek a zrovna služby zubaře mají neomezené krytí. Mno, takže za pravidelnou prohlídku, sundání kamene a rentgen si zubař naúčtoval nějakých 500 dolarů a já doplácel zhruba půlku. Následnou plombu jsem doplácel 140 dolarů.
Přesto všechno asi největším překvapením bylo, že si platíte i výjezd sanitky. Pokud za vámi vyjede v plné polní i s doktorem, připravte si klidně i $3000 plus sazbu za ujeté kilometry. V každém státě je to trochu jinak, ale obecný princip zůstává stejný. Buď to kryje členství v nějakém placeném klubu, vaše privátní pojistka nebo to musíte zaplatit. V takovém případě pak to, že za vámi přispěchají doktoři v Subaru Foresteru a do nemocnice vás odveze Mercedes ten zážitek moc nevylepší.
Pokud člověk však zapomene na tu finanční stránku věci, medicína jako služba tu funguje skvěle. Zdravotní personál je neuvěřitelně ochotný a trpělivý. Nezažil jsem tu mnoha hodinová čekání v čekárně, arogantní sestry ani vyrábění pacientů. Možná tím, jak je všechno docela tvrdě placené, tak praktický lékař vás neposílá od jednoho vyšetření k druhému, ale opravdu přemýšlí co nutně potřebuje a nemůže získat jinak. V ČR mi přijde, že doktoři vás na odběr tělesných tekutin pošlou už jen na základě toho, že vstoupíte do ordinace.
Fotku doktorského Forestera jsem si musel půjčit, nějak mě to nenapadlo fotit. Jinak se mi ilustrační fotky moc k tomu textu nehodí, tak tentokrát to bude skoro bez obrázků :811:
Jiná než tvrdá slova popisující pracovní a vízovou politiku Austrálie se poměrně těžko hledají. Tyto dvě sféry jsou pro nás naplaveniny totiž spolu velmi těsně spojené. Když to celé hodně zjednoduším, v zásadě můžete pracovní vízum získat přes svoje schopnosti, které zrovna aktuálně nějaký stát Austrálie chce, nebo přes nějakou unikátní znalosti poptávanou konkrétní firmou co je ochotná vaše pracovní vízum zaštítit.
Pokud jdete první cestou a probojujete se až do fáze, že vízum dostanete, neznamená to nic víc, než že potenciálního zaměstnavatele nebudete zatěžovat svým vízem. Máte tedy určitou volnost a váš životopis nejde v HR do koše automaticky jen kvůli vízu. V závislosti na typu víza musíte například jen po danou dobu pracovat a žít v určitém státu.
Tím se zvolna dostávám k druhé cestě, tedy tzv. sponzorované vízům zaměstnavatelem, mezi naplaveninami velmi dobře známé jako 457. Tato cesta vypadá idylicky, neboť už máte zajištěnou práci. Nějaká firma o vás projeví zájem, zaštítí se na vás na imigračním a vy po pár měsících vyřizování dostanete kýžené pracovní vízum a odcestujete. Nicméně málokdy už se dodává, že s tímto vízem dostanete i docela slušná želízka. Váš život v Austrálii začne záviset na zaměstnavateli, neboť s ukončením vaší pracovní pozice do pár týdnů skončí i vízum.
Sponzoring víza je docela slušná hromada papírů a peněz na poplatcích, což většinu firem spolehlivě odrazuje. Tím tedy pokud nemáte opravdu výjimečné schopnosti nebo znalosti co daná firma aktuálně zrovna potřebuje, tak šance na váš postup do výběrového řízení moc velké nejsou. To vede k velmi silné vyjednávací pozici pro vašeho současného zaměstnavatele, neb vaše možnosti změnit práci jsou dost omezené. Důsledky si dokážete jistě představit.
Z pohledu státu do samozřejmě dává smysl. Pokud nějaké schopnosti nejsou chtěné, tedy nejste zaměstnatelný, tak proč zbytečně umožňovat setrvání na území. Méně idylické je to z té druhé strany, kdy máte určité plány a třeba i takový kontrakt na bydlení uzavíráte většinou minimálně na rok. Výpovědní lhůta je tu dvoutýdenní, takže to moc velkého manévrovacího prostoru nedává.
Velký třesk
Jak už jsem psal v dřívějším dílu, tady nikoho vaše světové zkušenosti moc nezajímají. V zásadě je jedno, zdali máte vystudovaný UK nebo UJAK, typický personalista ve vašem životopisu buď hledá australské školy, případně konkrétní schopnosti co zrovna potřebuje, pokud nemá dost kandidátů. S trochou ironie jsem zvažoval, zdali bych ve svém životopisu k usnadnění práce HR neměl jen svoji kariéru před přesunem sem nahradit souhrnem: „pracoval, studoval a žil v Evropě“. Nejspíš by to stačilo.
Když se vrátím k pracovním podmínkám jako takovým. Ač to z pohledu městské kancelářské krysy tak nevypadá, velká část pracovního práva je tu ovlivněna základem australské ekonomiky, těžařstvím. Zákony na bezpečnost práce jsou dovedeny až do absurdna, přičemž těžební firmy to dále rozšiřují vlastními nařízeními. Co tak vím z doslechu, najdete mezi nimi i takové perly, že pracovní rukavice si musíte z boxu brát pouze s nasazenými pracovními rukavicemi.
Standardní pracovní doba je 7.5 hodin denně a překvapivě se dodržuje. K tomu máte 4 týdny dovolené ročně, což s výjimkou školství je standardní co dostanete. Většina firem a zejména pracovních kolektivů se příliš pozitivně nestaví k flexibilnímu pracovnímu aranžmá. Práce z domu je tu celkem exotická. Mimo jiné i tím, že zdejší zákony tomu nejsou ani moc nakloněny, neboť zaměstnavatel má stále nad sebou Damoklův meč v podobě zákonů o bezpečnosti práce.
Zdraví není pro chudé
Člověk si až tady do plných důsledků uvědomí, jak je český zdravotní systém ke svým občanům štědrý. Pokud si nevymýšlíte nějaké specialitky, tak kvalitní doktory máte na dosah ruky zadarmo nebo s minimálními doplatky. Tady to tak veselé není ani pro trvalé rezidenty nebo občany. V zásadě než vykročíte k doktorovi nebo zavoláte sanitku, je vhodně zkonzultovat své zdravotní pojištění a porovnat s poplatky konkrétního specialisty.
Je tu kombinace státního a (dobrovolného) privátního pojištění, přičemž bez doplatku se to neobejde ani u návštěvy praktického lékaře. Státní pojištění přispívá vždy částkou na určitý zákrok, přičemž vy dorovnáváte rozdíl do částky požadované lékařem. V čistě státní nemocnici se státními doktory bude ten rozdíl nejmenší, ale řada operací je elektivní, tedy čekáte na seznamu, až na vás vyjde řada. A čekáte dlouho, neb se občané různorodě motivují k využívání privátního pojištění. Ostatně třeba služby zubaře, očaře, ortopeda a mnoho dalších profesí najdete jen v rámci privátní pojistky.
Ani to privátní pojištění není výhrou. Pojistné produkty jsou složité, že v zásadě stejně nevíte co, a v jaké míře, budete doplácet. Neomezené krytí v řeči pojišťovny může znamenat neomezený počet návštěv s omezenou výši doplatku za návštěvu, stejně jako opravdu neomezené krytí. To jak opravdu funguje váš pojistný produkt stejně zjistíte až ve chvíli, kdy ho využijete.
Příkladem může být zubař. Mám jednu z vyšších pojistek a zrovna služby zubaře mají neomezené krytí. Mno, takže za pravidelnou prohlídku, sundání kamene a rentgen si zubař naúčtoval nějakých 500 dolarů a já doplácel zhruba půlku. Následnou plombu jsem doplácel 140 dolarů.
Přesto všechno asi největším překvapením bylo, že si platíte i výjezd sanitky. Pokud za vámi vyjede v plné polní i s doktorem, připravte si klidně i $3000 plus sazbu za ujeté kilometry. V každém státě je to trochu jinak, ale obecný princip zůstává stejný. Buď to kryje členství v nějakém placeném klubu, vaše privátní pojistka nebo to musíte zaplatit. V takovém případě pak to, že za vámi přispěchají doktoři v Subaru Foresteru a do nemocnice vás odveze Mercedes ten zážitek moc nevylepší.
Pokud člověk však zapomene na tu finanční stránku věci, medicína jako služba tu funguje skvěle. Zdravotní personál je neuvěřitelně ochotný a trpělivý. Nezažil jsem tu mnoha hodinová čekání v čekárně, arogantní sestry ani vyrábění pacientů. Možná tím, jak je všechno docela tvrdě placené, tak praktický lékař vás neposílá od jednoho vyšetření k druhému, ale opravdu přemýšlí co nutně potřebuje a nemůže získat jinak. V ČR mi přijde, že doktoři vás na odběr tělesných tekutin pošlou už jen na základě toho, že vstoupíte do ordinace.
