Austrálie jak ji v průvodcích nenajdete

[Subaru70]

..mám rád osamocený místa a myslím, že Austrálie je co do počtu obyvatel na km pořád velmi málo osídlená, čili ty kouty bez lidí mě strašně táhnou...Závidim ti upřímně..

[seatik]

Ahoj,
jak tam řádí teď tajfuny? Doufám že jsi v pohodě. :826:
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/3 ... boure.html

[Subaru70]

Taky jedno aktuální téma :
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/a ... W6vBTgw-70

[catana]

Tak nejak mam dojem, ze bych to mel okomentovat. Ten clanek je naprosto neuveritelna medialni manipulace michajici ruzna fakta a osobni nazor autora
Australie ma podle me jednu z nejotevrenejsich a nejtransparentnejsich imigracnich politik a je rozhodne vstricnejsi nez treba CR. Mas totiz jasne dane podminky (nehodnotim jejich (ne)spravedlnost), a pokud je splnis (to je druha otazka), je pro tebe dosazitelny trvaly pobyt a za 4 roky i obcanstvi. V CR (co vim z doslechu) trva 10 let dosahnout jen na trvaly pobyt. Soucasne je to kontinent, kde diky velmi mlade historii soucasne kultury vedle sebe v miru a bez nesnasenlivosti zije mix narodu i nabozenstvi. Rasismus jsem tu nezazil, ostatne asiatu resp. lidi s asijskym puvodem tu je poradne zastoupeni, stejne tak Indu...

Soucasti teto politiky je i jednoznacne urceni, ze k uprchlikum uz Australie nebude vstricna tak jako po druhe svetove. Je tu hodne lidi z tehdejsiho Ceskoslovenska, kterym Australie nabidla azyl a v podstate pudu a bydleni za skoro nic. Da se rict, ze kontinent je mixem veznu, uprchliku a imigrantu... ciste proto, ze puvodni obyvatelstvo bylo potlaceno a jeste v 70tych letech bylo prevychovavano s katastrofalnimi nasledky.

V clanku se docela tvrde pousti do Islamu, coz mam ted dojem je v Evrope docela moda, pricemz si opet berou do ust Australii. Naprosty nesmysl. Tady je docela slusna tolerance i napric nabozenstvimi, ostatne byla to Australie, kde po teroristickem utoku v Sydney (a souvisejicim tlaku hlavne ze sveta proti Islamu) se dost australanu v ramci aktivity "I'll ride with you" nabizelo islamskym zenam zijicich zde doprovod, aby se necitily v ohrozeni. Ta aktivita rychle skoncila, pac to nebylo potreba... neobratila se na ne nejaka nenavist. Pritom muslimska komunita tu neni mala.

Mno a neodpustim si komentar k Abbottovi... ten se tu tesi podobne povesti asi jako Zeman u vas jen s tim, ze Zeman ma podporu velke casti naroda, tady to az takove neni. Abbott Dela Australii mezinarodni ostudu neuveritelnych rozmeru zahrnujici prvky jako hrube urazit nejvetsiho odberatele Australie, konstatovat ze tu pred prijezdem "okupantu" nikdo nezil, apod.

A uplne na zaver. Australie je celkem v haji, brutalne zadluzena, dulni prumysl uz neni zlatou lodi a zadny jiny opravdu silny prumysl tu neni. Zemedelstvi (vc. vinarstvi) zmitane ruznymi prusvihy stale jeste krmi Asii a neco generuje, ale ostatni tovarny se zvolna zaviraji, nezamestnanost roste a doufa se, ze se to nejak vzchopi. To je ten hlavni motor zavirat hranice a davat silny filtr kdo sem muze a kdo ne... poustet sem ty, od nichz si vlady slibuji, ze by mohli se stavajici situaci pomoct neco udelat. V podstate adoptovat model ktery kdysi zafungoval v Americe... a pochybuju ze zafunguje tady, ale to je jiny pribeh a uz ciste uroven meho subjektivniho nazoru.

[Subaru70]

..čekal jsem že zareaguješ a proto jsem to sem zcela účelově dal. Tady je teď totiž velká mediální móda poukazovat na Austrálii jak se zachovala k uprchlickým kvótám, neboť do EU se cpou tisíce lidí z afrických a arabských zemí a nikdo to nedokáže zastavit. Obávám se, že tento průběh je časovanou bombou, která v některé části světa brzy exploduje..jen doufám, že to bude hodně daleko.
Nicméně Tvému výkladu jak to ve skutečnosti je rozumím a má to i logický důvody...ted chápu jak se vše dá v podstatě zneužít v rámci davové potřeby..

[catana]

Čtvero ročních období
Tady na jižní polokouli jsou roční období posunutá, což není překvapení. Překvapující je, jak velký problém to dělá mozku navyklému na určitý režim. Například pro mě krátké dny, chladno a deštivo znamenají, že se zvolna blíží Vánoce. Už někdy v červnu tedy zvolna vyhlížím odpovídající dekorace, marně. Naopak v listopadu či prosinci pohled na sáňky a dědulu v červeném působí divně, neb ve třiceti stupních je nakupování dárečků a shánění stromku to naprosto poslední, o čem bych přemýšlel.

Začátek roku je tu plné léto. Oficiálně sice začíná už v prosinci, ale takové ty letní teploty, co vytištěné na papíře vyvolávají v Evropě údiv, bývají až někdy ke konci ledna. Pravda, letos tady v Jižní Austrálii vlastně pořádné léto ani nebylo, teploty nad 40 jsme tu měli snad jen týden. Nicméně za charakteristiku léta se dá brát spona bezpečnostního pásu v autě rozpálená tak, že s ní můžete udělat branding, kožené sedačky co vám na obnažené kůži udělají puchýř a v neposlední řadě z vodovodu poteče vlažná voda namísto studené. Celá krajina zežloutne a Austrálie se oblékne do barev, co znáte z různých průvodců – hnědá, žlutá, oranžová. Pro mě je údivem, že na té sluncem spálené trávě (v podstatě seno) se dá odchovat dobytek, ale evidentně ano.

Březen je nejenom začátek podzimu, ale podle mého jeden z nejkrásnějších měsíců. Je příjemně teplo, venku je zas už jenom kolem 30ti. Tady v Adelaide je v plném proudu období festivalů a celé město žije. Krajina s občasným deštěm velmi pomalu procitá a občas se zas začíná objevovat zelená barva. Typické zdejší stromy, eukalypty, neopadávají, tak za barvami podzimu je potřeba trochu popojet do míst osazených nepůvodními druhy. Žluté vinice, červené a žluté duby dokáží navodit tu správnou podzimní atmosféru, pokud chcete. Nebo taky ne, pro čecha totiž zdejší podzim je taková hezčí varianta českého léta.

Tím se pomalu dostávám k zimě, období co tu moc rád nemám. Oficiálně začíná v červnu, nicméně letos přišla už snad na konci dubna. Množství srážek změní krajinu do odstínů zelené. K mému překvapení se rostliny ukládají k zimnímu spánku, ač mají konečně dost vláhy, v zásadě na květ člověk nenarazí. Teplota přes den sice za slunného dne, kterých je poměrně dost, vyskočí klidně přes 20, ale běžnější je kolem 10. Jako číslo to vypadá dost, ale není. Je to sakra vlezavé a studené, jak v Anglii. Zdejší domy nemají izolace, vlastně ani pořádná topení, tak to co je venku je víceméně všude. Mám teorii, že australský dům je považován jako zaizolovaný ve chvíli, když do něj ráno zavřete kočku a ona do večera neuteče. Teplo je vlastně akorát v autě. Na zimu je dobré jet na sever Austrálie nebo do Evropy.

Jsou samozřejmě důvody proč mít zimu rád. Jsou tu velryby (u nás je nejvíc Southern Right Whale) a pozorovat jejich vodotrysky je určitě silný zážitek. Pravda, je potřeba dalekohled a i tak uvidíte míň, než v nějakém dokumentárním filmu. Většinou je vidět pár ploutví a s trochou kliky i vodotrysk.

Zářím začíná jaro. Noci jsou stále ještě celkem studené, do oceánu bych se ještě koupat nešel, ale jinak jde o velmi příjemné období. Všechno je ještě zelené po zimě, příroda se probouzí a s ní i spousta mláďat. Chodit v tomto období do národních parků je silný zážitek, ač je potřeba počítat s tím, že rodiče jsou poměrně agresivní. To se týká i pavouků, kteří budují své sítě jak šílení a mají jedu na rozdávání.

Slunce je svině
Můžete si to stokrát přečíst, ale bez vlastního prožitku se ta zkušenost těžko předává. Snad kromě zimy, kdy je slunce relativně slabé, je jeho síla enormní. I za oblačného dne je světlo venku tak silné, že se bez tmavých slunečních brýlí nedá venku moc fungovat, natož když je jasná obloha (což je skoro pořád). Denní natírání krémem s faktorem aspoň 30 je mírně otravnou rutinou, na níž je dobré nezapomenout od jara do podzimu. Lidé s citlivější pletí se dokáží spálit i v zimě.

Nejzákeřnější na tom je, že slunce dokonale vychytá místa, na která jste nepomysleli. Asi nejvíc jsem se tu zatím spálil, když jsem se vrtal v autě a slunce mi za tu dobu vypálilo až do úrovně puchýřů asi centimetrový pruh na zádech mezi kalhotami a tričkem vzniklý při ohýbání.

Síla slunce bohužel vede i k rakovině kůže, která je tu velmi běžná. O lecčems napoví už počet nejrůznějších specializovaných klinik a zdravotnických zařízení. Ostatně, dobrý pozorovatel si všimne, kolik lidí má na ulici různé jizvy jakožto památku po drastických léčeních této choroby.

Kontinent bez kultury
Austrálie je hodně multikulturní, a když odmyslím původní obyvatelstvo, které bylo v podstatě vymláceno, tak tento kontinent nemá pořádnou historii. Mix uprchlíků, imigrantů a vězňů v zásadě znamená, že tu není žádná vysloveně silná tradice, na níž by se dalo stavět. Mám tím na mysli takové ty nejrůznější zvyky a rituály co vzniknou, když pár set let obyvatelstvo žije na jednom území. Nicméně o to víc australany takové věci fascinují. Máločím získám takovou pozornost jako třeba vyprávěním, jak se v ČR slaví Velikonoce.

Trochu rozporuplné dojmy pak přináší snaha adaptovat nějaké jiné kulturní tradice. Třeba rozhodně Vánoce jsou takovým obdobím. Sněhové sáně, stádo sobů a sněhové vločky uprostřed léta prostě vypadají divně. Stejně tak snaha o zorganizování vánočního trhu evropského střihu vede k něčemu, co moc nefunguje. Zastřihovače plotu k Vánocům moc nejdou, perníčky jsou tak na hraně a horký punč si v létě moc lidí opravdu nedá. Mladší generace zvolna zkouší zakládat novou tradici, kdy Vánoce znamená grilování mořských potvor na pláži. Dává to smysl a celkem se to rozmáhá.

Hlad po historii vede k různým snahám o její velebení. Trochu starší budova, z pohledu Evropy až směšně mladá, si tu leckdy vyslouží vlastní cedulku na vybudované naučné stezce. Pomníky první a druhé světové války tu jsou v nebývalém významu a s trochou ironie můžu prohlásit, že budovy starší 200 let vám vyjmenuje průměrný školák. Do toho se tu míchá snaha zdůraznit, že Austrálie vlastně patří původním obyvatelům (Aboriginals). Tak na každé druhé ceduli se dozvíte, kterému kmeni ta konkrétní část země původně patřila. Přijde mi to po pravdě až trochu ironické, zvlášť v místech, kde z kulturního odkazu nezůstalo o moc víc, než jméno toho kmene.

Zajímavé je, že k tomu pravému historickému odkazu současné Austrálie se tu moc nehlásí. Jsou tu opuštěná města zbylá po těžebním průmyslu, o nichž se ani pořádně neví. Opuštěné doly, bývalá města, hornické kolonie nebo třeba staré těžební stroje - to je ten pravý historický odkaz do současnosti. Nicméně k tomu se hlásí jen pár jednotlivců a není to zrovna téma, o němž by se někdo ochotně chtěl bavit. Spíš naopak.

Dejte mi kružítko a přijdu si na to sám
Už jsem na to párkrát narazil v některém z minulých postřehů. Na vzdělání se tu mezi rodilými Australany moc nehraje, ale o to víc se velebí schopnost na řešení přijít sám. Třeba kolega si tři měsíce stavěl vlek na loď, čímž žila skoro celá kancelář. Výsledný produkt se sice rozpadl po prvních pár desítkách kilometrů na nezpevněné cestě, možná byl i dražší než pokud by si to koupil, ale v kolektivu se to vysoce cenilo. V zásadě být australan znamená mít pořádné terénní auto (ideálně s nákladovým prostorem a osmiválcem) a dílnu, v níž si můžete postavit všechno ostatní.

V tomhle ohledu si myslím, že je tam dost společného s ČR. Snaha o vlastní invenci vede k docela velké vynalézavosti jak vytěžit co nejvíc z toho co je k dispozici. A je jedno, zdali jde o zvýšení výkonu auta, vodní elektrárnu nebo důlní stroj. Sedne si takhle pár lidí, co o dané věci něco vědí, a zkusí vzájemnou diskuzí přijít k tomu, jak by to mohlo fungovat. Někdy to vyjde a vznikne třeba wifi hotspot (tuto dnes už běžnou věc údajně vymysleli v Australii) a jindy je z toho katastrofa. Hezkým příkladem jsou místní ponorky. Projekt stál stamiliony dolarů a nakonec vzniklo plavidlo ve tvaru ponorky, co se myslím nedokáže potopit nebo naopak vynořit, teď nevím přesně, ale rozhodně se to nedá použít.
Jak se tu řídí
Každý stát má svá specifika. Northern Territory, vzhledem k velmi řídké osídlenosti, je asi nejliberálnější. Poté co zjistili, že zrušení neomezené rychlosti počet mrtvých na silnicích nesnížilo, tak mají zkušební projekt na vyhodnocení, zdali to nevrátit zpátky. Tady v Jižní Austrálii jsou řidiči za dojné krávy, tak se stále snižují rychlostní limity, přidávají radary a vyhodnocuje se, který radar vydělal nejvíc. Západní Austrálie se pohybuje tak na rozhraní těchto extrémů. Radarů moc není, na limity se zatím moc nesahá, ale když už vás změří, bude to drahé a může vás to klidně stát i auto.

Řidičský ráj je Tasmanie. Stovky kilometrů často přehledných zatáčkovitých silnic s naprostým minimem provozu, spektakulárními výhledy a minimem radarů… co víc si přát. Na předsíň řidičského ráje bych pasoval Alpy ve Victorii, ač tam už to s tou přehledností je slabší a provoz je rozhodně silnější.

Právě v místech, kde se člověk vzdálí od civilizace, začne dávat smysl výkonnější auto. V tomhle ohledu doporučuji TopGear Series 22 Episode 2. Tam přesně postihují dvě specifika. Předně na předjetí silničního vlaku co má 30 a více metrů je dobré mít výkonovou rezervu. Ne že by chlapci s tím jezdili zrovna pomalu, ale není zvlášť příjemné dostávat pravidelnou spršku kamínků, co některý z vleků nasbírá. A naopak je velmi vhodné mít hodně výkonné brzdy, když ze zálohy vyskočí nějaké zvířátko, typicky klokan nebo possum.

Místní jihoaustralský provoz má pár specifik, s nimiž se člověk musí smířit. Dost řidičů nezapíná světla, dokud vysloveně nevidí. S uvážením velmi oblíbené černé barvy vozů se tu po setmění tedy pohybuje poměrně dost kovových duchů. Při jízdě po městě také narazíte na spousty semaforů, často nesynchronizovaných, přičemž je potřeba počítat s tím, že než padne zelená, klidně to bude trvat pět minut. Navíc pokud někde v dáli se blíží vůz záchranných složek, co si daný semafor umí přepnout, tak bez většího přehánění si v klidu můžete zajít na vydatné jídlo do restaurace a teprve po návratu možná přijde řada na zelenou. Ve městě jsou tedy auta beznadějně pomalá, což nepřekvapí.

[M a r c e l]

no tak ty letni obdobi rozhazene proti bnasim zvyklostem mi teda pekne zamotaly hlavu...

mooooc zajimavy cteni, jako vzdy.

[VDC]

Petře dík za postřehy, moc hezky to píšeš...

Odesláno z mého ASUS Transformer Pad TF300TG pomocí Tapatalk

[catana]

Jsem rad, ze se libi. Mam jeste par napadu na pokracovani, ale kdyz date pripadne vedet co by vas zajimalo, urcite to usnadni vymysleni o cem psat :811:

[VDC]

V zásadě o čemkoli, co tě napadne. Do Austrálie se pravděpodobně nikdy nepodívám, tak je zajímavý číst cokoli o téhle zajímavé zemi. A postřehy z běžného života jsou stejně nejzajímavější. Moc zajímavý je, když píšeš o těch rozdílech mezi jednotlivými teritorii.

Odesláno z mého ASUS Transformer Pad TF300TG pomocí Tapatalk

[Traveller]

Mě by třeba zajímalo, jak tam běžný pozemšťan z Čech vychází s tou jejich plazivou a lezoucí havětí, která je většinou daleko jedovatější, než na co je člověk od nás zvyklý???? Myslím všelijaké pavouky či pakobry apod.
Existuje nějaká prevence (kromě toho zamknout se doma a nikam nechodit, i když ani to asi nemusí být stoprocentní ::-DD: ) nebo jen spoléháš na náhodu, že zrovna tobě se vyhnou??? :655:

[kiti]

Travellere

to je asi jednoduchý řešeni. Místo psa máš doma něco co žere hady nebo většího hada.

[Subaru70]

..nebo mít jako průvodce Mika Dundeeho ::-DDD: ::-DDD: ::-DDD:

[kiti]

Jo a v ledničce séra na uštknutí!!!!!!!!!!!!!

[catana]

Dik za postrehy Mno, ono se s tim az tolik nesetkas, vetsina jich pred tebou zdrhne (v WA = Zapadni Australie je tedy jedna vyjimka co se radsi schova, coz je pruser). Za ty skoro dva roky jsem v prirode videl jen 1x Golden Tree Snake a 2x Eastern Brown Snake... znamy na nej tedy malem slapnul, ale spis omylem. Nejvic ohrozeny hady jsou domaci zvirata, tzn. kocky a psi. Tam je to riziko znacne, leceni drahe a ne vzdy uspesne.

Nejvic se setkas s jedovatymi pavouky, u nas vede Redback. Je prevazne venkovni a ma rad kovove veci. Tim ze mame kovovy plot a chytre jsme si koupili kovovy zahradni nabytek... :655: Tak jich mame na zahrade docela dost. Zvlast na jare je to potreba vymlatit, kdy jsou jedovatejsi nez obvykle.

Serum je hodne drahy, neda se dlouhodobe skladovat a nevis ktery budes potrebovat. V CR mas treba zmije a jak casto se s ni setkas... tohle je asi stejny. Jen je to vetsi, jedovatejsi.