Offroadova Gruzie by Tiger (marvy)

[Tiger]

Takže konečně jsem spáchal album. Nebylo jednoduchý vybírat z toho množství, ale je to tak třetina, i když jich je pořád hodně.
Pokud to někdo zvládne i po jednotlivejch fotkách ta zhruba u poloviny jsou i popisy ve sloupečku vpravo.

FOTKY GRUZIE 4x4

Videa budou ještě nějakej čas trvat a sestříhanej film vidim až tak na konec roku. I když možná se k tomu nakonec dokopu dřív.

[Rudolfo]

MOC Pěkné dokumentační foto. Krásná krajina.

[Dušan]

Tož tam stálo za to jet.
Když pominu přírodu, tak nejvíc jsem obdivoval fotku krytého mostu přes řeku Paravani. To je výmysl!
Téměř jako Kapellbrücke v Lucernu. :ironie:


Z fotek se zdá, že výpravu jste pojali víc jako "kulturně-poznávací outdoor", než jako offroadovou. I když ze zkušeností vím,
že fotky nikdy nemohou plně zachytit realitu, tak na fotkách nějaká vyloženě obtížná místa vidět nejsou. Spíš to všude vypadá
na běžně projížděnou šotolinu. Sjízdné snad i pro předokolky a zadokolky. Nebo se mýlím?
Bezvadné je, že se tam dá všude volně zakempovat. Paráda!

[Vladimir_xh]

Parádní fotky... Realita musela být ještě o mnoho lepší. :supeer:

[VDC]

Krásný fotky. Musel to být parádní zážitek !

Odesláno z mého ASUS Transformer Pad TF300TG pomocí Tapatalk

[Tiger]

Tož tam stálo za to jet.
Z fotek se zdá, že výpravu jste pojali víc jako "kulturně-poznávací outdoor", než jako offroadovou. I když ze zkušeností vím,
že fotky nikdy nemohou plně zachytit realitu, tak na fotkách nějaká vyloženě obtížná místa vidět nejsou. Spíš to všude vypadá
na běžně projížděnou šotolinu. Sjízdné snad i pro předokolky a zadokolky. Nebo se mýlím?
Bezvadné je, že se tam dá všude volně zakempovat. Paráda!

Žádnej extra hardcore to fakt nebyl, ale úplně obyčejný šotolinky taky ne. Vpodstatě všechny cesty dá i Žigul, nebo místní maršutky, byť za delší čas. Třeba trasu z Mestie do Ushguli 46km jsme jeli 3 hodiny a zpátky 2,5.

[Tiger]

Tak stejně jako loni jsme se i letos vypravili do Gruzie, tentokrát pro změnu v září. Žádný extra pekla jsme nejezdili a všechno jsme projeli na zadek, jen jednou přes takovej most jsme zapínali preventivně předek . A opět všech 10 nocí jsme bivakovali v přírodě.
A protože už jsem dlouho nenapsal žádnou slohovku a dokud si všechno pamatuju, tak se vám náš vejlet pokusím přiblížit .

4.9.2015 pátek / Praha - Katowice
Z Prahy vyjíždíme Já, Jarka a Petr ve 14 hod. Jedeme Petrovým Sharanem přes Hradec Králové, kde ještě nabíráme Renatu a pokračujeme směr Katowice. Před Olomoucí zastavujeme v Lošticích na jídlo. Zde se vyrábějí Olomoucké tvarůžky, je tady i podniková prodejna a v hotelu na náměstí vaří asi 20 druhů jídel s olomouckými tvarůžky, takže volba jídla je jasná. něco se syrečkama. Od Olomouce už jedeme jen po dálnici a do Katowic přijíždíme asi ve 21hod. Dobalíme pár věcí a přestože vezeme stany, spacáky, karimatky, vaření, nabíječky, měnič a spoustu dalších věcí a limit máme 32kg na zavazadlo. Na check-inu máme zavazadla 19, 21, 22 a 25kg. Po odevzdání zavazadel vymýšlíme, co dělat. Nakonec jdeme koupit lahev vína do trafiky a protože máme všechny nebezpečný předměty odbavený, musíme si láhev nechat otevřít v restauraci v hale. Pak se posazujeme před halou, kde se smí kouřit a popíjíme. Odlétáme na čas ve 23:35 SELČ. Teď bude asi 3 hoďky pruda.
Dnes ujeto 464 km







Kupujeme víno


Tady je pro dokreslení, fotka z loňska. Kuřárna velikosti telefoní budky v odbaveném prostoru

[Tiger]

5.9.2015 sobota / Kutaisi - Vardzia
Na David the Builder Kutaisi International Airport přilétáme na čas v 5:45. Je to nové asi dva roky staré letiště pro nízkonákladovky, vzdálené asi 20 km západně od Kutaisi (druhé největší město Gruzie). Odbavení probíhá celkem rychle a každý dostáváme od celníků 0,5l láhev gruzínského vína s přáním příjemného pobytu. V hale ještě měníme peníze. Letos je kurz lepší než loni a tak neřešíme rozdíl 0,05 oproti kurzu ve městě a za jedno euro tak dostáváme 2,58 Lari.
Na parkovišti už čeká Zura a je to tady trochu jako na offroad srazu, protože tady má kromě našeho auta ještě dalších 5 Patrolů a Land Cruiserů, které půjčuje Polákům přes nějakou Polskou offroad agenturu.
Máme stejně jako loni Nissan Patrol 4,2D atmo, se slušným off obutím, expediční zahrádkou se světelnou rampou, dvěma rezervami a dvěma nádržemi (hlavní 90l a přídavná 40l). Oproti loňsku přibyl nový přední ochraný rám s mlhovkama, šnorchl a na tachometru 20000 km.
Ještě máme objednaný plynový vařič s bombou a telefon s místní kartou, kdyby něco. Protože je tady trochu chaos s Polákama a množstvím vybavení, tak nám ještě Zura přidává stoleček, židličky a nádobí.
Cena za vše, včetně přistavení a zpětného odevzdání auta na letišti KUT (Zura je s Tbilisi a jedna cesta je 250 km) je nížší než loni a dělá celkem 760 USD, což je po přepočtu 680 Euro za 10 dní. Naštěstí se zde zdržíme až do svítání a tak vyrážíme už za světla. Jezdit v noci v podobných zemích je trochu adrenalin. Ve dne občas taky, protože skoro nikdo nepoužívá blinkry, dopravní značky jsou asi víceméně informativní (obzvlášť ty s rychlostí), jejich kruháče namalovaný na asfaltu jsem taky úplně nepochopil, všude jsou krávy, občas prasata (to je dobrý hlavně za zatáčkou, nebo když člověk vjede ze světla do tunelu a uprostřed se chladí 20 krav). Osobně s takovou dopravou problémy nemám (asi je to trénink z motorky, kde člověk musí mnohem víc předvídat, rychleji vyhodnocovat situaci a jednat). Na druhou stranu tu ale nevládne žádný napětí, všichni jezdí celkem plynule a bouračku jsme viděli pouze jednu. Takže pro začátek řídím já a my startujeme z 76m nad mořem na naši dnešní etapu směr jih přes Malý Kavkaz do Vardzie. Hned za letištěm dotankováváme do plné (nafta v Gruzii stojí “nekřesťanských” cca 20 - 22 Kč / litr ) Za pumpou najíždíme na novou “dálnici”, která tu ještě loni nebyla, ale po 10 kilometrech ji opouštíme a začínáme zvolna šplhat do hor. V Bagdati nakupujeme nějaké potraviny a vodu (tu hlavně kvůli barelům aby šli přidělat na střechu). Pak ještě zastavujeme kvůli přerovnání kufru, převléknout se do kraťasů a nazout pantofle. Stany, spacáky, karimatky, židličky, Tarp a další nepotřebné věci přes den, dáváme do moto vaku a ten s barely s vodou přiděláváme na expediční zahrádku, aby nám přes den nepřekáželi v kufru. Stoupáme úzkým zalesněným a uzavřeným kaňonem až do lázeňského městečka Sairme. Najednou je před námi závora. Jdu se zeptat co je, ale hlídač nám ji po sdělení, že pokračujeme dál do průsmyku otvírá. Po projetí lázní konečně končí asfalt a začíná šotolinka. Hned nad městem potkáváme domorodce jdoucího do kopce pěšky a tak mu nabízíme svezení, které s radostí využívá. Je to pastevec a jde z města zpět ke svým kravám kdesi nahoře. Je to prý asi pět kilometrů (ale vzdušnou čarou ve skutečnosti to bylo 20 km), pěšky bych to fakt jít nechtěl, protože stoupání je celkem značné. V 2000m se konečně odkrývají kopce s pastvinami a je vidět i slunce. U jedné salaše našeho spolucestujícího vysazujeme a pokračujeme dál do průsmyku Zekari v 2290m. Kocháme se nádhernými výhledy a v průsmyku hledáme kešku, kterou se nám asi po půlhodině podaří jako prvním od uložení najít a tak si připisujeme také FTF nález. Ještě zastavujeme u nedaleké salaše a kupujeme bochník domácího sýra (3kg za 210Kč). Dolů se střídáme s Petrem v řízení a před Abastumani stavíme na jídlo. Je tu jezírko a tak si dáváme čerstvé pstruhy, Chačapuri (chlebová placka se sýrem), salát a pivo. Najednou přichází majitel, který prý žije přes zimu v Německu a v létě tady buduje restauraci a quest house a nalévá každému stakan domácí slivovice 53%. Petr ho testuje a pouští se s ním do řeči v němčině (fakt nekecal a mluví dobře). Po jídle dáváme další kešku a v Abastumani najíždíme opět na asfalt. Protože jsme si řekli, že pro letošek chceme i něco projít a méně památek a více přírody, projíždíme první větší město Akhalstikhe a pokračujeme podél řeky Mtkvari. Všichni jsme po cestě do Katovic a letu trochu unavení a tak na jednom místě sjíždíme k vodě a dáváme koupačku. Voda je docela teplá, ale je tu docela silný proud a tak je o zábavu postaráno. Silnice je celkem rychlá, ale co chvíli je třeba zpomalit a nějak se vyhnout kravám, nebo uhnout protijedocímu, předjíždějícímu řidiči. V Aspindze ještě nakupujeme další zásoby (hlavně pivo a místní kořalku Čaču). Na soutoku s řek Mtkvari a Paravani navštěvujeme pevnost Khertvisi, jejíž počátky sahají do 2. století našeho letopočtu. Odtud pokračujeme kaňonem řeky Mtkvari do Vardzie, kde na břehu řeky pod skalním městem bivakujeme v 1240m. Na protějším břehu bivakují Švýcaři s pořádným obytňákem. Postavíme stany, holky vaří večeři a večer se s podporou alkoholu kocháme nasvětlenou stěnou skalního města.
Dnes ujeto 208 km.















Chačapuri



řeka Mtkvari







pevnost Khertvisi







pořádnej obytňák



bivak pod Vardzií







Teď zase musím něco sesmolit.

[Rudolfo]

Moc pěkné

Odesláno z mého GT-I9505 pomocí Tapatalk

[Dušan]

Začíná to parádně, neváhej a smol.
Taky ještě dneska večer něco sesmolím.

[petr]

hezké hezké, krásná krajina, jak je to tam se zvěří?

[VDC]

Nádhera Tome !

Odesláno z mého ASUS Transformer Pad TF300TG pomocí Tapatalk

[Tiger]

Tak už mi Jarka našla první chybku. Pána jsme vezli 20km, 5km to bylo tak vzdušnou čarou . Už jsem to opravil.

hezké hezké, krásná krajina, jak je to tam se zvěří?

Co se týká divoký zvěře, tak letos ani loni jsme žádnou nikde nepotkali, ale určitě tam nějaká žije. V NP Borjomi žije cca 90 medvědů.

Letos jsme potkali jen několik zmijí.



a loni v Uplistckhe byly krásný ještěrky, tak 30cm dlouhý.

[Tiger]

6.9.2015 neděle / Vardzia - jezero Tabatskuri
Ráno po snídani sbalíme stany a dojedeme na 200 m vzdálené parkoviště pro návštěvníky skalního města.
Vstupné stojí 30Kč na osobu. Vardzia byla vytesána do skalní stěny vyčnívající v délce asi 500 metrů do obloukovitého údolí řeky Mtkvari v 11tém století. Stavitelé přitom využívali skalních výstupků a zákoutí k vyhloubení hlubokých jeskyní, které mezi sebou spojovali tunely, schodišti, terasy a galeriemi. Původně bylo pro obyvatele zřízeno na 3000 bytů v až sedmi patrech, které mohly poskytnout bydlení až pro 50 tisíc lidí.
Prolézání jeskyní a tunelů nám zabralo asi 2 hodiny. Po prohlídce jedeme do nedaleké baně, o které jsme se dozvěděli už loni. Je to naprosto neutěšené místo, které každý přejde, ale v jednom polorozpadlém domečku je bazén do kterého přitéká horká voda, která tryská z blízkého pramene a v bazénku je 38°C teplá voda. Venku je 30°C a tak je to celkem pecka lézt do horký vody.
Mimo sezónu mají klíče v prodejně vstupenek, v sezóně je jim třeba říct aby otevření zařídili, případně na domečku jsou napsaný dvě telefonní čísla na maníka, kterej přijede zaprášeným merglem odemknout. Místňáci do bazénku chodí chlastat, ale nedovedu si představit jak rychle bysme odpadli v tom vedru. Vstupné letos podražilo a stojí 50 Kč/os.
U baně holky vaří oběd a po něm se vracíme zpět údolím kolem hradu Khertvisi a pokračujeme tentokrát podél řeky Paravani do města Akhalkalaki.Cestou zastavujeme u mostu přes řeku, který je ze železničního vagónu a dalšího nedalekého z podvozku kolového obrněného transportéru.
V Akhalkaliki jdeme na tržiště nakoupit proviant a hlavně koření domů. Docela nás překvapilo, že nás trhovci s kořením poznali. Protože jsme se celkem zdrželi, tak vymýšlím, že dnešní trasu skončíme v horách u jezera, načež dáváme řízení Renatě, ať si vyzkouší offroad s velkým autem. Hned z města začínáme stoupat a po asi kilometru opět končí asfalt. Začíná lehce pršet a my stoupáme poměrně chudou oblastí, kde je roztroušeno několik vesnic, převážně Arménů, kteří sem byli vystěhováni. Renča si vede celkem dobře a je vidět jak jí to baví, takže jí necháme řídit většinu cest mimo asfalt během celé naší Gruzie (tudíž řídí skoro pořád ). V jedné vesnici zastavujeme u paní, která tu myje brambory u pramene. Dáváme řeč, doplňujeme vodu a hned přichází stařenka a bere nás na svojí zahrádku, kde nám dává jablka a debatujeme o tom co jí tady roste atd. Po přejetí hřebene v 2066m, sjíždíme do lesíka u jezera Tabatskuri, kde jsme spali už loni. Přestává pršet, jen tu docela fouká. Jsme v 2006m. Stavíme stany, jdeme se vykoupat a umýt do jezera, které zdaleka není tak teplé, jako řeka dole, ale dá se to. Po večeři rozděláváme oheň a vedeme chytré řeči spojené s požíváním alkoholu Holky to dnes dotáhli až do dvou do rána .
Dnes ujeto 90 km.

strom polepený žvýkačkami před vstupem


Vardzia






baňa z venku


baňa uvnitř


most


Akhalkalaki nákup koření


cesta chudou oblastí






bivak u jezera Tabatskuri po lehkém deštíku

[Dušan]

Tak puntíkovaný žvýkačkový strom jsem ještě nikdy neviděl. Ten zastřešený most z vagónu už ano - jen si nevzpomenu v jakém
cestopise nebo reportáži to bylo. Já na to ale přijdu (možná :655: )