Naše vozy z mládí a jejich příběhy

[Ladaf]

No.. tak ty jsi taky dobrej kovboj!

Jo s těma náklaďaka jsem měl pěkně nahráno, ale měl jsem vedle sebe řidiče, sice mu bylo zle, ale prej to bylo ok že bych si papíry mohl v klidu udělat

[Cliffer]

Hrozně mě překvapuje kolika autama jste všichni jezdili a jakýma zajímavostma (např. Austin).
Já od malička taky kroutil volantem když jsme jeli na chatu. Pamatuju si až VW Passata 1.8 z 89, ale možná že jsem "řídil" i Opla Monzu s 3.0 I6. To si ale nepamatuju.
Ve 12 jsem poprve za volant zasedl sám. Byl to právě Passat. Následně táta koupil v ESA Forda Mondeo 2.0 16v, přední vyhřívaný Recaro sedačky, tamvě modrý v kombíku. To byla parádní kára. Dodnes na "Modrase" vzpomínáme v dobrým ač měl na začátku nejmíň 100t km stočeno. Ten 2.0 Zetec motor s 96 kw byl svěle živej, pamatuju si jak jednou cestou na chatu táta honil Lamboghini Gallardo na D1. Ve 160 jsme se ho drželi na dohled a pak dohnali když ho bloknul kamion. Táta byl zvyklý měnit auta po 5 letech a pravda že na Modrasovi se začalo čím dál tím víc projevovat mrtě drobných závad, které sice nejezdili ale štvali. Táta tak prodal auto kamarádovi a pořídili jsme z AAA Forda Mondeo Mk3 v 1.8 Duratec v benzínu.
To byl rok 2011 kdy jsem si hned v osmnácti udělal řidičák. Ten jsem dělal na Fiatu Panda 1.2 v CNG. No prostě zábava
Zpět k Fordu. Ač se v tu dobu o AAA se tvrdilo že už nejsou takový podvodníci - byli. Tenhle druhý Ford "Černoch" byl bouraný na předek. Sice to bylo poznat, bylo to opravený dobře ale tvrdili že to bouraný není. Jediný co odkazovalona bouračku bylo, že úplně nelícoval přední nárazník. Druhý a větší průšvih byl, že maníci do motoru strčili měrku oleje z jinýho modelu (asi). Takže i když jsme celý rok měli olej u max tak po roce při výměně vyteklo 1,5 litru vazelíny místo 5 litrů oleje... Od tý doby ten motor byl chycenej ale fungoval až do roku 2018 kdy definitivně praskl blok motoru.
Kazdopádně Černoch bylo první auto na kterým jsem jezdil už jako řidič. První rok bylo v pohodě, jelo fajn, od výměny oleje začalo být gumový a ke zlosti.
Bohudík v roce 2012 jsem maturoval a s kamarádama jsme postupně vymysleli, že pojedem na roadtrip do Istanbulu. Původně to začalo jako nápad na stopování, pak jsem se přidal já jako 5. člověk a změnilo se to na auto cestování. Nejdřív byla ve hře Š120, pak Š Forman a nakonec jsme za lahev slivovice pořídili Škodu Felicii 1,6.
Když jsme k ní poprvé přišli byli jsme z ní nadšení. Pak jsme zjistili že nestartuje a točí se jen jedno kolo. Taky interiér byl znacně zanedbaný. Byl to prý taxík pro psa. Felda totiž už rok stála (na parkovišti před panelákem), pásy rozkousané od psa, fest koroze 5.dveří, bordel v interiéru.
Kola jsme rozhýbali a auto odtáhli ke známýmu mechanikovi. Týden laboroval a v pátek volal že neví co s tím, takže max na šrot. O víkendu mu to nedalo, rozebral část jeho Feldy a zkoušel pokus/omyl. Nakonec zjistil že chodu motoru bránil špatný imobilizér a rozdělovač. Takže happy end/begining. Poopravali jsme co bylo potřeba, vyčistili, vyměnili pásy (což kvůli zadním se musí rozebrat komplet plasty v kufru), zkrotili rez za pomocí laminátu a kytu a Felda byla připravená na dobrodružství. Celková cena 16000 + 1 lahev slivovice.
Jak podpis napovídá tak cestu absolvovala a jediná chyba byla jednou píchlá pneu a urezlý výfuk za katem (což zručně opravil nerezovou trubkou Rumunský mechanik ). U mě pak sloužila 3 roky, než jsem nastoupil do práce a dostal služebák, a pak se na ní naučil řídit i brácha. Bylo to hrozný brko protože s váhou 1 tuny ta 1.6 motor parádně cvičila. Nakonec jsem jí asi po 4 letech prodal za 11 000 Kč.
Se služebákama jsem za 4,5 roku najezdil asi 130t km. První byla Octa 1 - 1,9 tdi 74kw 4x4. Poprvé jsem si tak čuchnul ke čtyřkolce (ač jen 1. generace haldexu). Hrozně mě to ale bavilo i s ohledem že služební auto je nejrychlejší, nejterénější... mělo to 6 kvaltů a inteligentně zpřevodovaných. Druhý byla Octa 2 - 1,6 tdi a to byl otřes. Nuda, nic a znova nuda. Žádný výkon, žádný průběh, něco se dělo jen v určitém rozmezí asi 1000 ot. Jediný "zajímavý" bylo že jsem jednou dokázal na nádrž ujet 1150 km Poslední auto byla Octa 3 - 2,0 tdi, což bylo lepší kvůli výkonu ale různou elektronikou a jinými super modern eko fíčurami mě to snad štvalo víc jak ta dvojka.
2015 se táta konečně rozhodnul vyměnit mondeo. Začali jsme teda hledat. On s nostalgickou vzpomínkou na Passata koukal na koncern, já nevyhraněn. Pak jsme jednou omylem zavadili o Lego BP v 2.0 td a já se zamiloval. Zaregistroval na SFC a začal načítat. Záhy jsem zjistil že naftu fakt ne. A pak jsem zjistil že Outback je hezčí a vyšší Lego. Domluvil se s tátou, že se šábneme a já budu mít auto na půjčování a letní roadtripy. Utelky asi 2 hezký kousky v inzerci až se nakonec v dubnu 2016 vyloupnul zlatej 2,5 s MT a LPG v Brně na pražskejch značkách. Zaplatili jsme zálohu a jeli se kouknout. Auto bylo fajn až na lehce promáčklý zadní pravý dveře. Zespodu čistý. První dva majitele byly ženský. Origo koupeno v Praze asi 15 minut od bytu našich Bylo jasno, lehká sleva za dveře, na rychlo koupená dálniční známka a hurá dom. S tatíkem jsme se vrámci podílu 1/3 na 2/3 dělili i o servis.
BP je nádherný model a já nechtěl jiný. Nechtěl jsem se ale už ani dělit o jedno auto. Důvodů bylo několik - bydlel jsem zrovna na opačný straně Prahy, dával bych autu malinko jinou péči a hlavně jsem si ho chtěl upravit k obrazu svému. 2018 padlo rozhodnutí že si koupím vlastní a když už tak H6 3.0R. Radši bych manuál ale co už. Táta mě vyplatil a já po nakonec relativně krátkém hledání náhodou přes facebook našel Démona. H6 MY08 v základní výbavě, hadrových sesačkách po Subaru nadšenci. Omlazoval na 3.6 Cena byla úžasná kór když jsem k tomu dostal 3 sady disků, 2 sady gum a nějaký další drobnosti co říkal že dosluhují. Druhý majitel, kde první byl jeho strejda, který to měl v rámci služební "flotily". Prý měli ve firmě asi 8 služebních Subaru. S tímto prý sám maník u strejdy ve firmě jezdil a pak ho odkoupil. Ač nadšenec, tak nekutil takže všechny opravy v AWD tedy mám kompletní servisní historii od roku 2015. To mě bylo 25 let.
Teď jsme s Démonem přes 2 roky a funguje skvěle. Super je taky to že si ho zamilovala i přítelkyně a dle jejích slov se smířila s tím, že v našem vztahu budou vždy 3

[bushman1]

Takže moje story:

Pominu-li nesmělé pokusy na pionýru v dospívání, tak papíry jsem získal po revoluci a moje první auto byla červená Felicia, kabriolet z roku 1963. Dostali jsme ji s bráchou od táty.
Rozebrali jsme ji do mrtě a celou zgenerálkovali. Táta udělal motor, my vyvařili podvozek, dali nové blatníky a prahy, nechali udělat nový lak, ušít novou střechu, udělat čalounění v interiéru, atd.
Když se to dalo po několika letech do kupy, byla z toho fakt voňavka.
Jenže my jsme to chtěli s bráchou používat na denní ježdění a to se s tímhle moc nedalo.
Každou chvíli se na takhle starém autě něco muselo řešit, v zimě to díky zadní nápravě do A neskutečně klouzalo, moc to netopilo a byla v tom zima, tak jsme se rozhodli pro prodej.
Dostali jsme za ni 150 tisíc, což byly v té době slušné peníze. To auto vypadalo fakt jak nové.

No a protože jsme byli mladí hošíci, tak jsme šli do prvního bazaru a koupili tam ojetý Peugeot 309 GTI.
S tímhle autem byla zábava, táhlo to jako lokomotiva a ani s tím nebylo moc problémů.
Jenže zanedlouho nám ho ukradli.
Zloděje časem dopadli, ale v té době už bylo naše auto rozřezané a rozprodané na náhradní díly.
Zloděj šel bručet a trvalo docela dlouho, než jsme z něj ty peníze přes exekuce dostali.

Mezitím jsme šli s bráchou každý svojí cestou...on si koupil Fiat Cromu a já dostal od rodičů na doježdění Škodu 105L.
Na tohle auto nezapomenu nikdy. Podle mě, kdo se naučí jezdit s tímhle autem a provozovat ho, tak už zvládne všechno.
Když jsme jeli po dálnici a předjížděl jsem kamión, tak několikrát nás málem odnesl vítr. Předjíždění trvalo několik minut, protože se nám zoufale nedostával výkon.
Po každé cestě do Brna k příbuzným jsem se zařekl, že příště už s tou herkou nepojedu.
V zimě jsem měl zamrzlé dveře u řidiče, takže jsem je vykopnul od spolujezdce. Jenže pak nešly zavřít, takže jsem je za jízdy musel držet rukou, aby se mi neotvíraly v zatáčce. Do toho jsem pravačkou musel regulovat za jízdy sytič, aby mi auto nechcíplo, takže jsem řídil nohama.
Jednou mi na dálnici vylétla hadice od benzínu a pokropila celý motor. Měl jsem neskutečné štěstí, že to nechytlo a auto neshořelo.

Po pár letech už jsem to nedával a za peníze ze stavebního spoření jsme koupili osm let starou jedničkovou Oktávku 1,6i a 105-ka šla na likvidaci k hasičům.
S Oktávkou to pro mě najednou bylo, jako kdybych se ocitl v nebi.
Najednou se dalo na dálnici jezdit i 150km/h a člověk neměl pocit, že se za minutu zabije. Auto bylo spolehlivé a komfortní. Vydrželo nám dlouhé roky, až jednou žena s ním vyletěla do pole, dopadla na bok a byla z toho totálka.

Mezitím jsme koupili další auto jako hlavní auto do rodiny a Oktávka měla být druhým autem.
To auto byl tři roky starý Ford Mondeo Duratec 2.0 MKIII 2005.
Za mě jedno z nejspolehlivějších aut, jaké jsem zažil, výborné jízdní vlastnosti, obrovský náklaďák...to auto jsem měl fakt rád. Navíc bylo ve stavu jako nové. Černá metalíza a vevnitř černá kůže.

Když žena zlikvidovala Oktávku, jednu sezónu pak odjezdila se stařičkou Corsou, ale to bylo auto spíš na zabití.
Byli jsme rádi, že Corsa šla pak rychle zase z domu.

Mezitím jsme řešili, co dál.
Kolega, který měl Forestra, mě stále očkoval do Subaru, tak jsem se začal rozhlížet, co by se dalo koupit.
Nejvíc se mi líbil Outback III, ale ten mi přišel jako ojetina dost drahý, takže jsem začal shánět Legacy IV.
Nakonec se nám podařilo koupit za velmi slušné peníze pětiletou ojetinu s dvaapůllitrem v manuálu.
Auto mě hodně bavilo, ale bylo s ním také dost problémů. Z části to asi bylo tím, že celý život jezdilo na plyn, z části asi dříve zanedbanou údržbou a možná i tím, že bylo i po nějakých buchancích.

Posléze jsem změnil zaměstnání, kde jsem vyfasoval služebák a přišlo těžké rozhodování, které auto prodat.
Nakonec šlo Mondeo, které bylo starší a Legacy bylo v roli rodinného miláčka.
Ale dodnes mě ten prodej Mondea mrzí.
Legacy nám pak sloužilo dlouhé roky, žena s ním absolvovala několik bouraček a vždy jsme ho dali zase do kupy. Loni jsme ho prodali ve stavu, kdy bylo nutné udělat těsnění pod hlavou a docela se nám po něm stýská.

Mezitím jsem pořídil zatím asi nejdražší naše soukromé auto - šestitelé WRX STI 2012. Původně bylo koncipováno jako třetí auto do rodiny, s kterým bude manželka jezdit docela často a třeba i na nákupy, ale postupem času se z něj stal mazlík na blbnutí a ženě se do ruky moc často nedostane
Tohle auto bych si chtěl nechat tak dlouho, jak to půjde a neplánuji ho prodávat.

S nenadálým odchodem Legacy jsme museli rychle vyřešit auto pro ženu, takže jsme provizorně koupili stařičkou Xsaru 2003 1.4. Myslel jsem, že to bude auto jen na rok, podobně jako tenkrát ta Corsa, ale s ohledem na moji nedávnou bouračku se služebákem se nákup nového soukromého vozu poněkud odkládá.
Xsara není špatná, je docela spolehlivá a po repasi zadní nápravy nemá ani špatné jízdní vlastnosti, ale přece jen už je to starší dáma. To auto mě ale nijak zásadně neuráží.

Co se týče služebáků, tak za ty roky jsem vystřídal mnoho vozů z provinience Škodovky: Rapid 1.2 TSI, Rapid 1.4 TDI, Octavia II FL 1.6 TDI, Octavia III RS TDI a Octavia III FL RS TDI. Jezdil jsem i s Octavia II FL Scout TDI a Superb III TDI.
Škodovka mě celkově moc nebere. Auta jsou to vcelku spolehlivá, ale jízdně velká nuda.
Nejzábavnější z této kolekce byla Octavia III RS v liftbacku, ale i obyčejné Legacy nabízelo víc zábavy.

Momentálně čekám na nového služebáka Octavia IV 1.5TSI a ve výhledu máme jako soukromé auto ojetého Mini Coopera S Clubman pro ženu.

Mladý se cítím doteď, tak jsem to protáhl až do současnosti

P.S. Ještě jsem zapomněl, že vlastníme také Zetor 3011 na tahání dříví z lesa.

[strider]

.

[mirekst]

Moje automobilová historie ...

Autoškolu jsem dělal hned na gymnáziu, v 18 letech, po výuce, za i tehdy pár korun - v té době (80. léta) měli vojáci zájem aby jim do příjmače už chodili kluci s řidičákem co si můžou rovnou sednout za volant, základní návyky měli a V3S nebo T-72 se ovládá zhruba stejně. Táta mě nechal občas řídit trabanta - měl T601 kombi, super auto - dodnes na něj rád vzpomínám, a kdybych měl možnost koupit si auto čistě pro radost, tak to bude trabant.

Pak jsem dlouho studoval na VŠ, když jsem dostudoval tak tam zůstal, do toho 90. léta - vydělával jsem tolik, že po zaplacení jídla (mizerného) a bydlení (taky mizerného) mi nezbylo ani na boty ... mladé rodiny nebyly jediné, které byly hozeny přes palubu kormidelníky z ODS, dříve prognostického ústavu. Takže představa že si koupím auto byla naprosto mimo, já byl rád že v týdnu před výplatou můžu mít k večeři dva rohlíky místo jednoho (a parkrát ani ten ne) a zuby si čistil solí protože ani na pastu nebylo.

Zkoušel jsem si i přivydělat - byly doby kdy jsem byl v práci 16 hodin denně, 7 dnů v týdnu, a výsledek na účtu stejně nebyl vidět, protože mi buď nezaplatili, nebo zaplatili tak desetinu a že zase jim nezaplatili ... vojebávali mě všichni.

Nechápu současnou módu vzpomínat na 90. léta v dobrém. Hnus to byl.

Pak mi došlo že takto to dál nejde, změnil obor, navíc soudruzi z prognostického ústavu konečně zmizeli a trochu se to zlepšilo - už jsem kromě jídla měl i na ty boty. Ale přednost mělo bydlení, takže na auto zase nezbylo. Pracoval jsem ale pro firmu, kde se auta zaměstnancům i v té době půjčovala k soukromým jízdám, takže po víc jak 15 letech jsem zase mohl sednout za volant, což mám opravdu rád.

První auto co mi půjčovali byla Škoda Felicia 1.6 GLXi, z roku 1996 - první 1.6 ve feldě. Neskutečně divná výbava - dva airbagy, ABS, a bez posilovače. Výsledek - na místě se prakticky nedalo otočit volantem - a to nejsem žádná trasořitka. ABS víc nefungovalo než fungovalo - neustále mi do očí svítila brutálně silná červená kontrolka, lepil jsem na ni flastr, a pedál brzdy kopal při lehkém přibrzdění na suchu, a byl klidný když jsem dostal smyk na zamrzlé kaluži a protože jsem ještě byl nevyježděné jelito tak stoupnul na brzdu. Motor se neustále přehříval - pokud nebyla teplota pod nulou tak poskakování v koloně znamenalo mít puštěné topení naplno a i tak byla ručička teploměru v červeném a z pod kapoty šla slabě pára. Hřála podlaha od výfuku (topení v podlaze asi nemá ani Rolls Royce, ne?). Opravy jsem naštěstí neplatil - protože to bych se nedoplatil, v servisu to bylo snad každý měsíc - výfuk, tlumiče, ložiska, to byl spotřební materiál, spojka odešla 2x, převodovka křupala, ve 150 tisících praskl rozvodový řetěz (údajně celoživotní ... motor to vydržel bez škod, kupodivu), baterie měla životnost tak 2 roky, po projetí větší kaluže chcípal motor, dveřmi od kufru teklo protože prorezivěly skrz ... krám to byl neskutečný. V létě tím jet bylo o život - venku 40 ve stínu, uvnitř horká podlaha (nedala se na tom udržet holá ruka), samozřejmě bez klimatizace ... jezdil jsem s tím asi čtyři roky než konečně majiteli došlo, že do auta sype moc peněz a prodal to. V Auto ESA za ten šrot na kolečkách dostal tuším 50 tisíc. Chudák přiští majitel. Kdybych takové auto měl jako soukromník, prodám ho na díly, víc by mi svědomí nedovolilo. Nebo spíš rovnou do šrotu. A vzal jsem si ponaučení že škodu nikdy víc.

Pak jsem měl k dispozici Hyundai Lantra 1.8 GLS, rok výroby 1996. Naprosto super auto - živé, pohodlné, výbava naprosto dostačující - posilovač, klimatizace - bohužel toho už mělo za sebou moc (najeto 220 tisíc), motor žral olej tempem litr na jedno tankování (cca 600 km), a rychle se to zhoršovalo. V servisu od toho dávali ruce pryč, prý nový motor.

Po asi roce i toto auto šlo pryč a já dostal k dispozici jednorožce - Nissan Primera P11 GT cvt, rok výroby 2002 - nevím jestli vůbec existovalo druhé takové v republice. Až na tu převodovku bezva auto. Pohodlné, tiché (až neskutečně tiché, nikde nic nevrzalo, neskřípalo, ve 130 km na dobré dálnici - tj. mimo ČR - nebylo vůbec nic slyšet), ale líné (předjíždělo se líp ve felicii), a podvozek byl tvrdý tak že na D1 mi cvakaly zuby.

Kromě těchto aut jsem řídil i skutečné skvosty - Toyota Supra, Audi A8 W12, BMW 330x, Range Rover V8, ale to byly jenom chvíle, kdy jsem využil momentální přízně osudu

Někdy v roce 2006 jsem dostal padáka, zase změnil obor a koupil si svoje první auto. Protože peněz pořád nebylo nazbyt, a navíc v té době řádila naplno konjuktura se vším všudy a kdo nedovedl z kapsy vytáhnout na požádání alespoň milión byl sračka, tak ceny nových i ojetých aut tehdy byly až neskutečné - za obouchaný flekatý Ford Focus 1.8 TDCI (74 kW - slabší motorizace nebyla, podle ní odhaduju původ někde ve Španělsku) z roku 2002 s bůhví kolika kilometry (na tachometru bylo 120 tisíc, ale mechanik to odhadl nejmíň na půl miliónu, spíš víc) chtěli v AAA 200 tisíc. Chtěl jsem tehdy auto co bude mít co nejmenší spotřebu a bude schopné dalekých přesunů s rodinou a zavazadly - a toto vyšlo jako nejlepší volba. Spotřeba byla opravdu pěkná - pod pět litrů (dálky jsem jezdil za 4,5 litru, najel jsem běžně přes tisíc kilometrů na jednu nádrž). Kufr byl větší než v Outbacku, a naprosto rovný, takže využitelný do posledního litru. Auto se ani moc nekazilo - ale štvalo mě. Uvnitř pořád něco vrzalo a drnčelo. Blbě se mi sedělo. Blbě se předjíždělo - turbodíra v otáčkách.

S autem je to jako s holkou - je potřeba aby bylo kompatibilní, jinak je to utrpení. Fokus kompatibilní nebyl.

Takže jakmile to šlo jsem focus prodal (za 38 tisíc - nastoupila krize a ceny všeho se vrátily k normálu) a koupil svoje první subaru, po kterém jsem pokukoval už tehdy (a prostě na něj neměl). Outback 2,5 AT, rv 2006. A naplno u mě propukla subaru nemoc se vším všudy - takže teď mám Outback H6, zase z roku 2006, a jak zbydou nějaké peníze tak ho nechávám uvádět do původního stavu ...

Kolik si mám asi tak odložit na nové tlumiče a výfuk?

[podvlada]

Pěkná historie, tedy jako že zajímavé čtení. Tu dobý tvýho mládí si nedokážu představit.
Jinak komplet zadní tlumiče a pružiny jsou kolem 10 tisíc a výfuk teď nevím, ale když už, tak aspoň Málkovo nerez, bude to bolet jen jednou

[VDC]

Ono záleželo na tom, kolik člověku v devadesátkách bylo. Mě bylo v roce 89 18, takže jsem si svobodu užíval plnými doušky.

[podvlada]

Já se v 89 vymanil z matčina lůna, takže jsem si vlastně taky užíval svobody

[mirekst]

Ono vzpomínka na jakoukoli dobu je vždycky silně subjektivní. Nikomu neberu jeho vzpomínky. I za opravdu ošklivých časů třeba ve 30. až 50. letech bylo občas někomu fakt pěkně a rád na to vzpomíná. Třeba můj pradědeček jednou (jak se traduje v rodině) vzpomínal na rok tuším 1890 jako nádheru - to jsme se s prababičkou vzali, měli jednu bednu od cukru s náhradním oblečením, bydleli u sedláka na hůře, v létě tam pražilo slunce, v zimě mrzlo - ale byli jsme na jedné hromádce sena spolu

[VDC]

S tím samozřejmě nelze než souhlasit, že pohled na jakoukoliv dobu je subjektivní, obzvlášť, když to člověk bere čistě pouze podle své ekonomické situace.
Měl jsem to štěstí, že pro mne jakákoliv doba po roce 89 byla skvělá. Bezprostředně po revoluci pro mě svoboda byla důležitější, než prachy. Byl jsem mladej a mohl jsem si to dovolit. Nakrmit jsem musel akorát sám sebe a to se vždycky nějak zmáklo. A když se to nezmáklo, tak se to zmáklo druhej den.

[vrgada]

smazl jsem to, byl to offtopic

[Sybokcz]

Vtipné, tuhle jsem jinde vzpomínali taky, tak můj seznam.
První auto co si pamatuji v rodině: Škoda 100
První auto co jsem aktivně řídil: Renault 19 Chamade (bylo mi 14)
První zahraniční auto v rodině: Audi 80 1.8
Auto v autoškole: Peugeot 205 1.9D (jízdy), Škoda Favorit 1.3 (zkoušky)
První auta co jsem mohl aktivně využívat (a využíval): Škoda Felica LX 1.9D, Jeep Cherokee Pioneer 4.0
První oficiální cesta: 27.2.1998, nepřekvapivě na chalupu, s Jeep Cherokee
Jediná dvě nová auta v rodině: Škoda 120GLS (1986), Opel Omega CD 2.0 16V (1995)
Nejdéle mnou používané auto: Ford Escort 3D 1.3i (1998-2006)
Nejdéle sloužící auto v rodině: Ford Mondeo Turnier Ghia 2.0 TDCi (2006+)
Moje první koupené auto: Land Rover Series IIa (2007+)
Druhé: Lancia Kappa 2.0 (2009-2012)
Třetí: Lancia Kappa 2.0t (2010-2012)
Čtvrté: Saab 9-5 SC Vector 2.3t (2012+)
Páté: Lancia Delta 1.6 (2012+)
Motorkové pokusy: autoškola Jawa 350/639 (tři jízdy). Jawa 633/350 Bizon 2 jízdy , Kawasaki 600 Ninja, položená při rozjezdu z vedlejší v Pravíkově, jedna jízda. Dva dny na Boholu na Hondě 125.
Speciální vzpomínky: krátká jízda ve Ferrari 512M, dovolená na Mallorce v Seatu Marbella, kde nás jezdilo až 7, Ford Topaz v pěti lidech v Mexiku, Citroën C15, Ford Transit, Ga3 69, Honda HR-V, Nissan Pick-up, Škoda 136 Rapid. Tatra 12, ARO 641.

A teď vlastně přibyla B9 a odešel Saab a Delta.

[VDC]

smazl jsem to, byl to offtopic

Tos nemusel. On to zase takovej offtopic nebyl, protože je pravda, že pro leckoho byly devadesátky údobím, kdy si žádný auto dovolit nemohl, byť najednou ty možnosti byly v podstatě neomezený.
Já na tu dobu budu vždycky vzpomínat rád. Jenomže já to mám jednoduchý. Já vzpomínám rád na jakýkoliv období svýho života.

[Nemmo]

první auto , co jsem řídil byla Š 1000 MB ...to mi bylo asi deset, když mně táta posadil za volant a začal učit...motorky jmenovat nebudu, začal jsem v šesti na samo domo úpravě fichtla ...moje první auto byl Trabant , šel jsem na vojnu a kámoš mi řekl: "budeš potřebovat auto" a hodil po mně klíčky a techničák..po vojně jsem ho "prodal" stejným způsobem, pak začal můj kolotoč ... Dacia 1300, Zastava 1100, Lada 2104, Mitsubishi Lancer (1500), VW Passat VR6 (2,8) B4 .... Forester 2.0X (2005), VW Phaeton 3.0 TDI V6 + VW Passat 1.9 TDI PD Variant (služební auto na chatu), Žigulli 2101 (1972)
...momentálně se, shodou okolností a řízením osudu, se Forester vrátil zpátky ke mně...
takže můj vozový park momentálně :
Žiguli 1200 - uloženka
VW Phaeton - výletník + běžné ježdění
Forester - služebák na chatu + běžné ježdění
Ducati Monster 900 - už ani nepamatuju, kdy jsem na tom seděl
Yamaha X-max 250 - skůtr na běžné ježdění
Kymco People 250 - skůtr na běžné ježdění...kvůli Yamaze bude muset jít...
Piaggio Cucciolo 125 - v krabicích, čeká na svůj den, až bude čas a já ho postavím

jinak zajímavosti, co jsem řídil
Tatra 813 8x8, Tatra 815 8x8, Tatra 148, Kraz, Zil, LIAZ, V3S (samozřejmě), MAZ...Avie, IFA ...to nemá smysl zmiňovat

[podvlada]

Chválím Monstera, měl jsem 620, 900 byla taky chvíli v hledáčku
A zajímavý zajímavosti! Taky jsem "řídil" nějaký Liazky jako malej, ale to mi bylo asi 6 a jen jsem točil volantem