S bordó dehtem do Barcelony a zpět

[quickly]

KAM POJEDEME ?
Na přelomu roku jsme začali přemýšlet, kam vyjedeme o prázdninách. Kluci končili pátou třídu malotřídce, takže jsme chtěli, aby si užili konec školního roku, protože od září nastupují na víceleté gymnázium v Hradci. Dále jsme se chtěli vyhnout zácpám okolo 5. července. Dále jsme nechtěli jet déle než 12 dnů, protože by to naše zahrada a zvířectvo nepřežilo . Tímto výběrem nám vyšel začátek expedice na 9. července. Další problém byl v tom, že AndreaM po dvou expedicích do Itálie - do Toskánska (http://subarufanclub.cz/forum/viewtopic.php?f=35&t=650 ) a Gargána (http://subarufanclub.cz/forum/viewtopic.php?f=35&t=1349 ) – už tandem odmítla a prohlásila něco o tom, že další dovolená jedině letecky a k moři :666: . Díky tomu, že se do tandemu nikdo jiný nepřihlásil, tak jsem musel trasu uzpůsobit tomu, abych to zvládal odřídit sám bez možnosti se vézt za zadkem vedoucího auta. Když jsem se ptal kluků, zda chtějí čistě mořskou (=koupací) dovolenou nebo jim nebude vadit cestovatelská dovolená, tak prohlásili, že je jim to jedno, ale že to chce něco zajímavé. Proto jsem jako první bod naplánoval Benátky, protože klukům se líbí akční film „Práce po Italsku“ (začátek se odehrává v Benátkách a zbytku filmu dominují 3 Mini Coopery). Dále Eliška prohlásila, že by chtěla vidět (a pročichat) Provence a vidět Lurdy. Já jsem zase chtěl projet krajinu, kam se dlouho nedostanu a tak mi vyšla Andorra. No a když už mi vyšla Andorra, tak jsem umístil jeden z bodů expedice do Barcelony. Tedy když už jsme tak na Jihu ::-DD: (tady jsem si vzpomenul na plánování Gargána, kdy jsem ze srandy prohodil, že Barcelona je jen o 200 km dál, než Gargáno). Protože jsem celou trasu musel jet sám, tak jsem hlavní průjezdné body naplánoval na 2 noclehy v jednom penzionu, abych si odpočal. Na delší přejezdy jsem naplánoval přespání jen na jednu noc (nakonec to dopadlo tak, že 3 jednodenní přespání měly bazény :supeer: ). Po určité optimalizaci mi vyšla trasa, kterou jsme nakonec projeli. Menší korekce jsme dělali průběžně podle knížek, které četla Eliška během cesty a vymýšlela přesnou trasu na další den.

[quickly]

BALENÍ
Díky tomu, že jsme výjezd naplánovali až po svátcích v CZ, tak jsem měl dostatek času na vyřízení pracovních věcí a posekání zahrady. Snažil jsem se chodit dřív spát, ale moc to nešlo . Eliška naštěstí vše dopředu sbalila. Použili jsme už prověřené 3 kufry a velkou tašku přes rameno. Zbytek jsme rozprostřeli do větších tašek, tak aby se vše dobře balilo. S sebou jsme měli i autoledničku, která stíhala chladit (Birell, Caprisone a potraviny) tak akorát a hlavně fungovala jako oddělovač kluků . Forestík se opět projevil jako ideální auto na cestování. Spali jsme celkem v 7 penzionech a po druhém vybalování a nabalování jsem našel „ideální“ balící schéma a během 5 minut bylo vše na svém místě. Zásoby potravin se nám postupně ztenčovaly, naopak zásoba „suvenýrů“ se nám zvětšovala ::-DD: , takže bylo stále co balit.

[quickly]

ŘIDIČI
Během expedice jsme projeli několik států. Díky předchozím cestám do Itálie jsem očekával uspěchané řidiče, ale sever je takový klidný. Při vjezdu do Francie jsem se cítil jako v jiném světě :811: . Jsem zvyklý pouštět auta a chodce a moc mne mile překvapilo, že každý řidič ihned poděkoval a chodec mávnuli a mile se usmál. Při cestě do Barcelony se jelo tak pohodově, všichni dodržovali rychlostní limity a provoz byl plynulý. Trochu jsem se bál cestování po Barceloně zvláště, když jsem zjistil, že hlavní tepny ve městě mají 3 až 4 pruhy. Provoz byl ale v klidu a stačilo hodit blinkr a řidič mohl bez problémů odbočit. Trochu mne ale v Barceloně zmátlo odbočování vlevo. Nejdřív se muselo odbočit vpravo a teprve potom na dalších světlech přejet napříč hlavní tepnu. Švýcarsko bylo pohodové, jeli jsme hlavně po rychlostních silnicích. Německo byla už klasika, sem tam nějaký střelec, ale jinak plynulý provoz.

[quickly]

PŘÍPRAVA AUTA
Díky tomu, že jsme nejeli tandem s AndreaM, tak jsem nemusel do myčky. Kluci jen za menší úplatu vysáli auto a umyli okna. Já jsem si pořídil kvalitnější kompresor na pneu, nafoukal jsem všechna kola na 2.3 (přeci jen jsme jeli celá rodina s plnou bagáží), naplnil jsem do ostřikovačů letní směs z Makra a k taškám jsem přidal tekuté stěrače s vůní pomeranče (nakonec jsem použil jen jedno 2 l balení). Jinak jsem vše, co normálně v autě vozím (hupcuk, hasičáky, lopatu,..) ponechal a Eliška se už ani moc nedivila :713: . A ještě od RunningRunnera jsem si půjčil alkoholtester, protože od července je povinný ve Francii.

[quickly]

KAM DÁT ZVÍŘECTVO
Protože jsme jeli na více dnů mimo domov, tak jsme museli nějak vyřešit zvířectvo. Max s Lordem se moc nemusí, tak jsme Lordovi zajistili psí hotel u Pardubic (byl tam již 2x, http://www.mastibe-hotel.cz/) a podobně prověřený hotel jsme zařídili i pro kocoura. Max zůstal doma a hlídal švagrovou. Mělo to být obráceně, ale švagrová se skoro stejná váhová kategorie jako Max a tak, když Max uviděl při venčení cizí kočku, tak švagrovou potahal několik metrů po zemi :845: .

[quickly]

MÝTNÉ
V Rakousku nám stačila nejkratší dálniční známka a do Švýcarska musela být celoroční (známku jsem sehnal v HK až ve třetí směnárně). V Itálii byly klasické mýtné brány. Na začátku brána, která vydávala lístky a na konci úseku lidská obsluha, která brala drobné nebo bankovky. Ve Francii to bylo horší :686: . Strašně moc kratších úseků (třeba i za 1.20€), takže jsme za chvíli byli na mizině a z popisek na automatu jsem nechápal, kam se mají strkat papírové bankovky. Nakonec jsem zkusil platit kreditkou a ono to fungovalo :850: . Naštěstí se nemuselo kvůli menším částkám zadávat PIN, takže zaplacení bylo hotovo během sekundy. Ve Španělsku byly kratší úseky (kolem 6€) a platili jsme drobnýma. Na prvním úseku za Andorrou jsem zajel do sektoru pro placení kartou, ale musel jsem vycouvat na manuální, protože kreditky to nebralo :839: . Naštěstí za mnou stálo jen jedno auto.

[quickly]

NAVIGACE
Protože mne Garmin pozlobil dostatečně před dovolenou, tak jsem už na něj nespoléhal. Bral jsem ho jako hlavní navigaci, ale jako záložní jsem si vzal na tabletu Sygic. Jako správná ajťák nevěřím HW, tak jsem si na ÖMV v Picích ještě koupil papírovou automapu. Co kdyby ::-DD: . Garmin šlapal docela v pohodě. Vypekl mne jen 2x. Jednou před Benátkami jsem zjistil, že posledních 5 km nemám mapy, protože jsem šetřil místo na kartě a Benátky s okolím mi jaksi z výběru vypadly (tady jsem použil Sygic) a potom při cestě domů za Ulmem směrem na Norimberk najednou uprostřed dálnice ukázal odboč doleva a ukazoval trasu cca 500 m od dálnice lesem. Stačilo ale zrušit trasu a nastavit cíl domov a vše už jelo ok. Sygic jsem nejvíce použil jako pěší navigaci v Benátkách a při hledání obchodů během trasy, kterou vedl Garmin. V Benátkách ještě nastoupila papírová mapa v rukách Elišky, která hledala zajímavosti, které stály za navštívení.

[quickly]

SPOTŘEBA
Na expedici na Gargáno jsme měli spotřebu těsně nad 7.0 l/100 km. Díky tomu, že jsem jel sám, bez tandemu s AndreaM, která se starala o svižné tempo, tak jsem čekal, že bude o něco nižší, ale že to bude 6.35 l/100 mne opravdu překvapilo. Na to, že jsme jeli 4 včetně totálně plného kufru, je to opravdu slušné. Nejvíc mne překvapila spotřeba přes Německo, kde u Ulmu jsme měli spotřebu 5.4 :670: . Hlavním + byla plynulá jízda. S chybějícím tandemem jsem jezdil 110-120 km/h tachometrických (na rychlostních silnicích ve Francii a Španělsku byla maximálka na 110). Většinou jsem si nastavil tempomat a díky 3 jízdním pruhům byla cesta plynulá. I když jsem nevyužíval maximální povolené rychlosti, tak to na dojezdovém čase podle navigace dělalo rozdíl jen pár minut. Hlavně jsem se bál překročení povolené rychlosti a možného placení pokuty :666: . Dále se projevila použitá aditiva od MO. Díky většímu množství různých serepetiček v zadním prostoru láhev s aditivy vždy stála, aniž by něco vyteklo.

[quickly]

JAK ZABAVIT KLUKY
Na minulé expedici jsme měli dvouobrazovkové DVD, které bohužel po poslední dovolené na Krétě bylo rozbité :666: . Zvažovali jsme různé možnosti a nakonec jsme to vyřešili tak, že si buď četli nebo jeden pařil na tabletě a druhý na 4.3“ mobilu s Androidem. Pravidelně se střídali, takže docházelo jen k menším tahanicím. Na večer měli notebook, na který jsem poctivě od května nahrával z TV karty v PC Simpsonovi (asi 120 dílů).

[quickly]

GLOBALIZACE
Vždy jsem si myslel, že globalizace hýbe světem a vše je stejné. Ale spletl jsem se :670: . Ve Francii (tady byl McD snad na každém třetím rohu), Španělsku a Německu jsme navštívili McD (hlavně kvůli čistým záchodům) a čekal jsem, že jednak obsluha bude umět anglicky, porozumí objednávce a nabídka bude totožná. I když jsem si 3x objednal kuřecí McWrap, tak jsem vždy dostal něco trochu jiného. Asi nejlepší McWrap měli ve Francii (rovnováha použitého sýra a omáčky). Navíc třeba ve Španělsku vůbec neprodávají Sprite, dále k menu nedávají shake a točený pomerančový džus mají k menu jen ve Francii. Nejméně anglicky uměla obsluha ve Španělsku, ale s použitím rukou a nohou jsem nějak objednal :811: . Takže s tou globalizací světa to zas tak hrozné nebude.
Co mne také překvapilo, byla hustota IKEA obchodů ve Francii.

[quickly]

DEN 1. : CESTA DO BENÁTEK
Ráno jsme vyráželi už o půl šesté. Nechtěl jsem chytnout zácpy. Cesty byly nádherně prázdné, jeli jsme směrem na Žďár. Můj Garmin mne nezklamal a už od začátku mne vedl kotěhůkama :845: . Úplně jsme minuli Pardubice i Chrudim a připojili jsme se až za Slatiňanami. Po nájezdu na D1 u Býteše jsem pochopil, proč na D1 tolik nadáváte. Dokonalý kostitřas. Během jízdy jsme s Eliškou ještě probírali, zda máme vše a zjistili jsme, že nemáme otvírák na konzervy. V Brně na Vídeňské jsme si udělali přestávku a v Tesku jsme ho koupili. Za pár metrů jsem si zavzpomínal u C&K, protože před 3,5 roky a 160 tkm jsem si tam vyzvedával forestíka. Před obchodem stál stříbrný otík a bráška - bordó dehtový forestík. Jinak cesta probíhala docela v klidu. Jen okolo Vídně byl provoz trochu silnější. Tady jsem vzpomínal na tandem s AndreaM do Itálie. Na moc aut prostě nejsem dělaný. Od Vídně jsme jeli směr Graz a Villach (tady jsme si udělal i přestávku a kluci si zařádili na lanovce a lodi). Protože bylo aut tak akorát, tak jsem si nastavil tempomat na 120 a jel na pohodu. Přeci jen jsem se nemohl spolehnout na tandem. U Villachu jsem bral dehet (podle PP spotřeba 6.0 l/100 km) a vyrazili jsme směr Itálie. Když začaly tunely na italské straně, tak před mýtným jsem najednou zaslechl za s sebou takové lahodné bublání a pšoukání :657: . Byla to modrá WRX se žehlícím prknem. Na mýtné bráně jsme ho dojeli. Byli to Maďaři. Myslel jsem, že se budou držet trochu rychlostního limitu (tady je 130), ale po průjezdu mýtnicí kopli do koní a zmizeli :686: . Směrem na Benátky už bylo znát, že tuto trasu používají TIRáci, protože jsme jeli skoro pořád v levém pruhu. Asi 50 km před Benátkami jsem se po pohledu na palubní počítač zhrozil :670: . Na PP jsem viděl 5.6 . Už jsem se viděl, jak na Forýskovic narozeninách si mne Jaromír a Tomáš1002 vezmou stranou a budou mne kamenovat za příspěvky ohledně spotřeby . Naštěstí po příjezdu do Marghery se na PP objevilo 5.8 a už jsem byl klidnější. Po příjezdu jsme vybalili, chvilku si odpočali a udělali jsme si procházku po okolí.

[quickly]

DEN 2. : BENÁTKY
Ráno jsme vstávali o sedmé a na půl osmou jsme šli na snídani. Naštěstí to byla „normální“ evropská snídaně. Dva autobusy plné Japonců naštěstí posnídali těsně před námi, takže jsme na jídlo měli docela klid.
Po snídani jsme vyrazili do Benátek. První problém byly lístky na autobus. Dopátral jsem se, že si musím koupit lístek v trafice a nakonec jsem držel lístek s RFID čipem na 8 jízd městkou dopravou. Autobusy do Benátek (naštěstí jen 3 zastávky) jezdily co 10 minut, takže jsme za chvíli jeli. Po nástupu jsem měl problém pochopit oznámení 4 jízdenek na 1 RFID čip. Popisky i návod byly jen v italštině, žádná angličtina. Tak jsme 2x mávnul a jeli jsme. Vzpomínal jsem na to, jak se asi cítí Ital jezdící v Hradci v MHD, kde je přepravní řád jen česky ::-DD: .

Město Benátky
Po příjezdu na hlavní autobusové nádraží jsme 15 minut študovali jako lístky si koupit, protože jsme chtěli jet vodním autobusem. Nakonec se vše zdařilo, u čtečky na RFID čip jsem mával jen jednou a kontrolor pustil celou naši rodinu bez problémů. Nejdřív jsme jeli linkou č.1 na LIDO, která často zastavuje, abychom si hlavní kanál vychutnali. Potom jsme u kostela Santa Maria della Salute vystoupili a šli městem už jen pěšky.

[quickly]

Jak fungují služby
Nejvíc nás zajímalo, jak vlastně v celých Benátkách vše funguje. Vše je uzpůsobeno na vodu, jen zásobování do půlky města je pěkná otročina – vše ručně.
Hromadná doprava
vodní autobusy a taxíky, menší gondoly fungující jako převozy

Zastávky vodního autobusu

Schéma linek MHD

Zásobování

Popeláři

Pošťáci

Stavební materiál

Sanitka

Četníci

Ruční rozvoz všeho
trochu jsem si lámal hlavu, jak se nosí zboží přes všudypřítomné schody a nakonec jsem byl přímo u toho, jak to funguje :655: . Ve předu u růdlu jsou taková malá kolečka, která se používají pro nadzvednutí na další schod – ale je to makačka i pro chlapy.

[quickly]

Gondoly – Comfort i model žebrák
Při cestě vodním autobusem bylo vidět, že gondoly mají minimálně 2 typy výbavy :850: . Něco jako Comfort a žebrák :845: . Žebrák se asi používal jako převoz, Comfort byl pro turisty

[quickly]

Obchody
Všude se píše, že Benátky jsou drahé i pro domácí a podle vyskytujících se obchodů to bylo znát :811: . Nejvíce zastoupené byly obchůdky s maskami a suvenýry pro turisty.